Mafia

53.

Tupě jsme na něj zírala a nevěřila svým uším, ani ve snu by mě nenapadlo, že se mě na něco takového zeptá.

„Jasně." Odložila jsem sluchátka a vydala se s ním k němu. Nevím proč, ale měla jsem z toho radost, i když bych neměla.

„Shawne! Laylo!" zakřičel na nás nějaký muž, který vyučoval skupinu s modrým páskem. Freya a Naomi se na nás otočili a sledovali, co se bude dít.

„Co je?" zeptal se Shawn otráveně.

„Kam jdete?" zeptal se, když k nám došel.

„To ti může bejt jedno," odbyl ho a šli jsme dál. Teda on, já jsem tam stále stála a sledovala mohutnou postavu toho chlapa. Musím přiznat, že mě docela děsil.

„Pojď." Vzal mě za ruku a táhl mě za sebou. On dělal dlouhé kroky a já ho nestíhala, takže jsem tak trochu běžela. V pokoji mě pustil a zavřel dveře. Pak se otočil a sledoval mě.

„Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

„Nic, jenom jsi mi chyběla," pokrčil rameny a u toho se snažil neusmát. Já jsem se naopak usmála a objala ho. Bylo mi jedno jestli nestojí o mé objetí, ale já musela, protože mi taky chyběl. Přece jenom to byl můj nejbližší přítel tady.

„Tak, co budeme dělat?" zeptal se a já si sedla na kraj postele.

„Nevím," pokrčila jsem rameny a podívala se na jeho stůl, který byl tentokrát uklizený. On si toho všiml, ale nic neřekl.

„Proč jsi mě sem vůbec vzal?"

„Ehm, no myslel jsem si, že bude lepší, když budeš se mnou, než s těmi lidmi tam."

„To jo, ale stejně."

„Potřebuji s tebou probrat pár věcí," těžce vydechl a došel ke stolu, kde z šuplíku vytáhl papíry. Tak přece mě sem vzal kvůli něčemu. Sedl si na zem a položil je před sebe. Přesedla jsem tedy vedle něho a bez řečí jsem ty papíry rozprostřela. Naskytl se mi pohled na obličeje těch zločinců z letiště. Podívala jsem se na Shawna, který sledoval moji reakci.

„To jsou všichni, kteří to přežili," vysvětlil.

„Máme o nich všechny údaje, kde se teď nacházejí, zda mají příbuzné, co je jejich předmětem práce, prostě všechno."

„Jak tohle všechno víte?"

„Máme své zdroje," mrkl na mě.

„Takže máte i všechny informace o mně a o Tesse?"

„Jop."

„Dáš mi je?" vyhrkla jsem.

„Nemůžu."

„Shawne, prosím, alespoň Tessy."

„Lay,"povzdechl a prohrábl si vlasy.

„Prosím," zkusila jsem to ještě jednou a chytila ho za ruku a navázala s ním oční kontakt.

„Ty jsi hrozná," zavrtěl hlavou a vstal. Poté mi podal složku a já se tichým díky pustila do čtení. Hltala jsem každé slovo,dokud mě nezarazil jeden odstavec. Zalapala jsme po dechu a mé oči se zalily slzami. Tohle nemůže být pravda, to se nemohlo stát.

„Děje se něco?"

„Byla znásilněná?! Jak to, že o tom nevím?"

„Ona ti to neřekla?" zeptal se udiveně.

„Ne."

„Lay, bylo jí osm let, když se to stalo. Už je to dlouhá doba," pohladil mě po zádech a snažil se mě uklidnit.

„Ale stejně, proč mi to neřekla?"

„Třeba nechtěla, abys na ni změnila názor."

„Nikdy bych ho nezměnila!"

„Já vím," řekl a já s tou složkou hodila proti zdi. Byla jsme naštvaná a smutná. Říkaly jsme si všechno. Mrzí mě, že jsme se zrovna tohle dozvěděla z papíru a ne od ní.

„Proto měla ty noční můry," řekla jsme si pro sebe.

„Možná," odpověděl mi na to a šel tu složku sebrat, zase ji uklidil a přinesl mi deku, kterou mi přehodil přes ramena. Klepala jsem se, ale ne zimou, proto jsem se jenom pousmála a natáhla se na koberec. Bradu jsem si podepřela dlaní a v tichosti četla údaje o těch mužích. Shawn mě napodobil a vysvětloval mi všechno, co jsem nechápala. Na Tessu jsem se snažila nemyslet, alespoň teď.

„Lay, co kdybychom naplánovali spíš ten útěk, nebylo by to lepší? O ten jejich gang se postará Joseph.

„Shawne, zabili ji."

„Já vim, ale nemůžeme je jenom tak napadnout," projel si rukou vlasama.

„Slibuju, že jestli se mi naskytne možnost, tak se pomstíme, ale teď bude lepší to nechat být."

„Dobře," povzdechla jsem.

„Dále!" řekl Shawn, když se ozvalo klepání. Dovnitř přišel Cody a Becca.

„Promiň, že jdeme pozdě," řekl a usedli naproti nám. Shawn si zřejmě všiml mého nechápavého výrazu a ušklíbl se.

„Pozval jsem je sem, pomůžou nám."

„Tys jim to řekl?!"

„Neměl jsem?" zeptal se a já se podívala na ty dva přede mnou.

„Chodíte spolu?" zeptala jsem vyčítavě a oni propukli v smích, dokonce i Shawn.

„Co je?" zamračila jsem se.

„Tady Zita, teda Rebecca je moje sestra, ale nesmíš to nikomu říct."

„Cože?" vykulila jsem oči a snažila se zpracovat tu informaci.

„Jo," zazubil se Cody.

„Nemám to komu říct a tvoje jméno je Zita?"

„Jo," přikývla a usmála se.

„Nejste si podobní."

„My víme," zasmála se.

„No, tak snad se všechno ujasnilo a konečně se můžeme pustit do toho plánování ne?" zeptal se Shawn a my všichni přikývli.

Ahoj, chtěla bych Vás předem upozornit, že vůbec nevím, kdy začnu psát další kapitolu, protože bude škola a bude to trvat než se můj mozek vzpamatuje. Nevěřím, že ty dva měsíce utekly tak rychle! Doufám, že nejsem sama, která to vidí stejně :)
Děkuji za vaše hlasování a názory!!
K.