Chlapci v sukních

LXII.

Charlie byl snad týden neustále hrozně nervózní. Co chvíli sledoval telefon a vždy, když mu něco přišlo, úplně vyletěl a pak se obvykle zklidnil s tím, že „to je jen ze školy". S oznámením o výsledku konkurzu si buď dávali na čas, nebo tu roli Charlie prostě nedostal – alespoň takto mi to tvrdil. Snažil jsem se neklesat na duchu společně s ním a chlácholil jsem ho tím, že měli těžké rozhodování, protože tam asi bylo více talentovaných herců. Což, mimochodem, moc nefungovalo.

„No tak co, budou i jiné role," prohlásil v sobotu u oběda a zuřivě krájel zbytek masa. Trochu to vypadalo, že chce rozkrojit i talíř, tak jsem radši mlčel. „Je to jenom jejich smůla, že si vybrali nějakého pakoně bez talentu, když já..."

Nedořekl vůbec větu a začal přemýšlet opačně.

„Co když nejsem dost dobrý? Co když se jen zahazuju něčím, co mi vlastně nejde?" filozofoval. V mozku se mi rozsvítila červená kontrolka, že je na čas ho utěšit a něco mu říct.

„Jsi skvělý herec, však jsi hrál v tolika představeních," vysoukal jsem ze sebe. „Lidi jsou z tebe nadšení, je to tvůj obor."

„Jo, jsem skvělý herec!" vybuchl. „Tak proč mi rovnou neřekli, že mě berou a že ostatní můžou klidně odejít a nemusí to ani zkoušet. Však Connor, prosím tě!"

„Já vím, já vím," snažil jsem se nasadit brzdící tón, když v tom mu zapípal a zavibroval mobil, který ve vteřině lapil a odemknul.

„To jsou oni..." vydechl.

„A?" nedočkavě jsem ho sledoval.

„Proboha... Proboha!"

Mobil se skoro proletěl na druhou stranu stolu ke mně, Charlie si zakryl obličej rukama a vyskočil ze židle.

„Mám to!" jásal. Asi pět minut poskakoval a radoval se a potom mi skočil na klín a horečně mě objímal.

„Gratuluju," mumlal jsem mu do ucha a pevně ho držel.

„Tedy, vybrali nás dva, prý se vážně nemohli rozhodnout, tak se rozhodli, že se budeme vzájemně alternovat. Což je stejně super. Třeba kdybych já nebo ten druhý nemohl, tak se můžeme zaskočit a nebude to žádný problém. Budu slavný, Matty!" zahalekal a zatřásl se mnou. „Musím to všem napsat a zavolat a vysmát se Connorovi a prostě, o bože!"

„Jsi skvělý, zvu tě na kakao nebo víno nebo co si budeš přát!"

„Počkej, jenom to všem napíšu a řeknu a pak můžeme večer někam vyrazit. Trochu se taky musím pobavit po takových nervech."

„Dobře. To zní fajn. Zasloužíme si to oba. Byl jsi dost nesnesitelný občas," popíchl jsem ho. Charlie mě zpražil pohledem, ale pak se viditelně zamyslel a dal mi za pravdu.

„No, stejně jsem ale tak hodný, že až budu slavný dávat rozhovory, tak řeknu, že ten stres jsem zvládl díky svému skvělému příteli Mattymu, který na mě rozhodně nebyl ironický a sarkastický, ale stále mě podporoval a nosil mi kakao do postele. Které bych si, jen tak mimochodem, docela přál," dořekl a zamrkal na mě. Protočil jsem oči, ale rozhodl se mu vyhovět.

„Jsi rozmazlený," obvinil jsem ho.

„Ale za to si můžeš sám," odpověděl mi pohotově. Potom si přimáčkl mobil k uchu a začal se dělit o novinky s někým na druhé straně. Moc jsem nechápal, proč chce kakao, když zrovna jedl maso, ale rozhodl jsem se ho užít si tu chvíli vítězství. Vůbec jsem nevěděl, co pro něho tato role reálně znamená, ale viděl jsem na něm, že to je vážně velké a důležité. A byl jsem šťastný, že ho vybrali. Znovu zářil jak ta nejjasnější hvězda, to jsem na něm ten skoro týden postrádal.

„Večer jdeme do čajovny!"