You Are My Teacher?!

44.❌

Dean

,,Tak kam chceš jít nejdřív?"podíval jsem se na Sáru, když jsme vylezli z hotelu. Dívala se na mě a čekala, až ji odpovím. Nechápu, proč se ptala. To ona měla strašnej hlad, že mě musela vzbudit.

,,Říkala jsi, jak máš hroznej hlad, tak asi někam na snídani, ne? I když za chvíli bude spíš čas večeře, takže oběd?"strčil jsem si ruce do kapes od mojí denim bundy.

,,Oběd bych si dala až pak, teď bych si dala fakt něco snídaňovýho. Palačinky, nebo lívance."říkala, zatímco si mě tak divně prohlížela a nakonec ke mně přistoupila blíž a chytla mě za bundu.

,,Co děláš?"nechápal jsem, proč mi sahá za krk.

,,Prosím tě, máš nakřivo límec."zápasila tam s tím. ,,Vůbec nechápu, proč sis bral bundu, vždyť je teplo."

,,To stejný můžu říct já o tvých šatech."protočil jsem očima.

,,Máš něco proti nim?"zamračila se.

,,Vypadají jako kdybys je sešila z prostěradla, ale jinak hezký, kotě."ušklíbl jsem se.

,,Naser si, Deane."usmála se a pustila mojí bundu. Myslel jsem, že už půjdeme, ale ona místo toho jednu ruku položila do mých vlasů a druhou na mojí bradu, načež mě lehce políbila na tvář. Jenže to nebylo všechno. Hned po tom, co mě políbila, mě silně zatahala za vlasy.

,,Au!"

,,To máš za ty šaty, miláčku."mrkla na mě. Nikdy předtím mi neřekla miláčku. Udělala to, aby to vyznělo ještě víc ironicky. ,,Můžeme jít."nestihl jsem ani nic říct, protože se rozešla a byla už pár kroků přede mnou.

Neměl jsem ponětí, co se to s ní poslední dobou děje, ale chovala se divně. Už dřív mě napadlo, že to může bejt kvůli tomu dítěti. Hned, co se vrátila z nemocnice dělala, jakoby se nic nestalo a možná proto se teď chovala zvláštně. Jako kdyby jí bylo všechno jedno a chodila by jen po pařbách a podobně.

Třeba v sobě dusila tu ztrátu. Ale na druhou stranu bude jí teprve dvacet dva a mě je třicet dva. Taky jsem se chtěl v jejím věku bavit. Občas totiž úplně zapomínám, že je o deset let mladší. Neměl bych se chovat tak vážně. Vždyť jsem to ani nebyl já.

Rozhodně jsem nenechal to tahání vlasů jen tak. Rychlým krokem jsem jí dohnal a plácl jí pře zadek. A ne zrovna málo.

Překvapeně a zároveň zhrozeně se ke mně otočila a já se usmíval od ucha k uchu. ,,Copak, puso?"šel jsem k ní ještě blíž a za pas si jí přitáhl k sobě.

,,Tos neudělal!"chtěla se ode mě odtrhnout, ale já ji pevně držel kolem pasu. ,,Pust mě!"koukala na mě naštvaně a bouchla mě těma malinkatýma pěstičkama do hrudi.

,,Ani mě nehne."sjel jsem schválně níž a oběma dlaněma napevno zmáčkl její zadek.

,,Tak ty takhle, jo?"dívala se na mě, byli jsme na ulici v centru Paříže a kolem nás chodilo spoustu lidí. A pár zvláštních pohledů už jsme jistě obdrželi.

Netušil jsem, co je za tím jejím zlomyslným obličejem, ale rozhodně jsem nečekal to, co udělala. Sjela rukou mezi nás a ne zrovna jemně mi přes džíny zmáčkla ptáka. Byla u mě tak blízko, že to nikdo z kolemjdoucích snad nemohl vidět. A na rtech jí hrál nevinný úsměv. Jako kdyby mi právě nerozdrtila koule.

,,Jsi normální? zmáčkl jsem ti jen zadek, ne kozy nebo pipku."zavrčel jsem potichu směrem k ní.

,,Prsa už si mi zmáčkl dostkrát a taky to nebylo zrovna příjemný, víš."neměl jsem ponětí o čem to mluví, nikdy jsem jí ...jo počkat...