Mafia

47.

O tři dny později

Seděla jsem v autě a sledovala přijíždějící auta. Mnula jsem si studené dlaně a snažila se uklidnit. Nesměla jsem se prozradit, protože na této misi záviseli naše životy. Podívala jsem se na Shawnův profil a lehce se usmála, byl tak klidný a trpělivý. Nevím, proč, ale snažila jsem se vyrýt do paměti každý detail jeho obličeje. Bála jsem se, že ho ztratím.

„Znervózňuješ mě," pronesl klidně a stále sledoval letištní parkoviště, kde se mělo všechno odehrát.

„Promiň," odpověděla jsem a poškrábala se pod parukou, kterou jsem byla nucena mít na hlavě. Měla jsem vlasy kousek pod ramena, což byl pro mě nezvyk. Vždycky jsem milovala své dlouhé vlasy, ale teď jsem to musela vydržet. Také jsem byla výrazně nalíčená. Shawn se dokonce musel trochu ostříhat a nalakovat si vlasy, aby neměl ty své roztomilé kudrlinky, tím dodal svému vzhledu na dospělosti. Také si vzal oblek, který podtrhával jeho svalnatou postavu. Já na době měla kostýmek, který k němu ladil. Měli jsme být spolu jako pár, který je velmi bohatý.

„Jsou tady," pronesl za chvíli a oba jsme sklonily hlavy.

„Zatím jsme jich napočítal dvanáct," oznámil.

„Zatím?!" sykla jsem.

„Snad to jsou všichni."

„Snad?!"

„Layo, sakra buď už ticho," napomenul mě a já zmlkla.Měl pravdu, měl abych držet jazyk za zuby

„Slíbíš mi ještě něco než tam půjdeme?" promluvila jsem do ticha a poškrábla si svědící místo za uchem.

„Co?"

„Kdyby se stalo cokoliv, zachráníš Tessu, ne mě."

„Lay, Tessu má pod ochranou Cody."

„Slib mi to," řekla jsem rozhodně.

„Slibuji," povzdychl si a dalekohledem se podíval na dvě skupinky lidí, kteří se dohadovali. Tři z nich položili obrovské kufry na zem a rozestoupili se kolem.

„Mají převahu, velkou převahu," objasnila jsem spíše pro sebe.

„A my máme zálohu, zvládneme to," řekl povzbudivě, ale moc mi to nepomohlo.

„Shawne, půjdeme tam jenom my dva," protočila jsem očima.

„Podej mi ten kufřík," řekl a ignoroval moje narážky. Poslechla jsem a natáhla se pro něj na zadní sedlo.

„Máš zbraň?" zeptal se těsně, než jsme vystoupili a já pouze souhlasně přikývla. Nenápadně jsem se ještě podívala po zbytku našeho malého týmu a vystoupila. Poupravila jsem si kostýmek a Shawn zase sako. Poté jsem se za něj zavěsila loktem a sebevědomě jsme se rozešli k nim. Nasadila jsem falešný úsměv a potlačovala nervozitu. Dělilo nás od nich pár metrů a já už slyšela o čem se baví. Najednou se rozezněl jejich hrdelní smích a v tu chvíli nás spatřili. Pár z nich se na nás natočilo se zbraněmi v rukou.

„Pánové, to nebude snad potřeba," usmál se Shawn.

„Chci se jen účastnit tohoto významného obchodu," řekl a kývl k boxům s obsahem.

„Kdo jste," vyřkl hluboce prodejce s nabitou AR–15. Zaměřila jsem na něj pohled a můj žaludek se stáhl.

„Já jsem Pan Smith a toto je moje manželka. Máme pro vás tři miliony dolarů za vaše zbraně," řekl a nadzvedl kufřík.

„Chci je vidět," řekl výsměšně a odjistil zbraň a já zpanikařila.

„Nejdříve chceme vidět ty zbraně," řekl a kývl ke kufrům. Zachovej si klidnou hlavu, opakovala jsem si pořád do kola. Ten muž kývl na svého poskoka a ten je otevřel. Nepříjemně jsem se ošila nad pohledem toho muže s jizvou, který zbraně měl údajně odkoupit.

„Jsi mi povědomá," ozvalo se do ticha.

„To si mě musíte s někým plést," usmála jsem se a Shawn se ode mě odpojil, aby si mohl zboží lépe prohlédnou. Na chvilku mě přepadla nejistota, ale začala jsem si věřit. Nebudu za nějakou ustrašenou holku.

„Já si nikdy nepletu známé tváře," pronesl a vyhrnul si rukávy. Najedou mi z ničeho problesklo hlavou odkud toho muže znám. Byl v baru, když jsem tam byla s Joshem! Byl to on, určitě. Přerývaně jsem se nadechla a a dala si ruce v bok.

„Jak říkám, já vás neznám, musíte si mě s někým plést," řekla jsem pevně a on zvedl ruce v obranném gestu.

„Fajn kočičko, ale nejsi mladá na takové obchody? Já tyhle zbraně potřebuji víc než vy," řekl výsměšně.

„Vám do toho nic není," sykla jsem. Musela jsem uznat, že jsem byla docela dobrá herečka. Přistoupila jsem k Shawnovi, který stále stál na tom samém místě a chytila ho za ruku. Potřebovala jsem vědět, že je se mnou. On si se mnou propletl prsty a stiskl mou ruku.

„Tak co bude?" zeptal se jeden z ozbrojenců.

„Bereme je," pronesl Shawn.

„Ale to nemůžete! Já jsem ten, kdo si je objednal kurva!" vykřikl kupec.

„Tak nabídněte víc peněz," odpověděl prodejce.

„Nebudu platit víc, když jsme se dohodli!"

„Je mi líto, ale pokud nenabídnete více, musím to prodat jim," řekl a kývl na nás.

„Ne! Bylo to domluvené se mnou, a tak to i zůstane," řekl a kývl na své kolegy. Všichni kolem nabili zbraně a namířili je na nás a na tu druhou skupinu.

„Teď si ty kufry vezmu a nikomu se nic nestane," řekl klidně s úsměvem.

„Ale já chci peníze."

„Tvá chyba," řekl a bezmyšlenkovitě ho střelil do hlavy. Hlasitě jsem vykřikla a schovala hlavu do Shawnovi hrudi. Chtělo se mi brečet, zvracet a ječet. To co se teď stalo jsem nikdy nechtěla vidět a už vůbec ne z pár metrů.

„Hraj to ještě chvíli," pošeptal neslyšně a já nenápadně přikývla a odtáhla se. Odvrátila jsem pohled od ležícího těla a nenávistně se podívala na toho muže.

„Chce mi ještě někdo odporovat?" zeptal se a při tom se mi díval do očí. Poté na mě namířil zbraň a já se snažila uklidnit.

„Půjdeš se mnou," pronesl a Shawn mě k sobě víc přitáhl.

„To je moje manželka, žádná kurva!"

„Mě je to jedno, jde se mnou, nebo je po vás," řekl a nabil. Zalapala jsem po dechu a oddělila se od Shawna.

„Hey," chytil mě a zahleděl se mi do očí.

„Nechci, aby ti ublížil," zašeptala jsem a pomalu se vydala k němu. Než mě, ale stačil chytit za paži, zazněl další výstřel. Automaticky jsem se přikrčila a běžela se schovat za ocelové barely, které byly kolem. Cítila jsme se znova jako v kasinu, všichni stříleli jeden přes druhého a nebylo nic slyšet. Vyndala jsem si i svou zbraň a odjistila ji. Musela jsme být připravená. S odhodláním jsem vykoukla na levou stranu, kde ležely už čtyři mrtvá těla.
Snažila jsem se zahlédnout někoho, koho znám, ale nikoho jsem neviděla. Proto jsem po kolenech přelezla na druhou stranu a udělala to samé. Díky bohu jsem zahlédla Shawna s Codym, jak tahají boxy do kufru auta a Tessa s Rebeccou je kryjí za naším autem. Jelikož jsem si tady přišla zbytečná, přeběhla jsme k dalším barelům, které byli blíž k nim. Neměla jsem moc možností, a tak jsem vykoukla za barelem a namířila na jednoho z mužů. Zpevnila jsem ruce a střelila. Zasáhla jsem ho. Ano! Zaradovala jsem se v duchu a pak se na sebe zlobila. Nechápala jsem, proč se z toho raduji. Někomu jsem ublížila. Zatřepala jsem hlavou a snažila se nepřemýšlet nad těmito věcmi. Momentálně na tom nezáleželo, musela jsem ochránit své přátele. Zaměřila jsem pohled na našeho odstřelovače, který je měl dávno v hledáčku a já se tedy rozhodla pro přeběhnutí ke klukům. Co nejrychleji jsem se rozeběhla a v tu samou chvíli běželi i holky. A pak to přišlo. Ten pronikavý výstřel doprovázený bolestným výkřikem.

Po dlouhé době jsem zde s novou kapitolou! Doufám, že jsme Vás alespoň trochu napjala, ale netuším, kdy zase bude další díl. Vůbec teď nemám čas 🙁
Ale na druhou stanu Vám děkuji za všechno! Vážně nedokážu vysvětlit slovy, jak moc jsem Vám vděčná, za Vaše krásné komentáře a různá umístění v kategoriích❤️❤️ Mám Vás ráda, mám úžasné čtenáře!!❤️❤️
K.