Ta z lékarny

•52•

Rose

Sakra už čtrnáct dní jsem tu ležela a až dnes mi přišel doktor říct.
"Tak dneska by jste mohla domů"
Byla a jsem naštvaná. Nedala jsem vědět ani Camovi. Ani mamce nikomu,takže domů musím prostě pěšky a nebo autobusem.
Všechny věci naházím do tašky a do druhé tašky cpu všechny dárky a květiny,co mi kdo donesl.
Jestli se ptáte jestli tu byl třeba Jack? Ne nebyl. A a ani se nedivím.
A další důležitá informace. Nick sedí.
Sedí ve vězení. Náš byt už není náš byt. Cameron pořídil nějaký a tam bydlí on a prý i já,jenže když prý čekáme spolu druhé dítě tak musíme spolu bydlet a všechno dělat spolu. Ehmmm. Jo jsem těhotná,supr. Jsem ale i ráda,mám to dítě teďkom už zase s Cameronem,ale oba se milujeme a teď už spolu i bydlíme. Poslední dny byl sice Cameron nějak nervózní a brzo ode mě chodil domů. Ale vím že není příjemný sedět s někým v nemocnici každý den a pořád dokola.

"Nashledanou" řeknu pořád celkem naštvaná a taky naštvaná odejdu z nemocnice. Doktor se sice ptal jestli nemá někoho zavolat,ale já jsme řekla ne. Pokud se nikdo sám nepřimluvil aby mě odvezl. Tak ne.

Domů dojdu asi po půl hodině a rozhlédnu se kolem.
Jsem poprvé v tomhle bytě.
Vypadá krásně. Vyzuju si boty a jdu do obýváku.
"Baf!" zakřičí Daisy. Já vykřiknu až mi spadne taška na zem.
"Bože zlatíčko " řeknu a vezmu si ji do náruče. "Cameron je v ložnici " zamrmlá mi do mikiny a já přikývnu.
Nevadí mi sice že mu neříká tati,ale řekněte.. komu by to nepřišlo divný?
Pomalu i s Daisy jdu k ložnici a otevřu dveře. Trefa. Ložnice. A Cameron prohrabující skříň. "Zlatooo!" zakřičí a zvedne se na nohy. Rychlým krokem dojde až ke mě a i s Daisy nás pořádně obejme. "Doufám že máš nějaké pěkné šaty. Dneska tě beru na večeři" řekne a spiklenecky na mě mrkne.
"Teď jsem přišla z nemocnice" povzdechnu si a položím Daisy na postel. "Odpočineš si pak. Slibuji" řekne a usměje se. "Co jsi to za kluka,který nenechá svou přítelkyni ani odpočinout?" řeknu pobaveně a Cameron trochu zvážní. "Pro Daisy jsem sehnal i hlídání" řekne po chvíli a já se usměji.
"Tak to proč ne" řeknu a spadnu na postel. "Já jsem pořád tady" promluví po chvíli Daisy a my s Cameronem vybuchneme smíchy.
"Pojď jsem broučku" řeknu a Daisy se na mě svalí. "Neboj. Zítra budeme zase spolu a už nikdy od tebe nebudu tak dlouho" řeknu až mě to trochu dojme a musím si setřít jednu slzu.
"No neplač těhulko" řekne Cameron a lehne si vedle nás. Jen se na oba usměji a na chvíli si takhle všichni odpočinem.

"No nejsou sladcí?" slyším někoho a pomalu otevřu oči. Mamka,Emily i teta?
"Co tu děláte?" řeknu unaveně a mamka se zasměje. "Přišli jsme vyzvednout Daisy a máme klíče. To ti Cameron neřekl?" zeptá se. "Ne neřekl" zavrčím a kopnu do něj. "To kdyby náhodou se něco stalo víš" řekne smutně Cameron a mě je ho teď tak líto. Pomalu sundám ze sebe Daisy a sednu si obkročmo na něj. Dám mu krásný dlouhý polibek a pak slyším jen odkašlání.
"Tak my ji zabalíme samy" řekne pobaveně Emily a všichni se odeberou k Daisy do pokojíčku. Na ten se pak musím podívat.
"Víš že když na mě takhle sedíš tak mě to celkem vzrušuje?" zeptá se Cameron a trochu si mě posune z jeho rozkroku pryč.
"To máš celkem blbý " zasměju se a posunu se zpátky tak jak jsem seděla.
"Nee přestaň. Běž se obléct půjdeme na tu večeři" řekne Cam a shodí mě ze sebe. "Jak chceš" zavrčím a na oko naštvaně otevřu skříň. Vytáhnu první šaty,které na mě vykouknou a jdu do koupelny se aspoň osprchovat.

Osprchovaná,oblečená a upravená stojím už v obýváku a čekám na Camerona. "Tak jdeš už?!" zakřičím na něj. "Moment jen něco vezmu!" zakřičí zpátky a já otevřu dveře a vyjdu na chodbu. Chvíli čekám a pak se tu objeví i Cameron. "Můžeme vyrazit má paní?" zeptá se. Jen přikývnu a cítím jak rudnu.
"Je krásný že i po takové době se červenáš jen kvůli toho že ti zalichotim" přizná Cameron a koukne mi do očí.
"Je krásný že vůbec tady teď spolu stojíme a čekáme naše druhé dítě" zašeptám a malá slzička mi steče z oka. Cameron ji zaregistruje a palcem ji setře.
Dám mu malý polibek na rty a spolu se vydáme k autu. Nasednu a zapnu si pás.
Cameron udělá to samé a rozjede se. Nevím kam,ale je mi to jedno. Jsem s Cameronem a nic se mi stát nemůže.

Cameron zastaví před nějakou krásnou restaurací a vyleze z auta. Rychle ho oběhne a otevře mi dveře.
Jen na něj mrknu a vylezu. Propletu si s ním prsty a vejdeme dovnitř.
"Rezervace na jméno Parkerovi" řekne Cameron recepčnímu a ten přikývne.
"Pojďte zamnou" řekne a my s Cameronem za ním jdeme.
"Takže Parkerovi?" šeptnu směrem ke Camovi. Ten se nervózně usměje a přikývne. " Je to jednodušší" šeptne on směrem ke mě a já taky přikývnu.
Recepční nebo číšník. Říkejte si mu jak chcete nám ukáže stůl a my se posadíme. Do ruk nám strčí jídelníček nebo taky menu a s úsměvem odejde.
"Co si dáš?" zeptá se mě Cameron a já se na něj vyděšeně kouknu.
"Viděl si ty ceny?" zašeptám a Cameron se zasměje.
"Pití máme na účet podniku. Jen jídlo si zaplatíme" řekne a já se zamračím.
"Jak na účet podniku?" zeptám se.
"Moc mluvíš. Máš vybráno?" nenechá mě domluvit a zavolá číšníka.
"Láhev červeného a dvakrát ty krevety s tím salátem nebo co to tam máte" odflákne svou objednávku a číšník jen přikývne. Po chvíli donese víno a nalije nám do skleniček. "Jídlo bude za chvíli" promluví za celou dobu a Cameron přikývne. "Díky" poděkuje a číšník odejde. Já neřekla za celou dobu ani slovo. "Stalo se něco?" zeptá se mě.
"Vysvětlíš mi o co jde? Přijde mi že něco skrýváš a už mě to nebaví. Víš jak se cítím?" zvýším hlas a pár vedle nás se na nás po očku kouknou.
"Zlato hlavně v klidu...ano?" zeptá se a já na něj čumím jak na debila.
"V klidu? Po takové době si pořád stejně vtipný" odfrknu si a sleduji číšníka jak nám nese jídlo. Položí ho přede mě a já se usměji. "Konečně něco dobrého na tomhle dni" řeknu hnusně a Camerona to zaskočí. Koukne na mě s lítostí v očí,ale nic neříká. Jen začne jíst večeři stejně jako já.

Když oba dojíme večeři tak sedíme v tichosti a pijeme. Pak ale zničehonic Cameron vstane a odejde. Něco řekne číšníkovi a pak si přijde zpátky sednout.
Pak se něco stane. Začnou hrát hudbu. Ale jinou. Takovou pomalou a klidnou a Cameron se postaví,já se automaticky postavím taky a on mi nabídne ruku.
Příjmu ji a Cameron semnou udělá otočku. Jenže pak si přede mě klekne a mě se zastaví srdce a očí naplní slzami.
Co se to právě děje??!
"Rose Lengester? Chtěl jsem ti tady začít básnit o tom jak si úžasná a jak moc tě miluju. Jenže je tu hodně lidí a mě najednou přepadla tréma a nervozita. Takže se tě jednoduše zeptám..." na chvíli se odmlčel a všichni v místnosti svůj zrak přesměrovali na nás.
"Vezmeš si mě?" vysloví tady tyhle tři krásná slova a já nestíhám popadnout dech a stirat slzy.
"A-ano" zakoktám. "Ano vezmu si tě" dodám a Cameron vezme prstýnek z krabičky a natáhne mi ho na prst.
Pak se postaví a věnuje mi tak krásný polibek,že se mi z toho podlamují kolena jako když mi bylo osmnáct.
Všichni v místnosti tleskají a mě je najednou tak krásně. Jsem zasnoubená!
Už vím proč většinou ta nervozita,přehnaná sladká slova a ještě k tomu večeře a pití na účet podniku.
Cameron si mě chtěl jen vzít. A taky vezme.

Konec

Tak co na to říkáte? Takový předvánoční dárek a taky poslední kapitola 😊
Celkem mě zajímá vás názor,protože se mi tahle kapitola nějak nezdá...