You Are My Teacher?!

8.

Nebo aspoň jsem si myslela, že jsem strávila noc s Deanem. Ale poté, co jsem se zlámaná probudila na zemi vedle gauče jsem zjistila, že jsem tu sama. A taky to, že je devět a já přijdu pozdě! 

Neochotně jsem se zvedla ze země a zamručela nad bolestí, která mi projela v zádech. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zamyslela se, co všechno jsme dělali, že je tady takový bordel. Naštěstí se mi jen vybavilo Deanovo drbání na mých zádech a následně mé usnutí s hlavou položenou v klíně.

Můj telefon byl vybitý, tak jsem se pokusila postavit na nohy a hned ve mně několikrát zakřupalo. Vlastně se mi dost ulevilo, takže jsem se vydala nahoru pro nabíječku.

Očkem jsem hodila po malé papírové tašce, ze které vykukovaly krajkové kalhotky a vzala ji do ruky. Vážně mě v tom chtěl vidět?  Zamyslela jsem se a doufala, že si dělal jen srandu.

I přes to jsem se rozhodla, že to na sebe oblíknout, protože proč by se mi to mělo válet v pokoji? Je to normální spodní prádlo s krajkou, tak proč si to nevzít. Poté jsem se jen v tom zmiňovaném prádle otočila k zásuvce, ze které visela nabíječka.

Jako bych právě slyšela mámu ,,Sarah! Vyndávej tu nabíječku ze zásuvky, když s ní nic nenabíjíš!" Musela jsem se nad tím pousmát a zároveň mi po zádech přejel mráz, když jsem si uvědomila, že už to od ní dost možná neuslyším.

Strašně jsem si přála, aby se stal zázrak a máma se ze všeho dostala, ale všichni víme, že zázraky se nedějí a já už ani neměla na to, chodit za ní do nemocnice. Vím, že je to ode mě hnusné, ale kdykoliv tam jdu, tak vidím, jak je na tom máma hůř a jak hůř také vypadá. Vždycky se po té návštěvě vracím jako tělo bez duše, hlavně po těch máminých slovech. Všechno už vzdává a říká, že už chce pryč. Že cítí, že už tu nemá být. Nemůžu ani slyšet, jak nás připravuje na život bez ní. A proto už se ani nedokážu dívat na to, jak se její život pomálu vytrácí před našima očima.

Leknutím jsem nadskočila, když se něco otřelo o mojí nohu a já zjistila, že to byl jen Theodor. Pomalu jsem ho vzala do náruče. ,,No páni, zas tak lehký už nejsi, Theo." podrbala jsem ho na hlavě, načež ta zrzavá kočičí kulička zavrněla.

,,Tak stačilo, mazej." pustila jsem ho na zem a přešla ke skříni, ze které jsem vytáhla džíny, triko s dlouhým rukávem a k tomu košili. Rychle jsem to na sebe navlíkla a málem dostala infarkt, když jsem se podívala do zrcadla.

Chňapla jsem po kartáči na vlasy a rozhodla si dnes udělat jen culík. Rychle jsem se přemístila do koupelny a opláchla si obličej, vyčistila zuby a nakonec si dala aspoň řasenku.

Rychle jsem doběhla dolů uklidit gauč a bordel po Deanovi a pak běžela pro batoh a mobil.

Bylo pět minut před desátou a já vycházela z domu, přičemž jsem rychle zapínala telefon, na kterém byly tři nepřijaté hovory a tři zprávy. Všechno od Deana.

DeanBean: promiň, že jsem tak zmizel, ale kolem třetí ráno na mě něco skočilo a ty jsi mi neřekla, že mÁTE KOČKU!

DeanBean: prostě nemám rád kočky, okay? mám na ně alergii. kdykoliv nějakou vidím, tak mi naskočí husina. musel jsem odejít i když nerad, věř mi, vážně nerad, když si sebou rochala a vyhrnovalo se ti triko ;) sice si mě párkrát bouchla hlavou do rozkroku, ale za tu podívanou to rozhodně stálo a že se bylo na co dívat!

Me: To si vyřídíme!

DeanBean: no kde jsi? ty jsi zaspala viď? 

On se mi vysmívá!  Ten hajzl.