Mafia

79.

Všichni jsme seděli v obýváku a snažili se přijít na nějaký funkční plán. Jediné, co jsme vymysleli bylo to, že bychom jeli do Toronta. Včera bych byla možná štěstím bez sebe, ale teď jsem se bála, že nás zase někdo najde a ublíží mé rodině. Shawn seděl opřený o gauč a já seděla na zemi mezi jeho koleny. Ruce měl zapletené v mých vlasech a při každém jeho pohybu se moje tělo uvolňovalo.

„Myslím, že stejně bude nejlepší jet k vašim," pronesl Cody po několika minutovém tichu.

„Souhlasím," přitakala Zita.

„Já taky," uslyšela jsem Shawnův hlas společně s Deanem. Pak se čekalo jen na můj názor. Všechny páry očí v místnosti se stočily na mě.

„Od tebe bych čekal odezvu jako první Laylo."

„Já vím." Povzdechla jsem si a začala si hrát s prsty.

„Jenom prostě nechci, aby se někomu něco přihodilo. To, co se stalo dneska se nesmí opakovat."

„Můj otec je dobře zabezpečený. Když jsem se stal součástí gangu, poslal jsem rodiče, co nejdál a taky jsem ukradl pár zbraní, aby se mohli chránit. Od té doby otec palebnou sílu ztrojnásobil a dokonce má v práci ochranku, která mu pomáhá chránit mou rodinu, jak nejlépe to jde. A myslím, že když tam jsou i tvoji rodiče,  tak jsou všichni v bezpečí. Vím, že si protiřečím, protože jsem předtím říkal opak, ale když se nad tím teď zamyslím, bude to asi to nejlepší, co můžeme udělat." 

Nakonec jsem tedy souhlasila. Netrvalo dlouho a my se připravili na cestu. Cody odběhl někam ukrást auto a my čekali před chatou. Seděla jsem na svém kufru a vyhlížela auto s blonďatou hlavou. 
S otevřenou pusou jsem koukala na vysmátého Codyho za volantem. Přijel k nám skoro s novou červenou toyotou, po které se bude majitel určitě shánět. Nelíbil se mi ten pocit, že pojedeme v kradeném autě, ale Cody chtěl zavzpomínat na starý dobrý časy, jak sám řekl a nikdo mu neodporoval, až na mě. Věděla jsem, že peněz mají dost, tak proč prostě nekoupíme další auto?

„No nemáme hezkou káru?" Poklepal na kapotu když vyšel a pak otevřel kufr.

„Taky ti to trvalo." Rýpl si do něj Shawn a když chtěl odložit tašku do kufru, Cody mu ji vytrhl a dal ji tam sám.  I když jsem je neslyšela vyjadřovat jakékoliv city, které k sobě chovají, bylo vidět, jak moc jim na sobě záleží. Vážně se občas chovali, jako bratři a myslím, že se tak i berou. V gangu spolu vyrůstali, museli si věřit a jejich vztah se na různých akcích uceloval. Nikdy bych, ale neřekla, že Cody mohl někoho unést. Vím, že to byl rozkaz od šéfa a nemohl odmítnout, ale proč mě pak Shawn vůbec varoval? Zajímalo mě, co si myslel, že se stane. Nechápala jsem, co tím vším myslel, ale na jednu stranu jsem ráda, že jsem měla šanci prožít tohle nebezpečné dobrodružství. Vždycky jsem chtěla trochu adrenalinu v životě zažít, i když tohle je na mě příliš. Všechno mohlo být jinak, ale nemá cenu přemýšlet nad nějakým ale, nebo kdyby. Prostě musíme jít dál a moc se neohlížet do minulosti. Pak se nám otvírají zahojené rány a my se cítíme na dně. Každá jizva má i své kouzlo, nebo ne?  Měli bychom na ně být pyšní, protože nám připomínají časy, které jsme překonaly. Ať už byly těžké jakkoli, pořád kolem sebe máme někoho, komu na nás záleží a to je hlavní.

*  *  *

Celé čtyři hodiny jsem měla žaludek jako na vodě. Čím blíž jsme byli k cíli, tím víc jsem byla nervózní. Na jednu stranu jsem se nemohla dočkat. Nechtělo se mi věřit, že vážně po tak dlouhé době uvidím mamku s Derekem, přijde mi to jako kdybych je neviděla věčnost. Taky mi v půlce cesty došlo, že budu čelit i Shawnovým rodičům a jeho sestře. Co na mě asi řeknou? Takže z nervozity jsem přešla do fáze stresu. Myslela jsem si, že se třeba trochu vyspím, ale nemohla jsem zavřít oči ani na pět minut. Snažila jsem se tedy odreagovat konverzací, ale moc mi to nepomohlo, takže jsem pak byla zticha.

„Jsme tady," řekl Shawn, když jsme byli na příjezdové cestě.

„Co? Už?" Začala jsem se kolem sebe rozhlížet  a propadat panice. Nebyla jsem ještě připravená. Všichni vystoupili z auta a začali vyndávat věci z kufru. Já jsem tam seděla jako opařená. 

„Vzchop se, byla jsi v mnohem horších situací, než je tahle," zašeptala jsem si pro sebe a vystoupila. Mé nohy byly jako želé. Popadla jsem svůj kufr a Shawn mě vzal za ruku. Navázala jsem s ním oční kontakt a snažila se vyčíst známku nejistoty v jeho obličeji. On se na mě povzbudivě usmál a namířil si to ke dveřím. Pomalu jsme se blížili ke vchodu a pod našima nohama křupal štěrk. Trochu jsem ještě pokulhávala a byla jsem ráda, že se mi Shawn přizpůsobil. Před námi stál velký dům s béžovou černou fasádou. Vypadalo to, že peněz měly dost, přeci jenom jeho otec vydělával hodně. Nervózně jsem vykročila k rohožce a on mezitím zazvonil. Ohlédla jsem se přes rameno na zbytek naší skupinky, která se na mě posměšně šklebila. Musela jsem se pousmát, protože věděli, že mě čeká seznamování. Když se otevřeli dřevěné dveře, strnula jsem. Před námi stála postarší žena, která byla stejné výšky jako já. Tmavě blonďaté vlasy měla svázané v drdolu a její šedivé oči nás skenovaly. Když se vzpamatovala z menšího šoku, široce se usmála a kolem očí se jí udělaly malé vrásky.

„Panebože, moje dítě je doma!"  Padla mu kolem krku. Pustila jsem jeho ruku, aby mohl svou matku pořádně obejmout a ostatní tam mlčky stáli.

„Manueli! Všichni sem! Děti se nám vrátili!" zakřičela do domu a podívala se na mě skelným pohledem. 

„Moc ráda tě poznávám, ty budeš Layla, že ano? Já jsem Karen," vyhrkla ze sebe a já jí podala ruku. Ona pokroutila hlavou a místo toho mě vtáhla do objetí. Chvíli mi trvalo, než jsem jí objetí opětovala, ale nakonec jsem své ruce obmotala okolo jejího těla a vdechovala její květinovou vůni. Když jsem se odtáhla, mohla jsem zpozorovat ty dvě nejdůležitější osoby mého života. Neváhala jsem a rozeběhla se do náruče mé matky, které už tekly po tvářích slané potůčky.

„Mami!" vykřikla jsem radostně a padla jí do náruče. Slzy se mi řinuly z očí a já jí mačkala v objetí, jako kdyby měla každou chvíli zmizet.

„Holčičko moje, tak moc jsem se o tebe bála." Vzlykla a trochu se ode mě odtáhla, aby si mohla vzít do rukou můj obličej. Palci utírala mé tváře a svýma očima přejížděla po mém obličeji. Vím, že jsem se za tu dobu trochu změnila, ale ona zůstala pořád stejná, akorát ztratila pár kil. Její hnědé vlasy byli volně rozpuštěné na ramenou a její rty neopouštěl úsměv.

„Chyběla jsi mi," řekla jsem a jí opět drtila v náruči. Po chvíli se odtáhla a vlepila mi pusu na líčko. Trochu jsem od ní odstoupila a podívala se na Dereka, který zadržoval slzy. Vtáhl si mě do medvědího objetí a kolíbal mě ze strany na stranu. Políbil mě do vlasů já se vyzdvihla na špičky, abych mu mohla obmotat ruce okolo krku.

„Děkuji, že ses o ní postaral," zašeptala jsem mu do ucha.

„O vás se budu vždycky starat," odpověděl a já se nemohla cítit šťastnější.

Doufám, že se Vám kapitola líbila! Omlouvám se, že jsem psala pořád slovo objetí, ale už jsem nevěděla, jak to nahradit. Snad to tolik nevadí.
Jinak Vám přeji krásný první dubnový den, snad se máte dobře.
K.