Ta z lékarny

•37•

Tři dny v porodnici mi stačili. Daisy je šikovná a žádné problémy s ní nejsou.
"Mami?sbalila si mi prosím tě to oblečení?" ptám se zatímco oblékám Daisy. "Anoo,nechceš pomoct?" klade otazku ona. "Ne v pohodě už to mám" odpovím a Daisy dám do autosedačky.
"Dneska nejedeme mým autem zlato. Mám pro tebe překvapení" řekne a spiklenecky na mě mrkne. "Překvapení?" zeptám se. "Jo,měla si přece narozeniny"řekne a bere moje tašky a já beru Daisy. Před nemocnicí nevidím žádné překvapení. Tedy do té doby než mi máma začne mávat klíčkama od auta před obličejem. "Najdi si ho" řekne a hodí po mě klíčky. "To nemyslíš vážně" řeknu a dojme mě to tak,že se rozbrečím.
"Slibovala jsem ti to ještě když byl naživu Marco,no a když tu není tak jsme zdědili všechny jeho peníze a on by byl rád kdybys dostala to co sis vždy přála" řekne máma a objímá mě a já ji objetí oplácím. "No tak šup hledej ho" zasměje se a já s ní. Není nic těžkého na tom to auto najít,když víte jak vypadá vaše vysněné. Rychle se k němu rozběhnu,odemknu a skočím do mého BMW. "To muselo stát majlant!" zakřičím a nastartuji. "No tak pojď Mami!" zakřičím a zatroubím. Máma se zasměje a opatrně s Daisy a věcmi za mnou cupitá. Rychle vystoupím vezmu věci a dám je do kufru. "O můj bože tak dokonale!"zakřičím. Máma mezitím poutá Daisy v autosedačce. A pak si sedne zamnou do předu. "Nemám s malou radši zůstat vzadu?" zeptá se máma. "Jo radši jo" řeknu. Máma si přesedne a já konečně vyjedu. Pootevřu si okno a přidám trochu na plyn.
"Děkuji děkuji děkuji!!" křičím a směju se.

Doma malou jen vyndám a strčím do postýlky,protože spinká. Vezmu do ruky svůj notebook a sedám si na svou postel. Abych to upřesnila,hledám si byt.
Přece jen je mi 19 a mám dceru a už i vlastní auto. Peněz mám našetřených tak akorát a teta mi nabídla,že ze začátku mi bude finančně pomáhat. A máma ? O tom ještě neví. A přece jen,ten byt bude můj a od Nicka,který si našel práci a snaží se vydělávat aby mi pomohl,samozřejmě jako bratranec.

"Jo" špitnu si pro sebe. Našla jsem telefonní číslo na chlápka ohledně jednoho krásného bytu za dobrou cenu.
Byla jsem se tam podívat těsně před tím než jsem začala rodit,ale řekla jsem mu že ten byt nejspíš vezmu tak ať s ním nic nedělá. Rychle vytočím to číslo a po chvíli už mám domluvenou schůzku abych si vyzvedla klíčky a různé papíry.
Nick už prý zálohu zaplatil. Za to ho ale pěkně zmasakruju. Když típnu hovor,ozve se Daisy. Jen se sama pro sebe usměji a vezmu ji do náruče.
Je strašné jak mi připomíná Camerona.
Sejdu s ní schody,kde u baru sedí všichni. Nick se s úsměvem na tváři ke mě vydá a dá mi pusu,teď už všichni ví že je to rodinná pusa. "Nazdar mamčo" pošeptá a koukne na Daisy. " Je nádherná" řekne a vezme si ji ode mne.
"Mami?" řeknu opatrně. "Copak" řekne a odloží hrnek s kávou. "Mám novinku" řeknu a posadím se vedle ní. Na to nic neřekne,protože naposledy jsem ji oznámila že jsem těhotná. "Budu se stěhovat do vlastního bytu. Tedy s Nickem tam Budu" řeknu a usměji se tak hezky že už to nejde víc. "Cože?" zeptá se. A jéje.  "Rose,vždyť se ti teď narodila dcera,jak to budeš zvládat?" zeptá se a vstává ze židle a já taky. "Mami je mi 19 a umím se postarat o sebe i o Daisy. Vždyť to není nic těžkého,starat se o malé" řeknu a máma jen rychle přikývne.
"Co peníze?" zeptá se. "Nick chodí do práce a teta bude přispívat. Já si taky časem něco najdu" řeknu okamžitě.
"Dobře dobře. Pane bože moje malá Rose už není malá" řekne a rozbrečí se.
Udělám pár kroků a pořádně ji obejmu.
"Neboj,každý den tě budu informovat co a jak" řeknu a máma přikývne. " Mám tě neskutečně ráda" řekne. "Já tebe více" řeknu a znova ji obejmu. Tak a teď se jen sbalit a hurá do nového bytečku.

Tak je to tady😁