Mafia

69.

Sehnula jsem se k zemi a chtěla přeběhnout k levé straně, kde to se tolik nestřílelo. Ale zastavil mě Joseph, který mě chytil za vlasy a škubnul s nimi k sobě až jsem přepadla na zadek.

„Mě nikam neutečeš!" Snažila jsem se mu vyškubnout, ale držel mě až moc silně. Postavil mě na nohy a držel si mě před sebou jako štít. Moje srdce bilo, jako o závod. Adrenalin stoupal v mých žilách a já se rozhodla. Budu bojovat. Zastavila jsem se v pohybu.

„Jdi!" křikl mi do ucha a já mu dupla patou na nárt. Jeho stisk povolil a hlavou jsem prudce narazila do té jeho. I přes to, že mě to docela dost zabolelo jsem se od něj dokázala vzdálit na pár metrů.  Všude okolo se válely zbraně a prázdné náboje. A já si přišla jako ve válce. Moji cestu zastoupila dívka s krátkými blonďatými vlasy a šátkem přes půl obličeje.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?" pronesla chladně a nakráčela si to ke mně s nožem v ruce. Když byla ode mně necelý dva metry, zaměřila jsem se na její modré oči, které mi přišly povědomé. Pátrala jsem v paměti, kdo by to mohl být.

„Naomi?" zeptala jsem se nejistě a ona s sebou trhla. Byla to ona.

„Naomi, poslouchej mě prosím, uteč s námi, můžeš zase žít normální život se svou rodinnou."

„Nechci žít normální život, ty krávo. Tohle je to jediné, co mi zbylo," ukázala na členy svého gangu, „a ty jsi mi sebrala to poslední, co mě drželo nad vodou."

„Shawna," zamumlala jsem si pro sebe.

„Přesně tak," štěkla, „ale teď mám šanci, abych to všechno napravila." Vykročila a sekla mě nožem do paže. Její další výpad jsem odrazila a postavila se do bojové pozice. Naomi si stáhla šátek z obličeje a na tváři se jí objevil úšklebek. Přišlo mi, že se za tu dobu hodně změnila, sice jsem jí neměla nikdy ráda, ale to, že mě bude chtít zabít jsem nečekala. Její pohyby byly mrštné a já se jí jen tak tak vyhýbala. Když mi podkopla nohy a já spadla, odkulila jsem se, aby si na mě nesedla a vyskočila na nohy.

„Vzdej se, nevyhraješ to." Nic jsem neodpověděla a pravačkou jsem jí zamířila na obličej. Ona se vyhnula a jelikož mi bylo jasné, že nebude čekat další úder, tak jsem jí kopla jsem do boku. Zapotácela se a nůž jí vypadl z ruky. Naštěstí se pro něj nevracela, ale vztek jí koloval žilami. Zatnula pěsti a vrhla se na mě, jako nějaké krvelačné zvíře. Obě jsme se svalily na zem a já se snažila bránit před jejími ranami. Pokusila jsem se vyvlíknout zpod jejího těla, ale všechny chvaty, které jsem zkoušela plynule vykryla. Chovala se jako smyslů zbavená. Až když jsem na sobě ucítila krev, její tělo ochablo. Zadívala se mi do očí a já sjela pohledem na její břicho, kde prosakovala krev. Když se na mě svalila, zatajila jsem dech. Byla mrtvá. Můj tep se zrychloval a já nevěděla, co mám dělat. Ležela na mě mrtvola, člověk, kterého jsme znala. Když mě něco popadlo za nohu, začala jsem křičet. Její ztěžklé tělo ze mě spadlo a já spatřila Deana. Vykopla jsem nohou a on mě pustil. Měla jsem strach, že mě bude chtít zabít, ale on mě zvedl a pevně mě objal.

„Deane," vzlykla jsem.

„Bude to v pořádku, pomůžu ti," usmál se na mě a popadl mě za ruku. Oba jsme se stažili utéct z tohohle šílenství. Naštěstí jsem spatřila Olivera, který se kryl za obněným autem. Museli přijet mezitím, co jsme se praly. Běželi jsme, jak nejrychleji jsme dokázali, ale najednou z ničeho nic Dean vykřikl a spadl na kolena.

„Co je?!"

„Moje noha," sykl bolestí a já spatřila jeho prostřelené lýtko, z kterého mu vytékalo velké množství krve. Můj žaludek se snad třikrát otočil. Odvrátila jsem pohled a zhluboka se nadechla. nesmím se nechat ničím rozhodit.

„Hajzle!" zakřičel Joseph na celé hřiště a blížil se k nám. Muselo ho ranit, že ho takhle zradil.

„Olivere!" zakřičela jsem na něj snad pětkrát, než si nás všimnul. Namířila jsem prstem na Josepha a on se k němu rozeběhl. Pomohla jsem příteli na nohy a snažila se nás dostat do bezpečí, dokud jsme měli čas. Z Deanovi kapsy jsem vyndala zbraň a nabila ji.
Po pár metrech jsem přestávala cítit vlastní tělo, přece jenom Dean byl kus chlapa a já nebyla tak silná. Položila jsem ho za nefunkční reflektorový sloup a otočila se doprostřed dění. Oliver se pral s Josephem a okolo nich ostatní skupinky z gangů. Na hřišti leželo několik těl a kulky neustále svištěly kolem. Bodl mě osten lítosti, nechtěla jsem, aby tady umírali ostatní lidé, šlo mi pouze o Josepha. Přikrčila jsem se a namířila na něj. Viděla jsem, že Oliver trochu zaostává a chtěla jsem mu nějak pomoct. Zamířila jsem na jeho stehno a když jsem si byla jistá, že neublížim Oliverovi, tak jsem vystřelila. V duchu jsem se zaradovala nad tím, že jsem to zvládla na jedničku. Doufala jsem, že když zemře boss, mohl by se zbytek vzdát.

„Deane, můžu ti pomoct?" obrátila jsem se na něj.

„Budu v pořádku, jsem přece lékař, zvládnu to," pohladil mě po ruce a já se snažila, alespoň trochu pousmát.

„To tys ji zabil?"

„Musel jsem, jinak by tě zabila ona."

„To máš pravdu," povzdechla jsem si.

„Kde je vůbec Shawn?"

„Rozdělili jsme se. Všechno ti potom vysvětlím, ale teď se musíme dostat pryč." Rozhlédla jsem se okolo a hledala nějaký volný vůz. Bohužel to vypadalo bídně.

Tak tady je další díl, chtěla jsem ho vydat déle, protože bych sem určitě mohla něco ještě dopsat, ale jelikož mi píšete, že chcete už další, tak tady je.
Děkuji Vám za podporu!
K.