Mafia

56.

Po mém krátkém spánku jsem sledovala ubíhající krajinu. Zajímalo by mě co se teď děje s holkami a s Deanem. Vůbec mi nedošlo, že už je neuvidím. Budou mi chybět a hlavně Dean. Byl to můj první kamarád, který se mi to tam snažil zpříjemnit a já ani neměla šanci se s ním rozloučit.

„Nad čím přemýšlíš?" vyrušil mě jeho hlas z mých myšlenek.

„Nad ničím."

„Lay, no tak, řekni mi to."

„Jenom mi došlo, že už nepotkám Deana, konec konců byl to kamarád a bude mi chybět."

„Jo, mě taky. Někdy se ke mně choval jakoby byl můj starší bratr." Pousmál se nad tou představou a mě ho začalo být líto. Opustil všechny, s kterými vyrůstal jenom kvůli mě. Proč to udělal? Sama nevím, ale je možné, že ho to tam nebavilo. I když, přece jenom je to jeho práce, kterou má rád, teda občas to tak vypadalo.

„Promiň," pronesla jsem do ticha.

„Za co?" uchechtl se a přejel do levého pruhu.

„Za všechno, Shawne myslím to vážně. Opustil jsi prakticky svůj domov."

„Nelámej si s tím hlavu. A navíc musím připustit, že konečně se po dlouhé době cítím volný. Asi to nedokážeš pochopit, ale konečně nemusím nikoho poslouchat. Můžu dělat co chci a kdy chci, nemusím nikomu nic oznamovat a sdělovat."

„Myslím, že tě chápu," usmála jsem se a natáhla se pro vodu. Přiložila jsme si hrdlo k ústům a v tu chvíli Shawn přibrzdil.

„Shawne!" okřikla jsem ho a začala si utírat bradu a mokré triko.

„Ups, promiň," pronesl nevinně, ale já věděla, že to udělal naschvál.

„Hmm," zamumlala jsem a založila si ruce na hrudi, protože moje černá podprsenka prosvítala skrz bílou látku. Shawn mě rychle sjel pohledem a začal se smát.

„Ha ha ha," protočila jsem očima a bouchla ho do ramene. Po chvilce jsem se ale začala taky usmívat. Ne protože to bylo vtipné, ale protože byl jeho smích nakažlivý a roztomilý. Natáhla jsem se za sebe a vytáhla pletený vytahaný svetr. Odpoutala jsem se a začala si svlékat triko.

„Nekoukej!" upozornila jsem ho.

„Neboj," mrkl na mě a upíral pohled před sebe. Rychlostí blesku jsem se převlékla a upravila si sedačku k příjemnější poloze. Zula jsme si tenisky a nohy si dala na sedadlo.
Na chvilku jsem si přišla jako, když jsem jezdila s mamkou na delší výlety. Milovala jsem dlouhé cesty autem. Obzvlášť když pršelo. Pro sebe jsme se usmála a zavřela oči. Po chvilce jsem opět upadla do lehkého spánku.

„Lay, vstávej," zatřásl se mnou někdo. Otevřela jsem oči a prudce se předklonila. Zalapala jsem po dechu a podívala se na Shawna, který stál vedle mých dveří. Zastavili jsme.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a já přikývla.

„Jsi nějaká pobledlá," řekl a pomohl mi vylézt z auta. Když jsme se postavila na nohy, trochu se mi zamotala hlava. Nevěděla jsem co se se mnou děje. Bylo mi slabo a přišla jsem si hrozně unavená. Zapřela jsem se za Shawna, který viděl, že mi není nejlépe. Zamkl auto a Cody s Beccou za námi přišli.

„Půjdeš se mnou na záchod?" zazubila se a já přikývla.

„Zvládneš to?" zašeptal starostlivě a já se pouze nejistě usmála. Zahákla jsem se s Beccou za loket a vyrazili jsme k dámským záchodům. Tam jsme vykonaly potřebu a já si poté opláchla obličej.
Chytila jsem se okrajů umyvadla a sledovala svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem jako troska. Byla jsem bílá jako stěna a žaludek jsem měla na vodě. Zhluboka jsem se nadechla a těžce polkla.

„Dobrý?" zeptala se Becca, když jsme vyšli ven.

„Jo," ujistila jsme ji a zašli jsme za kluky do kavárny.

„Co si dáte?" zeptal se Cody.

„Zelený čaj, bez cukru prosím."

„Bílou kávu."

Cody nadiktoval naši objednávku a když nám vydali nápoje, zašli jsme si ještě pro jídlo do KFC. Netrpělivě jsem postávala ve frontě a podupávala nohou, protože jsem chtěla co nejdříve pryč. Tady vevnitř bylo hrozné dusno až jsem po chvilce ucítila kapky potu na čele. Bohužel můj žaludek to neustál a já musela vyběhnout ven. Hned za rohem jsem vyprázdnila svůj žaludek. Samozřejmě jsem vyzvracela pouze vodu. Posadila jsme se na lavičku, která patřila podniku a opřela se o kolena. Cítila jsem se lépe, ale věděla jsem, že se musím pořádně najíst.

„Tak pojď," podepřel mě Shawn, který přišel tak po deseti minutách a odvedl mě do auta.

„Děkuji."

„Neděkuj a jez," podal mi wrap, který jsem si vyžádala a s chutí se do něj pustila. Seděla jsem na kožené sedačce, spokojeně jedla a upíjela svého čaje. Shawn mě napodobil a vyjel za Codym.

Cesta probíhala klidně a mě se udělalo lépe. Pustili jsme si písničky a dokonce jsme i zpívali.
Věděla jsem, že tyhle momenty si musím uchovat v paměti napořád, protože v takových chvílích byl sám sebou. Žádný bad boy, žádné zábrany. Prostě to byl on.