Chlapci v sukních

LVII.

„Někdy se mi zdá, že si toho na sebe nakládáš víc, než jsi schopný zvládat," promluvil jsem na Charlieho, když jsem se zastavil ve dveřích jeho pokoje, kolem kterých jsem náhodou procházel. On se zrovna snažil nacpat do upnutých šatů, na novou měl jehly a vypadal pekelně sexy.

Trochu pohodil hlavou a věnoval mi svůj typický skeptický pohled.

„Jsem dokonalý, přenes se přes to konečně," vypustil ke mně afektovaně. „Mám jen školu, jednu roli a jeden konkurz. Nic zvláštního, lidi toho stíhají i víc. Třeba když spí pouze pět hodin denně. Dokážeš si představit, co by to udělalo se mnou?" ptal se, přestože odpověď neočekával. Postavil se před zrcadlo, zrovna se mu povedlo si ty šaty na sobě i upravit.

„Takže tohle není na žádnou jinou hru," vyzvídal jsem a doslova ho svlékal očima. Bylo mi jedno, že si toho všiml.

„Ne, tohle je jen tak," odbyl to, trochu se naklonil blíž k zrcadlu a pozoroval už jen sebe. „Že bych z tebe měl vrásky?" studoval svoje čelo.

„Vypadáš báječně," složil jsem mu kompliment a šel za ním. Chytil jsem si ho zezadu kolem pasu a prohlížel si nás v zrcadle. Opřel jsem se mu o rameno a jen jsme tam chvíli tiše stáli.

„Taky ujdeš," ucukl mu koutek.

„Už máš vážně dlouhé vlasy," poznamenal jsem, když mě zašimraly.

„Vadí to?"

„Ne," zavrtěl jsem hlavou a pak mu dal pusu na tvář.

„Budeš od make-upu," usmíval se.

„Myslel jsem, že ho máš jen na očích. Ale když nad tím přemýšlím, vlastně si to dáváš na celý obličej," zapřemýšlel jsem nahlas a on se zasmál.

„Ano, nemám moc hezkou pleť. Hlavně ty jizvy tady na tváři. V pubertě si mě dobírali nejen rodiče, ale i akné."

„Myslím, že tvoje pleť je moc hezká. Hodně hebká."

„Jestli to neříkáš, jen aby ses mi dostal pod sukni," chytil si moje ruce.

„Pod sukni bych se ti dostal i bez toho," oponoval jsem mu.

„To je asi pravda," souhlasil.

Zase jsme chvíli jen v tichosti stáli a pozorovali náš odraz. Charlie vypadal vážně hodně žensky. Narostlé vlasy tomu jen přidávaly a tím, že jsem ho v šatech zrovna nějakou dobu neviděl, mě to úplně udeřilo do očí. Dokonce tak i voněl. Cítil jsem z něj nějaké ovoce, nejspíš lesní plody. Jeho světlá pleť byla v kontrastu s tmavší rtěnkou, oči si zvýraznil nějakými stíny a linkami. Trochu jsem poznával i tvářenku, kterou mi nedlouho předtím vysvětloval. Dělalo mu to výraznější lícní kosti. Celou tu holčičí krásu narušoval jen vystouplý ohryzek, který mu sem tam poskočil na krku, když se pohnul nebo polknul. Byl jako panenka, královna plesu. Byl jsem si jistý, že to viděl v ten moment taky. Jen se díval sám sobě do očí a pak těkl ke mně. Plaše se usmál, to byl jeden z těch úsměvů, který brázdil jeho tvář jen velmi zřídka.

„Vážně se ti líbím?" položil otázku.

„Ano, vážně. Jsi fakt hrozně pěkný."

Potěšil jsem ho. Bylo to vidět ve výrazu jeho tváře. Otočil se ke mně a dostal jsem vřelé objetí. Takové, které uměl dát jen on.

Posadil si mě na postel a sedl si mi přímo na klín.

„Netrápí tě něco?"

„Jen se tě už pár dní chci na něco zeptat," odpověděl jsem vážně.

„Povídej," pobídl mě.

„Proč jste se rozešli s Connorem?"