You Are My Teacher?!

39.❌

Dean

,,Říkala, že se jen zdrží v práci."poklepal jsem nervózně klíčema od auta na stole.

,,Jo, to říká tobě a pak do ní její šéf strká prsty."bavil se na tom můj kámoš z posilovny, do který jsem poslední měsíc začal chodit. Už jsem se sebou musel začít něco taky dělat, nebo bych si za chvíli přišel vedle Sáry blbě.

,,Ne, taková ona není."zastal jsem se svý ženy. ,,Nikdy by mi nic takovýho neudělala."

,,No, já nevím.. Sám jsi řekl, že se poslední dva tejdny chová divně a vrací se domů dýl."

,,To ještě nic neznamená. Když je doma, tak se ke mě chová furt stejně."

Nechápal jsem, proč hned vytahuje, že mi Sára zahejbá. Lucas měl očividně svůj problém s důvěrou k ženám a já neříkám, že mě to taky nenapadlo po tom, co jsem zažil s Lisou. Ale Sára byla jiná, nikdy mi nelhala, to naopak já ji vždy zklamal.

,,A kdy naposled si ji ojel?"vybalil na mě, jako nákup z tašky, až se k nám i lidi z vedlejšího stolu otočili.

,,Ja nevím.. Minulý pondělí?"nemohl jsem si vzpomenout.

,,To už je jedenáct dní. To by nějak tak i odpovídalo."zamyslel se a já se napil svýho piva.

,,Takže myslíš, že mě podvádí?"nechtěl jsem tomu věřit, to by mi prostě neudělala. Vždyť mi řekla, že mě miluje.

Třeba kdybych neměl nasráno v trenkách a řekl jí, že ji taky miluju, tak by teď neměla jinýho.

Vždyť je nádherná a mladá. Chlapi se za ní otáčí kdykoliv s ní někam jdu. Vždycky je středem pozornosti a jen celá září. Vyzařuje z ní tolik pozitivní energie. Je dokonalá.

A třeba si našla někoho mladšího. Nějakýho pětadvacetiletýho týpka v audině, kterej se k ní jen tak náhodou přišel najíst a pak počkal až skončí, aby ji nabídl odvoz domů a ona přijala.

Už jsem pro ní starej a uvědomila si, že až jí bude padesát, tak mě bude šedesát a budu mít vytahanou kůži a budu vrásčitej a nechutnej. Třeba chce někoho ve svým věku, někoho chytrýho a krásnýho.

Někoho se sexy postavou. Možná, že je to tím, že jsem přibral. Ale přece to není až tak moc hrozný, ne? Pořád mám náznak, jak tomu ženský říkají - buchet. A taky mám furt dost výraznou V-lini, kterou Sára tolik miluje a vždycky mi po ní přejíždí prstama.

,,Já nevím, chlape. Nechci tě děsit, ale jestli je vážně tak pěkná, tak je její chování celkem odpovídající. Až dojde domů, tak si s ní prostě promluv. A na férovku jí řekni, co si myslíš."poradil mi a já přikývl. Byla to asi ta nejrozumnější věc, kterou bych mohl udělat.

Neuměl jsem si představit, že bych o ní zase přišel. Možná jsem nevyjadřoval svoje city, ale záleželo mi na ní. Proč bych si jí jinak bral. Vždyť to, sakra, byla moje žena. To musel byt dostačující důkaz toho, že jí miluju.

Chtěl jsem jí to říct, už několikrát. Chtěl jsem jí to říct, než odjela do Anglie. Tu noc, co se se mnou vyspala prvně, ale moje ego mi to zakázalo, protože co kdybych jí už třeba nikdy neviděl? Bylo by to trapný.

Pak jsem jí to chtěl říct, když mi to řekla poprvé ona. Váleli jsme se ve sněhu, dívala se na mě a pak to řekla. Ty dvě slova a já jí chtěl říct, že jí taky miluju, ale ona mě hned začala líbat. Věděl jsem, že se bála, že bych jí to neopětoval. Ale já jí miluju mnohem dřív, než ona mě.

Jen je pro mě těžký to ze sebe vysoukat. Chtěl bych jí to říct, ale na druhou stranu mi to přijde dětinský. Jako děti na základce, kteří si to říkají každý den a večer si to píšou před spaním, aniž by vůbec věděli, co láska je. Z lásky se stalo tak obyčejné slovo, který každý vyslovil, aniž by to cítil. A veděl jsem, že je Sára ještě mladá a bere to jinak. Bere, protože ona sama mi řekla, že mě miluje už třikrát.