Chlapci v sukních

XLV.

Oslava se protáhla do pozdních hodin. Charlie už přestal být ve společnosti mojí rodiny nesvůj, zapojoval se do hovoru a já viděl, že mamka si ho zamilovala. Táta byl pořád rezervovaný, ale nic jiného jsem od něj ani neočekával. Celý život nás vychovával v duchu, který se podepsal spíš na Kitovi, takže ho Charlie musel řádně vykolejit.

Popíjel jsem víno a sledoval, jak se mi přítel čím dál víc rozzařuje. Jeho sluníčkářství bylo děsně nakažlivé, všichni kolem něj se skvěle bavili. Občas se o mě jen opřel, propletl se mnou prsty a potom za chvíli se zas rozmluvil a potřeboval gestikulovat, tak jsem ho vždy musel pustit. Herec byl skvělý, ale tohle vycházelo přímo z něj.

„Jak jste se vlastně s Mattem dali dohromady?" padlo tam.

„Tak trochu se mi nastěhoval do bytu. Dlouho jsme byli jen spolubydlící a kamarádi, ale potom to nějak... Vyplynulo," stiskl mi ruku. „Vlastně, už se mi líbil i delší dobu, ale nevěděl jsem, jestli je... No, na stejné lodi jako já."

„Ty ses mi líbil taky už dlouho. Ale nevypadal jsi, že bys měl vůbec zájem."

„Já jsem herec."

„Slepý herec!" obvinil jsem ho pobaveně. „Vážně jsi neviděl, jak žárlím na Connora? A toho kluka, co s tebou kdysi hrál?"

„Přišlo mi to jako kamarádská ochrana," bránil se. „I když potom už asi trochu jo."

„Měli jste k sobě asi zajímavou cestu," prolomila ticho máma.

„S ním by to ani jinak nešlo, mami. To je každý den něco střelenýho."

„Nemůžu si pomoct. Trpím poruchou, že potřebuju pozornost," pokrčil rameny Charlie a já viděl, jak mu zacukaly koutky. „A tady Matt umí být někdy dost zahleděný do sebe a nevnímá mě. Což se mi jako fakt nelíbí. Po kom má tu introverzi?" vyzvídal Charlie.

„Po tátovi," řekli jsme současně s mámou a hlouček kolem se pousmál.

„Ano, ve Vás tohle nevidím. Vy máte hodně společenskou auru. Takovou hodně pozitivní. Spíš jako já," přitakával Charlie. „Připomínáte mi jednu herečku, se kterou jsem kdysi začínal. Taky měla takovou energii jako vy."

„Doufám, že to je lichotka!"

„Jistě, já mám moc rád takové lidi. Dobře se mi s nimi pracuje i baví."

„Jo, já dodnes nechápu, proč je se mnou," vložil jsem se do toho.

Kit se mezitím stihl venku opilý rozplácnout na zem a nemohl se zvednout, což většině lidí přišlo jako znak toho, že je už celkem pozdě a mohli by jít domů a spát. Poslal jsem Charlieho nahoru do sprchy, že za ním potom přijdu a zůstal jsem dole jen s mámou.

„Charlie vypadá... Mile, hodně energicky."

„Jo, je trochu šílený. Ale miloučký taky, to jo. Máme mlíko?"

„Mělo by být. To teď budeš ještě pít kakao?"

„Vadí?"

„Ne, jen mě to překvapuje. Já jsem plná, že se sotva hnu. Bylo těch zákusků trochu moc."

„Já se šetřil," vytáhl jsem dva hrníčky.

„Charlieho jsi tím nakazil taky?" usmívala se.

„Kdybys věděla. Vždycky mi to všechno vypije."

„To má asi taky po tobě. Tak nahoře nezlobte a vezmi ho ráno na snídani. Pokud vám nebude vadit trochu nepořádek. Tohle uklízet teď fakt nebudu!"

„Dobrou, mami," vrtěl jsem nad ní hlavou a nechal ji odejít.

Nesl jsem dva horké hrnky nahoru, když jsem se ve dveřích potkal s přítelem. Chytil mě kolem boků, dal mi pusu a vpustil mě do vlastního pokoje.

„Vážně hezky jsem se bavil," usmíval se. „Máš vážně milou rodinu."

„Já vím. Říkal jsem to, jsou v pohodě. Mámě se fakt líbíš, říkala, že –"

Charlie mě překvapil, když se mi vrhl do náruče a dal mi pusu. Pevně jsem si ho chytl a on se ke mně ještě víc přivinul. Nepřestával mě líbat. Bylo to tak vroucné, úplně jsem se v tom ztrácel.

„Mám takový nápad," zašeptal mi do ucha. „Co kdybys šel taky do sprchy a... Vzal si mě s sebou?"