Ta z lékarny

•5•

Je neděle a zítra je škola. Právě snídám a za chvíli vyrážím do práce. Je to tam fajn,Ale domluvit se někdy s důchodci co vlastně chtějí je někdy na zabití. Další směnu mám až ve středu, takže budu mít tři dny se psychicky vyrovnat se školou. Máma je ráda že jsem si našla brigádu,ale prý jsem to měla udělat o prázdninách. Ale řekněte mi kdy? Pořád jsme byli někde na dovolené,protože peněz máme dost.

Dožvýkám poslední kus buchty a vyrážím do práce. Odemykám dveře,protože tu dneska budu sama.
Jdu dozadu, pověsím si bundu na věšák a jdu si umýt ruce. Přípnu si svojí jmenovku a jdu na to. Postavím se za kasu zatímco projíždím instagram. A když se ozve zvonek ode dveří je čas telefon odložit.

"Ještě hodinu" řeknu si pro sebe.
Dneska je to vážně frmol. Tolik lidí tu nebylo celkově za tu dobu co tady jsem.
Když se podívám ven za prosklené dveře vidím nějakého vážně krásného kluka,který se hádá se svou přítelkyni?
Nevím kdo to je ale vím že ukazuje směrem sem. Takže tu má asi jít.
A vážně sem jde. A když vejde dovnitř zamíří si to za mnou. "Ahoj,nějaký prášek  na bolest břicha,opožděný menses a zvracení, a k tomu tvé telefoní číslo" řekl a olízl si spodní ret. "Na tohle prášek nemám ale můžu doporučit tohle" řeknu a vytáhnu těhotenský test. "Ona není těhotná " řekne on a vystrašeně na mě vykulí oči. "Prostě mi dej nějaký lék a to číslo" řekne k tomu. "Dám ti číslo,když jí koupíš ten test" řeknu a test posunu blíž k němu. Viděla jsem jako kdyby přemýšlel a pak z něj vypadlo. "Dobře, dej mi ten test a tvé číslo"  Já se jen vítězně usměju, vezmu lísteček na který napíšu své číslo. Posunu ho blíž k němu. Podám mu test řeknu mu cenu a když zaplatí ještě se ho na něco zeptám.
"A jak ti mám říkat?" řeknu a podepřu si bradu rukou. "Jak budeš chtít, ale Camerone mám nejradši Rose" řekne a já se usměju. "Dobře Camerone, do jakého ročníku jdete zítra?" zeptám se ho znovu. "Do čtvrťáku,a vy Rose?" řekne na oplátku a usměje se. "Myslím že to bude ten třeťák" řeknu a jemu se na tváři objeví větší úsměv. "A na jakou školu?" řekne a stejně jako já si bradu podepře rukou. "To jsi tak zvědavý vždycky?"
"Víceméně,ale já se na něco ptal dřív" řekne a já se musím zasmát. Ruku kterou si podepírám hlavu dám podél těla a druhou v bok. "Tak nebuď zvědavý,protože budeš brzo starý " řeknu a cvrknu ho do nosu. "Ty jseš nehorázně drzá Rosie " řekne. "Jsem Rose a už běž,tvá přítelkyně bez tebe už nemůže vydržet. Jo a zavolej jak ten test dopadl" řeknu a on se usměje ale už mizí z lékarny. Vážně mi připadá že jsem s ním právě teď flirtovala? Musím se teď usmívat jak debil. Vážně mi totiž dneska zlepšil náladu. Krásný a zároveň sexy kluk. A má moje číslo. No do prdele on má moje číslo. Začnu tancovat nějaký přiblblý taneček a u toho se kroutim jak žížala.

Konec směny jen nechám Lydii klíče na pultě už konečně mizím na oběd. Asi si skočím do mekáče. Jednou za čas to  neuškodí. Objednám si big mac a malou kolu. Zaplatím a jdu si sednout. Z mého přemýšlení mě vede zvuk mého telefonu. A když se podívám. Je to máma. "Ano?"řeknu a napiju se koly. "Už si na cestě domu?" ptá se mě. "Ehm teď jsem na obědě,proč?" zeptám se na oplátku.
"Potřebuju aby ses teď hned dostavila do nemocnice. Marco není na tom dobře"řekne a vzadu slyším Emily jak vzlyká. "Vše ti řeknu jak přij-" nedořekne protože to típnu nechám tác na stole a nejrychleji jak můžu začnu utíkat do nemocnice. Ale zas bych to nebyla já kdyby do někoho nevrazila tak že se mi zamotá celý svět a já spadnu na zem.
"Promiň" řeknu a chci se zvednout. Ale to už mě zvedá za pas dotyčný. "Kam tak spěcháš?" řekne a já sundávám jeho ruce z mého pasu. "Pryč,zase jsi moc zvědavý" řeknu a znovu se chci rozběhnout. Ale to by nebyl on kdyby mě nechytil za loket. " Tak kam?" zeptá se znovu. "Do nemocnice Camerone,a teď mě pusť. Vážně spechám" řeknu a on mě pouští. "Hodím tě tam" řekne a jde za mnou. " To je dobrý, půjdu pěšky je to kousek"řeknu. "Trochu větší kousek nemyslíš?" řekne a chytá mě za pas a vede mě směr parkoviště. "Má cenu se s tebou vůbec hádat?" zeptám se ho a ruku už po druhé sundávám. "Ne" řekne a zazubí se na mě. "A co když jsi nějaký sériový vrah?" řeknu. A on se zasměje. "Možná" řekne a otvírá mi dveře od jeho auta. "Tak v tom případě s tebou jet nemůžu" řeknu a chci ho obejít. Ale on mě chytí,posadí mě na sedadlo a zapne mi pás. "Vážně?" řeknu a podívám se na něj jak startuje auto. Na to jen přikývne a usměje se.  Do nemocnice dorazíme za nějakých deset minut. Rozloučím se s Cameronem,poděkuju mu a běžím dovnitř. Hned na recepci mě uvidí sestřička a ukáže směrem do prava kde sedí na zemi Emily a vzlyká. Máma ji objímá a taktéž vzlyká. Rychle za němi přiběhnu a obejmu je.

Další ,trochu delší.