Mafia

42.

„Vstávej lenochu, jde na snídani!!" zakřičela na mě Tessa a já se prudce posadila.

„Chceš mi způsobit infarkt?!" sykla jsem a zase si pomalu lehla, protože mě zabolelo břicho.

„Promiň, ale musíme jít do jídelny na snídani, už by jsme tam měli být," řekla a přešla ke skříni, ve které se následovně začala přehrabovat.

„Nechci mezi lidi," zamumlala jsem a sledovala ji, jak mi hází oblečení na postel. Natáhla jsem se po sklenici s vodou a zapila tři prášky, které jsem si včera připravila.

„Laylo, jsi tady zavřená od té doby, co jsme přijeli. A navíc se alespoň seznámíš s těma holkama. Věř mi, budeš se cítit lépe," usmála se a já nechtěně vylezla z pod peřiny.

„Třeba se jim nebudu zamlouvat," pokrčila jsem rameny a svlékla ze sebe dlouhý pletený svetr.

„Bože, to je zima," řekla jsem a rychle na sebe natáhla tričko s mikinou.

„Dneska je všude chladno, obvzlášť na chodbách."

„Co říkáš na tu akci?" zeptala jsem se a namířila jsem si to do koupelny.

„Nic," řekla nezaujatě.

„Jak jako nic?" zamračila jsem se a opláchla si obličej.

„Co chceš slyšet?"

„Tesso, uvědomuješ si, že se je to dost nebezpečné? I Shawn to říkal, protože sami by jsme to nezvládli, prej je to sebevražedná mise."

„A proto tam jedeme i my, aby to nebyla sebevražedná mise," řekl a opřela se o trám a sledovala mě.

„Jde nám o zdraví! Viděla jsi ty lidi na těch fotkách? Vypadají nebezpečně a my jdeme teprve na druhou misi," upozornila jsem ji.

„Hele, já jsem ráda, že se podíváme po dlouhé době zase ven a navíc tam budou kluci, kteří mají více zkušeností. A Cody mi řekl, že s sebou vezmeme jeho kamaráda, který to bude jistit z dálky."

„Fajn, ale co když se něco pokazí?"

„Zvládneme to." Usmála se a já si vyčistila zuby.

„Doufám," povzdychla jsem si a učesala si vlasy.

„Jdeš už?"

„Jo," odpověděla jsem a vyšla za ní.

„Budu si muset procvičit sebeobranu, jsem úplně vysílená," postěžovala jsem si a založila si ruce na hrudi, protože tady byla vážně zima.

„Počkej," zastavila jsem se.

„Co?"

„Nikdo nás nehlídá," řekla jsem a ohlédla se.

„Ne, ale jsou tu kamery," řekla a ukázala na malou kameru v rohu, která byla přehlídnutelná.

„Jak to víš?"

„Říkal mi to Cody, když mě posílal za tebou."

„Aha," řekla jsem a zase se rozešla se zklamáním, že se odsud nedostaneme. Tedy alespoň dnes.

„Hele myslíš, že ta rudovláska je Codyho holka?"

„Copak, žárlíš?" šťouchla jsem jí posměšně.

„To ne, ale prostě si jí všímá víc než mě."

„Takže žárlíš," zopakovala jsem.

„Asi máš stockholmský syndrom."

„To říká ta pravá," ušklíbla se.

„Jsme hrozný,"řekly jsme obě nejednou a u toho pokrčily rameny.

„Určitě je to tím, že je tady nová, má jí na starost, tak jako on měl tebe."

„Jo, to je fakt," řekla a vešla do obrovské místnosti plné lidí. Stoly byly uspořádány za sebou v pěti řadách a okolo byly plastové židle. S Tessou jsme přešly ke stolu, kde jsme si vzaly tácy a s nimi jsme šly k dalším stolům s jídlem. Jediné co jsem si vzala byl pouze tužší rohlík a teplý čaj, který byl ve velkých hrncích. Tessa si na rozdíl ode mě vzala jogurt, rohlík a kukuřičné lupínky, které milovala už od malička.

„Tamhle jsou holky," oznámila a já ji následovala s nepříjemným pocitem. Zvedla jsem hlavu a setkala se s několika pohledy směrující na mou osobu. Nebylo jich mnoho, ale přes deset jich bylo určitě. Radši jsem si sedla na studenou židli a položila tác před sebe.

„Holky, tohle je Layla, moje nejlepší kamarádka," řekla třem holkám, které přede mnou seděly. Když jsem se na ně podívala, nemohla jsem uvěřit tomu, jak krásné byly.

„Laylo, tohle je Naomi," řekla a ukázala na dlouhovlasou blondýnku s velkýma modrýma očima a bezchybnou pletí.

„Tohle je Freya," ukázala na dívku s jemnými rysy v obličeji a pihami na tvářích. Tmavě hnědé vlasy měla spletené v copu a hnědýma očima mě pozorovala.

„A Alice," ukázala na tu poslední, která měla své uhlově černé vlasy a neupraveném drdolu a rty zkroucené do mírného úšklebku.

„Ahoj," špitla jsem a vzala si hrníček do dlaní, aby mě ohřál. Cítila jsem se mezi nimi ošklivě. Mé vlasy byli rozpuštěné a padaly mi do tváře. Můj obličej zdobily tmavé kruhy pod očima a mé rty byli popraskané. Nepatřila jsem k nim. Dokonce i Tessa měla malé copánky a její obličej zdobil upřímný úsměv. Upila jsem z hrníčku a trochu se uvolnila.

„Je pravda, že tě mučili?" zeptala se Alice zvídavě.

„Ano," přikývla jsem.

„A je pravda, že jsi zachránila Shawna před kulkou?" zeptala se Naomi a já opět přikývla, protože jsem to nechtěla probírat.

„Chudinka, ještě, že se mu nic nestalo," řekla a já se lehce zamračila. Nelíbilo se mi, jakým tónem to podala. Bylo vidět, že se jí líbil.
Lehce jsem s sebou trhla, když jsem vedle sebe zaregistrovala pohyb.

„Měla by jsi víc jíst, snídaně je základ a ty jsi úplně bílá," řekl Shawn a dal mi na můj tác jogurt s lžičkou.

„Stačí mi ten rohlík," odpověděla jsem a ten jogurt mu vrátila. Bohužel on mi mou ruku pevně objal svými prsty a vrátil ho zpátky.

„A já ti říkám, že ho sníš," řekl a já se na něj podívala.

„Ale já nemám hlad."

„Musíš něco sníst."

„Mám ten rohlík."

„Neštvi mě a sněz to," řekl a sám se pustil do jídla.

„Shawne, budeš dneska na tréninku?" zeptala se ho Naomi se svůdným úsměvem.

„Dneska nemůžu," odpověděl nezaujatě a pokračoval v jídle. V tu chvíli jsem se nechtěně usmála, a tak jsem se rychle upila, abych to zakryla.

„Proč?" zeptala se zklamaně.

„Dneska budu Laylu učit jezdit," řekl a já se na něj šokovaně podívala.

„Cože?"

„Podle tvého pohledu vidím, že jsi ještě neřídila," usmál se a já nad ním protočila očima.

„Neboj, Tessa půjde taky, ale půjde s Codym, třeba na tom budeš lépe."

„Já budu s Codym?" rozzářila se.

„Jo a pleteš se, já umím řídit," mrkla na něj.

„Bože pomáhej mi," zamumlala jsem a už bez nějakých řečí jsem se pustila do jídla.