Mafia

36.

Pohled Layly

„Ahoj," řekl Shawn a vešel do pokoje.

„Ahoj," odpověděla jsem a zaklapla knížku.

„Stará se o tebe Dean dobře?"

„Jo, je to fajn kámoš," usmála jsem se .

„Tak to jsem rád."

„Mluvili jste s Josephem?"

„Ještě ne, dneska Cody odjel, tak za ním zajdeme až přijede."

„Nechci, aby jste měli kvůli mě problémy."

„O nás se nestarej."

„Ale-"

„Laylo, nech to být. Jak už jsem říkal, víme co děláme."

„Fajn," povzdechla jsem si.

„A jak cítíš? Myslím tím, jak se vypořádáváš s tím vším, co tě potkalo v posledních dnech," zeptal se a já se na něj jenom nechápavě podívala. A pak mi to došlo, nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout.

„Myslíš to, jak jsem zabila toho muže?"

„Jo," přikývl.

„Abych řekla pravdu, tak jsem si na něj nevzpomněla, až do teď," řekla jsem a sklopila hlavu. Cítila jsem se hrozně, zabila jsem člověka a zapomněla jsem na to. Nechápu co se to se mnou stalo.

„Udělala jsi správnou věc," řekl po chvíli a vzal mě za ruku. Navázala jsem s ním oční kontakt a snažila se potlačit to nutkání obejmout ho. Vypěstovala jsem si k němu city a to se nemělo stát. Navíc jsem mu chtěla položit mnoho otázek, ohledně těch holek, jeho života, mého otce, ale jediné na co jsem se zmohla bylo být zticha.

„Zabila jsem člověka, to není správné," zašeptala jsem.

„Kdyby jsi to neudělala, byl bych mrtvý já." Když to vyslovil, ochromila mě hrůza. Nedokázala jsem si představit, že by umřel, že by tady nebyl. Nezvládla bych to tady.

„Já–" odmlčela jsem se a přemýšlela co říct. Na tohle téma jsem se s ním bavit nechtěla, a proto jsem narazila na jiné téma.

„Promiň, neměla jsem číst ty papíry."

„Už jsi se omlouvala a nebudeme to řešit, stalo se."

„Kdy?" zeptala jsem s nepochopením.

„Předevčírem, usnula jsi mezi dveřmi a když jsem tě odnesl do postele, omluvila jsi se," vysvětlil.

„Ty jsi to nepamatuješ?" dodal

„Ne."

„Aha," řekl a odendal svou ruku z té mojí.

„No, tak já zase půjdu, musím zařídit ještě pár věcí."

„Nechoď," vyklopila jsem ze sebe tak rychle, že jsem se nad tím ani nezamyslela.

„Lay, je mi líto, ale my dva se nebudeme setkávat tak často, jako před tím. Musíme pokračovat v naší práci, tak jako před tím, než jste se tady objevily."

„Ale já tu nechci zůstat. Chci pryč."

„Lay," řekl jemně a vzal si do dlaní můj obličej. Jeho oči skenovaly mou tvář a já se snažila dýchat, protože jeho blízkost mě znervózňovala.

„Dostanu vás odsud. Přísahám, jen to bude chvíli trvat," zašeptal a já zavřela oči. Najednou jsem na svém čele pocítila jeho hebké teplé rty. Měla jsem nutkání ty oči otevřít, abych se přesvědčila jestli se to děje, ale neopovážila jsem se. Poté jsem uslyšela prásknutí dveří a zůstala jsem zase sama.

***

Celý den jsem strávila čtením a přemýšlením nad tím, co se stalo. Dean se tu párkrát zastavil s jídlem, ale moc se tu nezdržoval, protože měl hodně práce. Když jsem se po koupeli rozhodla podívat na film, přišla Tessa.

„Ahoj," usmála se a já jí pozdrav oplatila.

„Podíváme se na film?" zeptala jsem se a ona mě chvíli přeměřovala pohledem.

„Dean mi donesl notebook," vysvětlila jsem a jí se rozzářily oči. Rychle se přesunula do postele a zachumlala se do peřiny.

„A to jsi nemohla říct dřív? Mohli by jsme napsat o pomoc!"

„Všechno je zakódovaný, zkoušela jsem to. Je to převážně na filmy. Nejsou blbí, je jim jasné, že by jsme ihned někomu napsaly."

„To je fakt," řekla a už hledala film. Natáhla jsem se pro skleničku s vodou a dopila ji. Zvedla jsem se a natočila si další.

„Jo a měla jsi pravdu, ty holky unesli tak jako nás, ale oni tu jsou o trochu déle než my. Když jsem se s nimi bavila, byly docela v pohodě. Nevypadají tak, ale to proto, že mají strach."

„Strach z čeho?"

„Říkali, že když nebudou dost dobré, můžou je zabít, nebo něco v tom smyslu. Prej, když jsi v gangu, musíš ukázat, že jsem patříš ať už chceš nebo ne:"

„Ale to je kravina! My tady nemáme co dělat!" rozkřikla jsem se a následovně jsem se chytila za břicho, protože mě píchlo v té ráně.

„Opatrně," řekla klidně a já se divila, že to takhle snáší.

„Kurva," zaklela jsem a sedla si do postele.

„Tohle není fér, my jsme si to nevybraly, o nic jsme nežádaly," vzlykla jsem a Tessa mě objala.

„Já vím."

„Není to fér, ani nevím proč brečím, nevím proč se tak cítím. Je mi strašně."

„Lay, jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě.

„J–já nevím. Mučil mě magor z blázince a zabila jsem muže, který mohl mít rodinu. Mám pocit, že něco cítím k Shawnovi a myslím, že on cítí i něco ke mně, ale dneska mi řekl, že se nebudeme setkávat tak často. Prostě je všechno v prdeli," řekla jsem a utřela si slzy do rukávů.

„Nemám zavolat Deana?" zeptala se a já spíš čekala na to, že řekne, že jsem udělala dobře, že mi nic jiného nezbývalo, že všechno bude lepší.

„Ne, to je dobrý. Podíváme se na ten film," usmála jsem se i přes tu bolest v hrudi. Nechtěla jsem si jí stěžovat, ale taky mi nehorázně chyběla mamka. Nedokážu si představit, co musí cítit ona, když její jediná dcera zmizela.

„Musíme odsud vypadnout co nejdřív," zamumlala jsem ještě před tím, něž začal film. Tessa jen nevědomky kývla, ale jinak se plně věnovala obrazovce.

Další díl je tady! Milý čtenáři/čtenářky ani nevíte, jak moc velkou radost mi děláte! Možná jste si všimli, a možná taky ne, ale tento příběh je na 24. místě v FF!!! Nemůžu tomu uvěřit! Když jsem to zjistila, nemohla jsem se přestat usmívat. Byla jsem strašně šťastná a zároveň v šoku. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi tohle mohlo přihodit, ale díky Vám se tak stalo. Děkuji!!!
K.

Kdyby to někdo nepochopil, tak tenhle díl se odehrává ve stejný den, jako pohled Codyho.