Chlapci v sukních

VII.

Další role, nedlouho poté, co sotva stihl vytisknout další fotku do koženého fotoalba, úspěchy ve škole. Pozitivně naladěný Charlie šířil radost všude kolem. Některé jeho nápady byly ještě ztřeštěnější než normálně, jeho manýry se prohloubily na hranici snesitelné meze, ale nedalo se na něj zlobit.

Pak mě jednou pozval na posezení s jeho kamarády a zároveň kolegy, jak jim často rád říkal. Seděli jsme na polštářích v čajovně, konverzace proudila neskutečně rychle, každou chvíli se od naší skupiny ozýval smích, který musel být slyšet až ven. Nikdo kolem si ale nestěžoval, i personál se občas přidal, dokud nemusel jít obsluhovat i jiné. Během první půl hodiny jsme ovládli celou čajovnu a sem tam se k nám připojil i cizí host.

„A největší pokrok v naší skupině k překvapení všech udělal...Virbl prosím!"

Bušení několika párů rukou o zem se rozléhalo po celé místnosti.

„Stačí, stačí! Tady malý Lee!"

„Pro kolegy Charlie," opravil ho můj spolubydlící.

„Proč nám tedy, Charlie, nepředvedeš, jak se dělá ten nejdokonalejší rozštěp, který konečně umlčel madam Noční Můru? Máš snad trému?" snažil se ho vyhecovat Connor.

„Trému? Ale kdepak. Jen velmi, velmi, velmi," s každým „velmi" se ke kamarádovi přibližoval a tomu se to, jak jsem si všiml, líbilo, „úzké kalhoty," dořekl. „Nerad bych si je roztrhl. Já radši natrhávám ega," mrkl na něj Charlie.

„Wow, tady to jiskří!"

„To víte, přirozená chemie mezi námi. Někdy to musí trochu...třaskat," Connorův nos projel několika prameny Charlieho vlasů, těsně kolem jeho ucha.

Všichni se smáli, jen já ne. Přišlo mi to hnusné.

„Vypadá to tu na velký výbuch. Tak já si radši přesednu," řekl mu tiše, avšak pro všechny slyšitelně, Charlie, vzal si svůj polštářek a přisedl si vedle mě. Pocítil jsem v hrudi vítězství a škodolibě se usmál.

„A vůbec, moje malé úspěchy? To už je ohrané téma, ne že bych si necenil možnost se znovu chvástat... Radši bych ale zavzpomínal o pár týdnů dál. Třeba na to, jak se tady Connor rozplácl přímo před Můrou osobně. Jsem si docela jistý, že to byl záměr, hm?"

„Samozřejmě. Jinak by se to přeci nemohlo stát!"

„Je dost otravný," ozvalo se mi přímo do ucha, úplně potichu, až se to skoro ztratilo v záplavě dalšího smíchu ostatních. Connor mě propaloval pohledem, i když se smál s ostatními.

Asi nebylo tajemstvím, že se mu Charlie líbil, což se nelíbilo mně. Ale byl jsem si jistý, že mu to stejně neoplácí.

Na konci večera, kdy jsem se vážně bavil, to vyšlo najevo ještě daleko víc. Tohle veřejné tajemství.

„Nemám tě doprovodit, Charlie?"

„Oh, no, nerad tě takto odmítám, ale já už doprovod mám. Matt se mnou tak trochu bydlí, jestli jsi nezapomněl. A mám pocit, že ve dvou už to fakt zvládneme, ale díky za ochotu, to se dnes velmi cení. Zkus Beth, ta by mohla chtít společnost. Rozhodně nebude nudná jako my vzhledem k tomu, co tu vypila vína. Tak se měj," zamával mu Charlie se širokým úsměvem a tahal mě pryč.

„Trvá tohle dlouho?"

„Dýl, než bych sám chtěl," povzdechl si.