Mafia

76.

Vzbudila jsem se až po přistání. Byla jsem šťastná, že je to za mnou. Uvnitř haly jsem seděla s Deanem na židli a zbytek odešel pro kufry. Mezitím jsem mu shrnula, co všechno jsme dělali od té doby, co jsme utekli. Dean mě zaujatě poslouchal a chápavě přikyvoval.

„Takže jste si konečně vyznali lásku a chodíte spolu," řekl do neznáma.

„To sis z toho odnesl jenom tohle?" Zasmála jsem se.

„Jo, protože to je nejdůležitější," zašklebil se a mé tváře nabraly rudý odstín.

Když jsme v davu zahlédli naše společníky, vstali jsme a dobelhali se k nim. Pak jsme vyšli před letiště a odchytli si první velký taxík. Dojeli jsme na zabookovanou chatu na okraji Sadbury, Cody zaplatil taxikáři a my vystoupili. Majitel na nás čekal s úsměvem a klíčemi. Ukázal jim vše potřebné a po jeho odchodu se únavně svalili na pohovku v obývacím pokoji. Seděla jsem tady už od začátku, protože moje stehno bylo v ohni. Shawn mě políbil na tvář a řekl mi, kde leží naše ložnice. Při slůvku našem mě zašimralo v podbřišku.

„Tak, co bude k jídlu?" zeptala se Zita a pohladila se po bříšku.

„Můžu udělat lívance." Vstala jsem a natáhla se pro berle.

„Seď, já je udělám," nabídl se Shawn, ale než stihl vstát, zatlačila jsem rukou na jeho rameno. On se zabořil do sedačky a já ho ujistila, že to nějak zvládnu. Přeci lívance nejsou tak těžké a noha mě už nebolí. V kuchyni jsem si připravila potřebné věci a dala se do práce. Shawn mi ke konci pomohl a já seděla na židli a sledovala ho při práci.

„Kdy pojedeme za rodiči? Jsou jenom pár hodin odsud."

„Lay, není to tak jednoduchý." Povzdychl si.

„Mě to jednoduchý přijde. Stačí sehnat auto," zamumlala jsem a podepřela si bradu rukou.

„Víš, jak to myslím. Nemůžeme riskovat. Přece nechceš, abychom ohrozili rodinu ne?"

„Když já je chci vidět." Shawn se na mě podíval a přešel ke mně.

„Já tě chápu, věř mi, ale musíme to ještě chvíli vydržet." Usmál se a políbil mě do vlasů. Pak každému naložil na talíř pár lívanců a polil je sirupem. Usadili jsme se ke stolu a pustili se do jídla.

Druhý den jsem měla nakázáno ležet, protože po převázání mě rána začala bolet. Vzala jsem si nějaké prášky a koukala se, jak kluci se Zitou trénují. Dokonce i Dean, který stále kulhal. Sledovala jsem je se zaujetím. Taky bych si své tělo ráda protáhla, protože jsem byla rozlámaná z toho odpočinku. Zadívala jsem se na Shawnovo tělo, které se hbitě uhýbalo. Jeho ruce v pěst a pevné držení mě nutilo ho hltat pohledem. Na čele mu stékaly kapky potu a stále se snažil zvítězit. Hráli totiž něco, jako všichni proti jednomu. Byla jsem na něj pyšná, protože si vedl skvěle.
Po dvou hodinách skončili a Shawn se pustil do vaření. My jsme mezitím seděli v obyváku a hráli karty, které jsme tady našli. Nebyla jsem úplně nejlepší, ale šlo mi to. Skoro každé kolo vyhrál Dean a jenom se nám posmíval.

„Mě už to nebaví," zakňučela Zita zmoženě. Ani jsem se jí nedivila, protože už potřetí prohrála.

„Ale noták, ještě jednu hru, prosím." Zamrkal a nasadil svůdný úsměv.

„Fajn." Protočila očima a zamíchala balíček karet.


*    *    *

Už jsem tady čtvrtý den a musím říct, že se všichni už dost nudíme. Moje noha se zlepšila, hlavně díky Deanovi, který se mnou pravidelně rehabilitoval. Shawn volal se svým otcem přes jednorázový telefon o tom, že k nim přijedeme za dva dny. Jelikož jeho otec byl v práci, tak jsem nemohla mluvit s mamkou, ale byla jsem strašně moc šťastná, protože jsem se nemohla dočkat.