Chlapci v sukních

LXIX.

Trénoval jsem uvazování kravaty den před svatbou. Nebyl jsem zrovna fanouškem žluté, ale Charlie mě donutil, že musíme ladit. To dělal i běžně, sám jsem nechápal, že jsem si myslel, že na svatbě by to mohlo být jinak.

Chvíli jsem se pozoroval v zrcadle a zamyslel se nad tím, jaké to jednou bude, jestli se budu brát. S Charliem. A nebo to taky nemuselo být s ním, roky přece mohou přinést kde co. Ale chtěl jsem to. I když mě trochu děsilo, že poslední tři dny byl celý na prášky, protože jako před téměř každou svatbou, některé věci se začaly kazit a on je měl na starost. Byl z toho někdy podrážděný, ale obvykle se rychle zklidnil a zase byl usměvavý a plný života. Tušil jsem, že jestli by nám měl vztah vydržet, tento jeho věčný optimismus bude jedním z důvodů. Nesnesl bych chodit s nějakou depresivní hromádkou neštěstí, i když kdo ví? Třeba bych si zvykl.

„Mně se celkem líbí," okomentoval nejspíše kravatu Charlie.

„Kravata, tvůj přítel, oboje?"

„Tvůj zadek," vyskočil mu jeden koutek vzhůru. „Ale teď jsem myslel kravatu."

„Nemám rád žlutou. To je za trest?"

„Žlutá je veselá, jarní, pozitivní. Co se ti na ní nelíbí? Navíc, to si vymysleli ti dva, já za to nemůžu," bránil se Charlie. „Žlutá a zelená, víš, jak blbě se to skládá, aby to nevypadalo jak nějaká vesnická pouť, ale jako svatba?"

„Netuším, ale žlutá? Žlutá evokuje strach, víš to?"

„A na to jsi zas přišel kde?"

„Neviděl jsi Green Lanterna? Uh, že se ptám," mávl jsem rukou hned jakmile jsem to dořekl.

„To je zas nějaký hrdina, který superrychle běhá nebo tak?" pozvedl obočí.

„Teď se jen ztrapňuješ, prosím tě," zakoulel jsem očima a on mě za to pleskl po zadku.

„Žlutá je super barva, taková plná života. Vezmi si třeba slunečnice," vrátil se zpět k tématu barev.

„Já ti nevím, mně slunečnice vždycky přišly jako depresivní kytky."

„Jsi divný," označil mě Charlie a já jen pokrčil ramenem.

„Ale když si tu kravatu sundám," říkal jsem a znovu jsem si ji rozvázal. Charlie jen sledoval, co ze mě vypadne dál. „Chytnu tě," pokračoval jsem, „a přivážu s ní k posteli, tak to vůbec nebude sexy. Žlutá prostě není sexy," skončil jsem.

„Ale to přivazování trošku jo," ozval se potichu.

„Myslím, že jsem tě přeslechl, cože to?" popichoval jsem ho.

„Takže ty chceš, abych ti to řekl znovu, jo?" zeptal se Charlie.

„Jo, to teda chci!"

„Řekl bych, že bys měl vzít tuhle ošklivou žlutou kravatu," začal a vzal mi ji z rukou, „chytit mě a hodit do postele," tlačil mě směrem k ní. Když jsem na ni spadl, sedl si mi na klín.

„A dál?" provokoval jsem.

„A dál by sis mě měl vzít pod sebe a tímhle mi přivázat ruce k posteli," povídal a houpal mi kravatou před očima.

Poslechl jsem ho. Sledoval jsem, jak mě svléká očima, objal mě i nohama, abych mu snad nemohl utéct pryč.

Nalehl jsem na něj, z jeho těla sálalo teplo. Naše obličeje byly kousek od sebe.

„A teď bych tě tu takto mohl nechat," škádlil jsem ho.

„Nevěřím ti, že bys mě tu takhle nechal. Jsem na to moc lákavý," šeptal mi do ucha. „Vím, že mě chceš."