Mafia

12.

Trhla jsem s sebou, když jsem ucítila studený obklad na čele. Rozlepila jsem oční víčka a setkala s Tessiným starostlivým pohledem.

„Už jsem se bála, že se neprobereš." Oddychla si. Usmála jsem se a pohledem narazila na Shawna, který byl jako v obvykle o něco opřený. Tentokrát to byla skříň.

„Jak ti je?" zeptala se.

„Jde to," řekla jsem tiše a opatrně se vyzdvihla na loktech, protože mě bolela žebra. Tess pode mě dala polštář a já se zapřela. Sykla jsem bolestí, protože jsem omylem zatnula břišní svalstvo, které bylo určitě plné modřin.

„Ten kokot," zavrčela a otřela mi tváře.

„Co sis sakra myslela?" zeptal se z ničeho nic Shawn. Obě jsme se na něj stočily pohled a sledovaly, jak horlivě přechází po pokoji.

„Vypadni," ukázal na Tess, která strachem přikývla a odešla za Codym, který se objevil za dveřmi. Když jsme zůstali sami, vydal se ke mně.

„Nejsem pryč ani den a ty skončíš takhle," zakroutil nade mnou hlavou. Viděla jsem, že je stále rozzuřený, a to se mi nelíbilo, neměla jsem náladu na to, aby mě ponižoval.
A z toho, jak si prohlížel můj obličej jsem usoudila, že nevypadám nejlépe. Musela jsem mít několik modřin, a navíc jsem na rtech ucítila zaschlou pachuť krve.

„Tak promiň, že jsem se bránila," protočila jsem očima a on mě nenávistně propálil pohledem, věděla jsem, že to nesnáší, ale momentálně mi to bylo jedno.

„Neříkám, že je to špatně, ale podívej, kam tě to dostalo, Joseph mě zabije až tě uvidí."

„Proč tebe? Za to může Josh."

„Ale já mám na tebe dohlížet, pochop to, bude nasranej až zjistí, že jsem tohle nechal dopustit," povzdychl si.

„Tak řekneme, že jsem spadla," Shawn nadzvedl obočí a posměšně se usmál.

„Nechápu, proč jste nepřestali, říkal jsem ti, že do boxu se nikdy, nikdy nemají plést osobní problémy."

„Já vím, ale on je to takovej debil a prostě-musela jsem,"  vzdychla jssem sklopila pohled.

„Vím, že to s ním není lehké, je to magor, ale neměla ses nechat rozhodit, měla jsi být ta rozumnější a utnout to."

„Ale řekl jsi, že se nemám vzdávat. Říkal jsi, že mám ukázat kuráž," obhájila jsem se.

„Kdyby jsi poslouchala, tak by jsi věděla, že jsem to říkal v souvislosti s tou akcí, aby jsi ukázala nepříteli, že se ho nebojíš."

„On je nepřítel."

„Takhle jsem to nemyslel. No nic, za chvíli by měl přijít doktor a zkontrolovat tě, doufám, že budeš moct alespoň střílet, aby Joseph nenadával."

„Co kdyby tu byla možnost to před ním skrýt?"

„A to jaká?"

„Seženeš mi make-up?"

„To by se dalo."

„Fajn," usmála jsem se a trošku se posunula, abych se dostala do příjemnější pozice. Zakňučela jsem bolestně a zhluboka se nadechla.

„Chceš nějak pomoct?" zeptal se. trochu mě to překvapilo, ale souhlasila jsem.

„Mohl bys mě trochu vyzdvihnout? Hůř se mi dýchá." Shawn udělal to, oč jsem žádala a když odstoupil, dovnitř vletěl muž kolem třiceti.

„Tak, tady je naše pacientka," zářivě se na mě usmál a přešel ke mně. Byla jsem ráda, že vypadá sympaticky. Prohmatal mi celé tělo plné modřin, které vážně hodně bolely a poslechl si, jak dýchám. Uklidnilo mě, že mi řekl, že na tom nejsem tak špatně.

„Tak, kdo ti to udělal?"

„Josh," utrousil Shawn.

„Tak to se divím, že jsi přežila, většinou všichni skončili při nejmenším s krvácením do břicha nebo byli v bezvědomí."

Zarazilo mě, když to řekl, nevypadal na to, že by byl až tak krutý. To mě donutilo přemýšlet nad tím jestli by mě umlátil do bezvědomí, kdyby tam nepřišel Shawn, nebo by přestal. Musím říct, že ten jeho výraz byl tak děsivý, že se víc přikláním k první možnosti.

„Měla jsem štěstí, že tam přišel Shawn." Usmála jsem se.

„To měla."

„To by stačilo, jak na tom teda je?" ozval se.

„Teď by se neměla moc namáhat, aby ses zotavila co nejdříve, dám ti na to ještě nějaké bylinné mastičky a prášky na bolest a to těžší dýchání přejde časem. Ale přijde mi, že máš trochu oslabenou imunitu, kdy jsi naposledy jedla?"

„Já, ani nevím."

„Jak jako nevíš?" zamračil se.

„Poslední dobou nemám na jídlo ani pomyšlení."

„To máš z nervozity, na to vsadím krk, pořád myslíš na to, jak zvládneš ten svůj úkol co?" zeptal se. Měl pravdu, stále jsem si přemítala, jak ta akce skončí, jestli se nám něco stane, nebo jestli utečeme, nebo jestli se něco nepokazí.

„Mám pravdu?" Přikývla jsem.

„Fajn, teď mě poslouchej, Shawn je ten nejlepší. Naučí tě všechno, co potřebuješ, nemáš se čeho bát." Mrkl na mě.

„Děkuji."

„No, tak to bude všechno, jen potřebuji, aby tady s tebou někdo tuhle noc zůstal, aby ses mi neudusila nebo kdybys měla horečku." Usmál se.

„Tessa by mohla." Podívala jsem se Shawna, který nás tiše pozoroval.

„Já tu zůstanu," řekl a vpil se mi do očí. S povzdechem jsem se podívala na doktora, který kývl na Shawna, oba mě tam nechali a vyšli na chodbu, kde se o něčem bavili. Po chvilce snažení, uchytit něco z jejich rozhovoru jsem usnula.