Chlapci v sukních

III.

Čistil jsem si ráno zuby po vydatném spánku. Ve škole jsem měl být až před desátou, takže jsem ráno pěkně stíhal, ne jako obvykle.

„Wowowow, cizinče. Osm hodin. Koupelna je moje," poklepal si Charlie na imaginární hodinky na zápěstí.

„To vážně?" odvětil jsem mu otázkou hned jakmile jsem si odplivl.

„O tomto bych nikdy nežertoval. Moje ranní rituály jsou posvátná věc, i když mi nemusíš vařit kávu, přestože by to bylo občas milé."

„A nevlezeme se tu oba?" začal jsem oplachovat kartáček od pasty a potom jsem ho vrátil do kelímku ležícího uprostřed tuny kosmetických prostředků mého spolubydlícího.

„Jasně. Jasně. Máš pravdu. Je to sobecké. Tobě nebude vadit, když se tu budu sprchovat, zatímco ty budeš dělat...nejspíš něco se svými vlasy," kriticky sjel můj ranní účes. Nechal po svých pažích sjet župan až na zem a sebevědomě nakráčel do sprchového koutu.

Kompletně nahý, bez známky studu.

„Něco na pleť by taky neškodilo, když už tak sdílíme tu koupelnu. Máš ucpané póry, to té pleti vůbec neprospívá. Vážně by ses měl trochu víc starat."

Zrudl jsem a ponořil obličej do vody, co jsem měl v rukách. Opláchl jsem si obličej, snažil se nevnímat, že se tam vážně sprchuje a poučuje mě, a učesal se. Než se voda zastavila, uprchl jsem z koupelny k sobě.

„Není nad pořádné ranní osvěžení, hm?" nakoukl mi do dveří a bavil se mými rozpaky. „Ranní sprcha probere i lépe než ten šálek kávy a sluníčko vysoko nad hlavou."

„No, nevím, jestli líp než šálek tvojí kávy, chutnal jsem."

„Pravda. Ale nemůžu být hyperaktivní tak sám od sebe, kofein a cukr ve třech denních dávkách, to je můj hnací motor. Takhle jsem přežil celý prvák na pěti hodinách spánku denně."

„Jsem myslel, že vy herci žijete spíš zdravě."

„Tohle je můj jediný hřích. A to já miluju hřešit!" rozvášnil se. Plazil se po futrech místo tyče, zády k nim po hraně sjel do dřepu a poslal mi vzdušnou pusu. „Pokud víš, jak to myslím," překvapil mě svádivým hlasem.

Potom žuchl na zem, zasmál se a posbíral zpátky na nohy.

„Vypadáš jako vyděšené kuře. Jak kdyby tě mamka načapala při hledání vánočních dárků."

„Taky se tak občas s tebou cítím."

„Ale jsi tu, obdivuju tvoji kuráž."

„To je obdiv zasloužený. Kolik že jsi odstrašil lidí přede mnou? Šest? Sedm?"

„Jedenáct!" zaburácel hrdě a zabušil si na hruď, až jsem trochu očekával, že si musel zlomit pár žeber. „Ale stálo to za to. Na tebe jsem vážně čekal," mrkl na mě, taková dohra předešlého divadýlka.

„Lepší, než jsem čekal."

„Vlastně jsem ti jen přišel říct, že osm třicet je pryč, takže koupelna je opět společné teritorium. Tedy prozatím. Doufám, že večer nebude žádný boj."

„Dobře," pokýval jsem hlavou, že rozumím. Charlie se otočil na podpatku a odešel, načež se během pěti vteřin zase vrátil k nakukování do mého pokoje. „Ještě něco?"

„Jo. Tvoje snídaně jsou na nic."

„Co se ti nezdá na vajíčkách?"

„To, že je pravděpodobně jíš i s teflonem z pánve. Takže další pánvička je na tebe," usmál se nevinně a už opravdu odešel.