Chlapci v sukních

LXVI.

„Hodně dlouhou dobu jsem si myslel, že se stylizuju i jinak než do muže jen kvůli tomu, že se mi to líbí. Je to esteticky hezké a ruku na srdce – každý druhý gay je zženštilý, víc nebo míň, takže takové věci prostě řeší. Nebo jsem si taky říkal, že se cítím tak nějak... Asi ne úplně správně právě skrz to, že jsem na kluky. Tady ta heteronormativní společnost, ve které ještě pořád žijeme, nám taky nepřidává na tom se cítit dobře a normálně. Jenže pak mi došlo, že s tímto jsem se smířil a pořád jsem měl v sobě takovou nejasnost ohledně toho, kdo tedy jsem."

„Dobře, chápu."

„No a není to tak dlouho, co jsem začal uvažovat o tom, že možná... Že jsem se stejně do holek vždycky stylizoval a vciťoval až moc, chápeš. Tohle chlapci obvykle nedělají bez ohledu na to, jestli jsou teplí nebo ne, když jsou prostě smíření s tím, že „jo, jsem muž" – sice mám rád spíš „holčičí" věci, ale jsem muž. Mám rád tohle všechno, co je na mně, i když by to mohlo být třeba vypracovanější nebo větší nebo cokoliv. A takhle já to nemám."

„A tobě to vadí? Že jsi... A máš... No..."

„Já nevím. Jakože, někdy právě ano. Jindy ne. Jindy se cítím, že je super, že tohle jsem já, že svoje tělo miluju. A z toho to přeskočí a já se necítím, že bych měl být tohle," dopověděl a ukázal na sebe. „A třeba teď se mi to děje tak často a já vzal mužskou roli, doslova mužskou, kde nebude vidět nic ze mě. Zrovna teď v téhle fázi, kdy se necítím na to být mužem. Já tyhle škatulky nesnáším."

„A zvládneš to?"

„Jasně, že jo... Celý život něco hraju."

„Dobře. Tak jo," přitakával jsem, protože jsem moc nevěděl, co říct.

„Vadí ti to?" zeptal se.

„Co?" znovu jsem nechápal.

„Já... To, že to mám takto. Že bych se třeba nechal operovat, že bych už nebyl –"

„Nevadí," zastavil jsem ho. „Nechodím s tebou pro to, co máš v kalhotách přeci. Já tě vždycky budu milovat, Charlie, ať už budeš kluk, holka, nebo cokoliv jinýho. A kdybych se s tebou někdy rozešel, tak to bude skrz ten tvůj občas nesnesitelnej afekt, rozhodně ne kvůli tomuhle," popíchl jsem ho a on vystrčil spodní ret. Potom přešel ke mně a sedl si mi na klín.

„Miluju tě, Matty," zašeptal a dal mi pusu. „Hrozně moc."

„I já tebe. Jsem rád, že jsi mi to řekl. A kdyby něco, tak jsem tady pro tebe a vyřešíme to spolu, jo?"

„Dobře. Děkuju. Myslíš, že bychom mohli jít do postele?"

„Je tohle další situace, kdy jsi bral náš rozhovor jako předehru?" pozvedl jsem obočí tázavě a konečně jsem ho viděl zase se smát.

„Vážně? Já se ti tady svěřím s dost vážnou věcí a ty myslíš na sex?" zeptal se, zatímco vyčítavě, ale zároveň hravě přivíral oči. „To je taaaaak chlapské!"

„Mám to brát jako ano?"

„Ano, přesně tak. A teď mě vezmi a jdeme!" zavelel.

„Když to musí být," pokrčil jsem nenuceně ramenem a zvedl se, když jsem mohl. Skočil mi do náruče a rozešel jsem se do pokoje.

„A ne, že mnou zas drbneš o futra."