Mafia

49.

Přesedla jsem si na místo spolujezdce a modlila se, aby jsme z toho všeho vyvázli co nejdřív. Už to byla  hodina jízdy. Nepřátelé se stále drželi za námi a nehodlali se vzdát.

„Pozor!" zakřičel na mě Shawn a pravačkou mě instinktivně sehnul. V tu chvíli jsem uslyšela svištící kulky kolem. Když jsem zvedla hlavu, celé přední sklo bylo roztříštěné, ale stále drželo pohromadě.

„Vykopni ho," řekl Shawn, který se vykláněl z okna, aby viděl na cestu.

„Cože? To po mě nemůžeš chtít!"

„Dělej!" sykl naštvaně a já tedy poslechla, protože mi nic jiného nezbývalo. Položila jsem nohy na palubovku a rukama se zapřela o konec sedadla. Poté jsem se posunula tělem dopředu, aby i můj zadek byl položený, a pak už jsem jenom zpevnila skrčené nohy a vykopla. U toho jsem zavřela oči, ale nic se nestalo, a tak jsem to udělala ještě a dvakrát, dokud se sklo nezřítilo po celé kapotě. Dokonce i dovnitř napadali kousky ostrých střípků. Rychle jsem své poškrábané nohy schovala zpět a posadila se.

„Vem si zbraň, je v kaslíku," přikázal Shawn a já s protočením očí poslechla. Pořád jenom rozkazoval a ani mě nepochválil. Já vím, že je to teď nevhodné, ale mohl mi říct něco jako dobrá práce, nebo díky, ale on mi místo toho nařídí co mám dělat. Potřebovala jsem trochu povzbudit, abych si víc věřila, ale jemu to bylo jedno.
Nabila jsem zbraň a sledovala dálnici plnou aut. Doufala jsem, že nikomu z těch nevinných lidí se nic nestane.

„Co je?" zakřičel Cody a já se na něj nechápavě podívala.

„Máme jet na letiště, je tam přistavené letadlo," řekl s telefonem u ucha. Nervózně jsem položila zbraň do klína a začala si mnou ruce, které začínaly být studené. Všechno bylo horší a horší, protože do letadla se mi vážně nechtělo. Shawn předjížděl vozovky před námi a já se připásala, protože, kdyby zastavil, vylétla bych předním oknem. Po chvilce jsem na svých rukách ucítila teplý dotyk. Shawn mi stiskl ruku a  propletl si se mnou prsty. To jediné mi stačilo k tomu, abych se trochu uklidnila a on to věděl. Volnou rukou jsem naše ruce přikryla a držela se ho. Věděla jsem, že on je jediný, kdo mě momentálně drží při životě. Mohla bych na něj být jakkoliv naštvaná, ale stačil pouhý dotek a vše by zmizelo. Štvalo mě, že se nechám tak lehce získat, ale nic jsem s tím dělat nemohla.
Po celou rušnou cestu jsem se drželi, dokud jsme nezastavili na opuštěném letišti. Cody a Becca vyběhli a vzali kufry a já se Shawnem jsme je následovali a kryli zezadu. Naštěstí nás ten gang nestihl, a tak jsme měli náskok. Všechno proběhlo plynule a my vešli do letadla. Když jsme vzlétali, Shawn mě pomohl se posadit. Byla jsem mu vděčná, protože měl se mnou velkou trpělivost.

„Tak jste to zvládli," přišel vysmátý Joseph z kajuty. Všechny si nás přeměřil pohledem a já ho propalovala pohledem.

„Přestaň!" vyštěkla jsem a postavila se.

„Ani netušíš, čím jsme si prošli a budeš se tady na nás tlemit?!" křičela jsem dokud mi hlasivky stačily.

„Hele ztiš se, nikdo na tebe není zvědavej."

„Ty drž hubu! Kvůli tobě je Tessa mrtvá!"

„Já si říkal, že tady někdo chybí," řekl zamyšleně a při tom si hladil své  prošedlé strniště na tvářích.

„Ty bastarde!"

„Ty jedna malá štětko, nebudeš na mě křičet!" zaburácel a vytáhl na mě svou pistoli, kterou skrýval za opaskem.

„Měl jsem tě zastřelit hned. Věděl jsem, že s tebou budou problémy."

„Tak dělej! Stejně nemám co ztratit," řekla jsem výsměšně a v duchu jsem si říkala, že snad začínám bláznit. On nabil a namířil mi hlaveň mezi oči. V tu chvíli se přede mě postavila Shawnova mohutná postava.

„Uhni!" rozkázal mu, ale on neposlechl.

„Nech ji na pokoji," řekl rázně.

„Proč se jí vůbec zastáváš? Hmm? Je to jenom obyčejná děvka, která touží po pozornosti!"

„Sám víš, že to není pravda, má potenciál, který potřebuješ."

„To mi je ukradený! Ona na mě nebude křičet, natož nadávat!"

„Pochop ji, je rozhozená  ze smrti její kamarádky," řekl klidně.

„Proč bych tě měl jako poslouchat?" zasmál se a já se bála, že něco udělá i jemu.

„Protože víš, že mám pravdu a věříš mi. Dal jsi mi jí na starost s tím, že bude jedna z nejlepších."

„Fajn! Ale jestli uslyším jedinou poznámku, na mojí osobnost, chcípne a je mi jedno jak," sykl a já věděla, že se dal na odchod. Můj ochránce se na mě otočil a postršil mě dozadu do oddělené místnosti, kde nás za námi zavřel dveře. Po zaklapnutí zámku jsem spadla na zadek a rozbrečela se. Byla jsem psychicky na dně. V jednom dni jsem ztratila nejbližšícho člověka, kterého jsem tady měla.
Shawn si klekl, podebral mě a posadil se se mnou na menší gauč. Pohupoval mě v naručí a mlčel. Oba jsme věděli, že nemá cenu mě uklidňovat, protože z toho se musí člověk prostě vybrečet.

„Slibuji, že tě odsud dostanu co nejdřív, jenom potřebuji, aby jsi se mnou spolupracovala, dobře?" zeptal se, když už jsem byla klidnější a utíral mi slzy. S přikývnutím jsem s ním navázala oční kontakt a on se jemně usmál. Sklonil se ke mě a přiložil své rty na ty mé. V tu chvíli jsem byla jen já a on. My.

Další díl tady! Vím, že je to brzy, alr to proto, že jsem na dovolené a mám konečně čas. Jinak moc děkuji (jako vždycky) za všechno!
K.