Mafia

71.

Běžela jsem do středu dění, kde jsem se musela dostat přes pár lidí, abych se k němu dostala. Můj obličej se střetl s několika pěstmi, ale nebylo to nic, co bych neustála. Čím blíž jsem mu byla, tím víc adrenalinu mi stoupalo do těla. Reagovala jsem pohotově a většinu útoků jsem vykryla. Použila jsem i nůž, ale nikoho jsem nebyla nucena zabít. Lidé mi moc nevěnovali pozornost a spíš se soustředili na své protivníky.
Když jsem uslyšela zoufalý křik ženy, otočila jsem se doleva. Seděl na ní muž a bodal do ní nožem. Zalapala jsem po dechu. Bylo očividné, že je mrtvá, ale on nepřestával. Moje nohy mě neposlouchaly a namířily si to k němu. On se mi podíval do očí a já v nich mohla vidět jenom nenávist a potěšení ze své práce. Postavil se na nohy a já oproti němu byla jako trpaslík. Musel mít přes dva metry a mých necelých sto sedmdesát centimetrů bylo nic oproti němu. Trochu jsem couvla a zatnula ruce v pěst. Vím, že ho nepřeperu, to ani nepřipadá v úvahu, ale zase nechci skončit, jako ta žena na zemi. Můj dech se zrychlil, když ke mně přistoupil s úsměvem. Vytáhla jsem zbraň z opasku a zaměřila se na jeho břicho. On ji jedním pohybem odhodil pryč a dal mi takovou facku, až jsem se svalila na zem. Moje tvář hořela, jak nikdy. Bylo mi jasné, že se nestihnu postavit a když se nade mě postavil, rychle jsem se dala do dřepu a prosmýkla se mu mezi nohama. Vyndala jsem nůž a než se stihl otočit, zabodla jsem mu ho do lýtka. On padl na všechny čtyři a zařval jako raněné zvíře.  Ze země jsem sebrala něčí pistol a zkontrolovala náboje. Mohla jsem ho tady nechat a utéct, ale takového tyrana nemůžu jen tak nechat žít, proto když vstal a chtěl se na mě vrhnout, vystřelila jsem. Zavřela jsem oči a čekala až jeho tělo padne k zemi. Když jsem se odvážila podívat, opravdu tam ležel, ale byl stále naživu. Skuhral bolestí, ale postavit se nedokázal. Zamířila jsem si to zpět k Shawnovi, který tam jenom stál a díval se na mě. Bylo vidět, že je zmatený, protože si zřejmě nebyl jistý, zda to jsem já, ale já se jenom usmála a šla za ním. Vedle něj byl Cody, který se pral a Zita, která kopala nějakého kluka na zemi.

„Laylo?" zeptal se nejistě. Dělily nás od sebe dva metry a já sundala šátek z obličeje a zastrčila ho do kapsy. Se slzami v očích jsem přikývla a než jsem se rozeběhla do jeho náruče. Stehnem mi projela ostrá bolest, kterou jsem neustála a přepadla na bok.

„Laylo!" zakřičel a přiběhl mi na pomoc. Jednou rukou mě podepřel a já ho objala kolem krku. Slastně jsem vydechla, když jsem pocítila jeho vůni.

„Tak ráda tě vidím," zašeptala jsem.

„Já tebe taky, ale musíme hned zmizet." Souhlasně jsem přikývla a podívala se na mé kalhoty, kde prosakovalo kolečko krve.

„Co tady děláš, musíme jít," řekl Cody spěšně.

„No nazdar, tebe jsme hledali," podíval se na mě.

„Rychle jí to zaškrť, musíte nás se Zitou krýt." Cody přikývl a sundal si pásek z riflí, které měl na sobě. Pořádně mi to nad ránou stáhl a já zatnula zuby. Musím říct, že ta bolest byla nesnesitelná. Zita nás střežila a střílela lidi poblíž nás.

„Hotovo, tak jdeme," řekl Cody a Shawn mě vzal do náruče. Štvalo mě, že jsem se stala přítěží.

„Dean je v autě, čeká tam na mě."

„Cože, Dean?"

„Jo, pomohl mi, ale je taky střelený."

„Dobře a kde je to auto?" Prstem jsem ukázala na to poslední v řadě a všichni tři přikývli.

„K zemi!" Shawn si se mnou rychle lehl a Cody se Zitou stříleli po voze s odstřelovačem. Když byla cesta volnější vstali jsme, tedy on vstal a pomalu se mnou běžel. Měla jsem pocit, že svou nohu už ani necítím. Když jsme zastavili u vozu, za kterým jsem se schovávala, postavil mě na zem a já se opřela.

„Fajn, zůstaňte tady, přijedu sem s tím autem."

„Cody, možná jeden z těch dvou mužů na zemi bude mít klíče," řekla jsem mu ještě, než odešel. On se děkovně usmál a přikývl.
Sesunula jsem se vyčerpáním na zem. Ani jsem si neuvědomila, jak moc jsem ospalá. Shawnovi hodinky ukazovaly skoro půl šesté ráno. Na chvíli jsem zavřela oči a představila si, že jsme zpátky na Floridě.

„Lay, teď nemůžeš spát," pohladil mě po vlasech a já se na něj podívala. Tak moc mi chyběly ty jeho čokoládové oči. Obličej měl pokrytý kapkami krve, ale přes to všechno se usmíval. Své dlaně jsem položila na jeho tváře a přitáhla si ho k sobě. Naše rty byly od sebe pár centimetrů, které on spojil během sekundy k sobě. Byl to takový dětský polibek, ale dalo by se říct, že mi dodal sílu.

„Cody už je v autě a startuje, připravte se," šeptla Zita a postavili mě. Přes okýnko jsem mohla vidět, jak se někteří ohlížejí. Jeep u nás zastavil bokem, Zita naskočila a pomohla mi dovnitř. Když si sedl i Shawn, vyjeli jsme.

„Ty jsi se mnou držela basu koukám," otočil se Dean a narážkou na moji nohu.

„Tak trochu," usmála jsem se, protože jinak to nešlo. Byla jsem šťastná, že jsme pohromadě, ale všechno zkazily kulky, které narážely do skla.

„Dva jsou za námi," oznámil Shawn a moji hlavu položil na svou hruď, i přes to, že tohle auto bylo proti takovým útokům odolné.

Tak tady je další díl. Jen tak na vysvětlenou, jsem nemocná, tak proto vydávám častěji, než obvykle. Jinak Vám opět děkuji za podporu a chtěla bych Vás upozornit, že se pomalu blížim ke konci této fan fiction. Na jednu stranu se těším, až to dopíši a začnu něco jiného, nebo dopíši In love, ale na druhou zase nechci tento příběh ukončit. Takže jsem zvědavá, jak se to ještě vyvine. Měla jsem v plánu vcelku dlouhý konec. Ale myslím, že to trochu zkrátím. To bude zatím včechno, co jsem Vám chtěla oznámit :)
K.