Chlapci v sukních

XXXII.

Přemlouval jsem sám sebe, že ještě budu spát, že to teplo neodchází, že ještě není ráno. Ale najednou jsem až příliš procitl do reality. Došlo mi, že nejsem na pláži, ale že ležím v posteli a hřeje mě jen deka a Charlieho nahé tělo. Nakonec mi to vlastně ani nepřišlo až tak hrozné.

Otočil jsem se, abych k němu byl čelem. Bylo pořád nezvyklé vidět ho, když zrovna mlčel. Pomalu pravidelně oddechoval a jako by vycítil, že sleduji jeho tvář. Pomalu otvíral rozespalé oči, zívl a hned se na mě usmíval.

„Dobré ráno," chytil mě kolem pasu a přitiskl se ještě blíž.

„Dobré, Charlie."

„Na tohle jsem si tak rychle zvykl. Už bych neměnil."

„Tak hlavně, že jsi tuhle spal u sebe," popichoval jsem ho.

„To jsem byl uražený, takže se to nepočítá. A stejně jsem nad ránem přišel," bránil se.

„Už bys neměl být na noc uražený," chytil jsem ho a převalil na sebe.

„Ne? Taky nerad spíš sám?" otřel se mi nosem o můj.

„Nikdy mi to nevadilo, ale teď... Teď mám přeci tebe. A jsem příšerně zamilovanej," zašeptal jsem mu.

„Awww," smál se na mě. „Romantik, no ne."

„Směj se ještě chvíli a budu všelijaký, jenom ne romantický," pohrozil jsem mu naoko.

„Jo? A jaký třeba? Budeš přísný? Zlý? Vrrr!" bavil se.

Pleskl jsem ho po zadku a on trochu vyjekl.

„No tedy!" dobíral si mě. „Tohle jsem nečekal. Vypadá to, že si snad chceš zkrotit divokýho Charlieho!"

„Divokýho? Charlie je přeci takové malé domácí koťátko," dohadoval jsem se a dlaně mi jezdily po jeho zádech.

„No, ale jenom někdy," ohrnul spodní ret. „Jindy jsem vážně salónová šelma!"

„Nepovídej."

„Ano, jsem. Neviděl jsi snad moje nové sexy černé šaty? Latex. Vrrr. Ještě řekni, že ti v nich nepřijdu naprosto nezkrotný."

„Je ti v nich vidět úplně všechno. Na což si fakt nemůžu stěžovat, ale... Ne, nepřijdeš mi v nich nezkrotný," vrtěl jsem hlavou.

„Ani v podpatcích?" našpulil rty a tvářil se jako ztracené štěně.

„Abys ses mi zdál nezkrotný, musel by sis změnit ten svůj roztomilej kukuč," pohladil jsem ho po tváři. „Hlavně ty oči," usoudil jsem.

Úplně zajiskřil, zvedl se ze mě, až nade mnou jen klečel.

„Nech mě ti ukázat svůj rebelský obličej. Akorát tomu samozřejmě chybí líčení a vše, takže to nebude úplně perfektní. Ale stačit to snad bude."

Domluvil, dal si ruce před obličej, abych na něj neviděl. Ono stejně s tím zbytkem jeho těla, na který jsem měl výhled, mě to až tak netížilo. Jemně jsem ho hladil po stehnech a čekal, co předvede.

Pomalu odkrýval svoji tvář. Jeden koutek měl zdvižený, díval se na mě podmanivým pohledem. Jeho oči se zmenšily tak o padesát procent, nebo mi to tak aspoň přišlo. Opřel se o ruku kousek od mojí tváře. Přibližoval se, až byl jen tak dvacet čísel ode mě.

„Tak mi řekni, po čem teď nejvíc toužíš," vybídl mě. Jeho hlas zněl úplně jinak. Až mi stouply chloupky na zátylku. Pomalu se spustil k mému uchu.

„Čekám," zašeptal. Lehce olízl můj ušní lalůček.

Byl jsem ztracený.