Chlapci v sukních

LXXVI.

Začaly prázdniny, život konečně trošku zpomalil. Půlroční výročí jsme oslavili skromnou večeří v Růži a pak hlasitým sexem. Že byl vážně hlasitý mi došlo až v momentě, kdy se nad námi začalo ozývat nepříčetné bouchání do podlahy – sousedi z vyššího patra nejspíš zrovna byli doma. To však Charlieho popudilo jen k tomu, že na hlasitosti ještě přidal a až bylo dokonáno, okomentoval to slovy: „Aspoň slyšeli, jak se to má dělat."

Předem jsme se domluvili, že dárky si dávat nebudeme, protože Charlie se mi přiznal, že pokud by měl ještě vymýšlet a shánět dárek, asi by mu ke konci akademického roku už praskla hlava. A někdy tak i vážně vypadal. 

Po hrozně dlouhé době jsme měli pár dní, kdy jsme mohli být víceméně spolu a jen si užívat domácí pohodu, vedro a Charlieho inovaci – ledové kakao. Vždy si ho nalil do vysoké sklenice, vzal si své kovové ekologické brčko a prohlásil, že už tomu chybí jen pěkný prosluněný ostrov. Nekomentoval jsem fakt, že se zrovna vaříme v bytě, kde je třicet stupňů a chodíme vysloveně skoro pořád nazí. 

On byl totiž z té skupiny lidí, která si léto užívá plnými doušky, rád se opaloval, přestože se napřed spálil, vypadal jako ve svém živlu, jako by ho neúnavné slunce ještě víc nabíjelo energií. Já byl v té druhé skupině a prostě jsem jen doufal, že mě co nevidět porazí a už radši umřu. 

„Chudák Amy. Pětatřicet nad nulou a ona se už pomalu ani neohne, aby si zavázala boty," ozval se Charlie z ničeho nic, když byl rozvalený na sedačce, jako obvykle hlavou dolů. Holé nohy mu visely bezvládně přes opěradlo, divil jsem se, že mu ještě neodumřely. 

„Mohli souložit trochu jindy, přeci jenom porod v srpnu asi nebude úplně příjemný, pokud bude takto." 

„No jo, fakt chudáci ženy," uzavřel to přítel. 

Chvíli jsme mlčeli a jen se na sebe dívali. 

„Já jsem vlastně děti nikdy doopravdy nechtěl," řekl jsem z ničeho nic. „Respektive jako, věděl jsem, že se to jednoho dne dost možná stane a nějak bych se s tím smířil. Ale že bych si řekl, že jo, v pětadvaceti se půjdu s někým snažit o dítě, to fakt ne. Spíš máma chtěla hlavně ode mě vnoučata, protože... No, Kita jsi potkal."

„Tak pokud nám to těch pár let ještě vydrží, asi by ti to se mnou stejně nevyšlo," vypustil Charlie, otočil se hlavou nahoru a mohl jsem vidět jeho typický úsměšek. 

„To mi celkem vyhovuje."

„Já bych děti chtěl," řekl příkře Charlie. Mně trošku zatrnulo. „Chci je celý život, ale taky jsem celý život počítal s tím, že to půjde velmi těžko, když jsem na muže."

Zavládlo mezi námi dost trapné ticho. Nevěděl jsem, jestli se ho to moje přiznání nějak velmi nedotklo. Tvářil se velmi neutrálně a jen se na mě díval. Vysloveně mě propichoval pohledem. Jako by nestačilo, že jsem se potil z letního horka, z těch jeho očí mi bylo ještě tepleji. 

„Je roztomilý, když jsi mimo," zahlásil se smíchem, zvedl se a odešel do kuchyně pro vodu. 

Zůstal jsem neurčitě sedět a čekal až se vrátí. Ale když přišel, nesl si notebook, takže debata byla asi uzavřena. 

„Už jsi přemýšlel, kam bys chtěl na dovolenou?" zeptal se. 

„Uh, no, je pár míst, kam bych se rád podíval..." 

„Já bych rád jel po stopách svých předků a vzdálených příbuzných," přehlušil mě. „A jak víš, mám je všude možně po Evropě. Třeba hodně jich bylo v Německu, moje prababička prý pak žila za mlada třeba v Praze. A někteří i dál na východ." 

„To zní taky celkem dobře." 

„Promiň, a kam jsi chtěl teda ty?"

„Dost dlouho už přemýšlím nad Skandinávií. Tam bych se rád podíval, ale nevím, jestli letos. Až tak moc jsem nepracoval, abych si to mohl dovolit, myslím." 

„No, tam bych stejně nemohl nosit podpatky," prohlásil Charlie s mávnutím ruky, jako by to byla vyřešená věc. „Ale střední Evropa, ta nemusí být až tak turisticky náročná. A Německo je plné teplých..." 

„Nepředstavuju si, že budu dovolenou trávit v gay barech a tak," upozornil jsem ho a on se rozesmál. 

„Však já taky ne. Ne celou."

A/N: na shledanou zase za rok.