Chlapci v sukních

XXVI.

Běžel jsem na páse vedle Charlieho. Najednou jsem netušil, co tam dělám. Utíkal jsem daleko pomaleji než on, na rozdíl od něj jsem si to ani vůbec neužíval a už jsem měl pocit, že co nevidět vyplivnu plíce. A pak jsem si vzpomněl, slíbil jsem mu, že se budu víc podílet na aktivitách, které dělá on. Nedošlo mi, že většinu volného času mu sežere herectví, o kterém jsem věděl prd, vaření a obecně jídlo, kde jsem se mu také nemohl zdaleka rovnat, a tak zbyla posilovna a podobné záležitosti, které nevyžadovaly zvláštní přípravu nebo schopnosti. Charlie vždy tvrdil, že se mu při sportu vyplavují endorfiny, no ze mě se vyplavovala maximálně tak slaná voda.

„Až bude tepleji, budeme spolu běhat venku. A bude to lepší," funěl na mě.

„Jo," vydechl jsem jen, na víc jsem se ani nezmohl.

„Jestli už nemůžeš, dej si klidně pauzu."

„V pohodě," zalhal jsem. Celý můj pohybový aparát společně s plícemi mi nadával. Nehodlal jsem se ale potupit. Musel jsem mu ukázat, že něco vydržím.

Nevěděl jsem, proč mi vůbec tohle navrhl. Nebyl jsem tlustý. Nebyl jsem ani svalnatý, byl jsem průměrný.

„Já si dám ještě tak deset minut. Tak se snaž mi tu neumřít," bavil se.

„Jen prostě nejsem zvyklý," zaúpěl jsem.

„Jo, jsi líný," opravil mě.

„Jsem. Nikdo není dokonalý. Ty jsi zas hrubý."

„Ale to je přitažlivé."

„Lenost asi taky, vzhledem k tomu, že spolu chodíme."

„Férové. Můžeš mi pak pomoct mě protáhnout."

Vypnul jsem pás.

„Asi jsem se přeslechl," cukaly mi koutky. Držel jsem se za bok, ve kterém mě začalo příšerně píchat.

„Jo, to klidně taky. Pokud se rozhodneš, že chceš," pokrčil ramenem nevzrušeně.

„Dá se to říct i méně provokativně."

„Možná jsem to tak řekl schválně."

„To si vyříkáme doma," zčervenal jsem.

„Co? Že se mnou nechceš spát?"

„To není pravda, jen..."

„Jo, jo, jasně," máchl rukou.

„Hodláš zas udělat scénu?"

„Jsme spolu už dva měsíce nebo jak dlouho, ale pro tebe to ještě stále nebylo natolik důležité, aby ses obtěžoval mě protáhnout, přetáhnout, cokoliv!"

„Hodláš, dobře."

Lidi kolem se po nás začali dívat. Snažil jsem se propadnout do země a už nikdy se neobjevit.

„Nenapadlo tě třeba se trochu zajímat, jak to cítím já?"

„Říkal jsi, že–"

„Cítím se pak hrozně nepřitažlivě. Víš, proč teď tolik cvičím? Nebo cvičíme. I když z tebe už asi nic lepšího dneska nedostanu," hodil po mně pohledem.

„Fajn, promluvíme si o tom!" vybouchl jsem. Nelíbilo se mi dělat divadlo před cizími lidmi v posilovně.

„Tak mluv," pobídl mě a dál běžel na místě.

„Ne tady."

„Stydíš se?" dobíral si mě.

„Ano."

„Neměl bys. Trávíš moc času tím, že přemýšlíš nad tím, co si o tobě lidi myslí. Problémem je, že každýmu jsi jedno. Takže klidně mluv."

„Jak myslíš. Nevěděl jsem, že ti tolik vadí, že spolu nespíme. Upřímně, myslel jsem, že od vztahu očekáváš víc."

„To ale není pravda. Neočekávám jen tohle, ale očekávám všechno. Sex patří do „všechno" balíčku."

„Sex je přeceňovaný," prohlásil jsem sebevědomě.

„Ale příjemný," oponoval mi. „Přirozený. Všechno je fajn. Proč se tomu tolik bráníš?"

„Nikdy jsem s klukem nespal."