You Are My Teacher?!

34.❌

Ukázalo se, že Deanova rána nebyla podle doktora tak hluboká, jak se zdála. To, že mu nepoškodili žádný orgány mě neskutečně uklidnilo, ale i tak ztratil dost krve a stále se neprobouzel.

Doktoři sice říkali, že by se měl probudit kolem odpoledne, ale mě to stejně deptalo a bála jsem se, že se neprobudí. Byl celý bledý, tvář měl už méně nateklou, ale fialový flek pod okem byl pořád výrazný. A to nemluvím o tom, že má dva stehy nad obočím a škrábanec na tváři.

Stále jsem nedokázala uvěřit, že mu někdo ublížil, že existuje takový magor, jako Jack a ublíží mu.

Byla to nejhorší noc v mém životě. Bála jsem se, že umře, že už ho neuvidím a do toho mě tahali policisté na stanici, abych podala výpověď a já musela. Klepala jsem se tam, jako na základce před čtvrtletkou a skoro nemohla mluvit.

Ale ta neskutečná nenávist k Jackovi mě nutila. Vyhlásili po všech čtyřech pátrání a Deanovi nasadili před pokoj jednoho policisti. Jednoho chtěli dát i mě, ale já se od Deana nechystala hnout.

Kath A Case jsem poslala domů, ale odletěla jen Kath s jejich dcerou, přičemž Cas rozhodl, že nás tady nenechá a já byla vlastně i ráda.

,,Jakmile se Dean probudí, tak ho můžeme nechat převézt do Dallasu. Myslím, že to by to bylo přeci jen lepší, protože ho chce navštívit i rodina a sem se nedostanou."

,,Myslela jsem, že Sam přiletí."otočila jsem se na Castiela a nepřestávala držet Deana za ruku.

,,Nakonec nemůže, Jess je nemocná a někdo musí hlídat děti. Počítají s tím, že se Dean dnes probudí a necháme ho převést."

,,Převést? Myslíš, že je to dobrý nápad v jeho stavu? Jestli ho chceš nechat převézt, tak je to na celý den. Je to přes tisíc kilometrů."zamračila jsem se.

,,Samozřejmě, že letadlem. A Dean je v dost dobrém stavu. Jo můžou přijít nějaké komplikace, ale tohle zvládne. Uvidíme, co bude chtít on, až se probudí."

,,Pokud se probudí."otočila jsem se zpět na svého muže a zadívala se na něj.

,,On se probudí, neměj strach. Než se tak stane, tak nám skočím pro něco k jídlu. Kdy naposledy jsi jedla? Ani neodpovídej, vezmu ti něco dobrýho."začal se zvedat z křesla.

,,Dávej pozor, prosím. Ten psychopat je ještě někde venku."pousmála jsem se na něj.

,,Já jsem v pořádku. Po mě přeci nejde."zasmál se a já se poprvé za dobu, co jsme tady zasmála taky. I když to ve skutečnosti k smíchu nebylo.

Jack byl někde venku. A já neměla tušení, co udělá jako další věc. Ani se nemůžu spoléhat na to, že ho dobře hledají. Přišla jsem si jak v nějakém pitomém filmu.

Kdyby venku nestál ten policajt, tak si neodskočím ani na malou, ale teď jsem nutně potřebovala, takže jsem rychlým krokem procházela chodby a hledala záchody pro návštěvy, které jsem našla až o patro níž.

Rychle jsem vykonala potřebu a už se rychle vracela na pokoj, kde k mému překvapení byli dva doktoři a jedna sestra, ale to hlavní bylo, že se Dean rozhlížel po pokoji a odpovídal jim na jednoduché otázky. Než se naše pohledy střetly.

,,Sarah."pokusil se o úsměv a já se k němu okamžitě hrnula.

,,Deane."chytla jsem ho za ruku a jen s těží se snažila nerozbrečet.

,,Vidíte? Říkal jsem vám, že se do pár hodin probere."usmíval se jeden z doktorů a sestra ještě kontrolovala Deana, než odešli a my tam zůstali na chvilku sami.