You Are My Teacher?!

12.

,,Kath, co tam děláš takovou dobu?" zaklepala jsem na dveře od koupelny, zatímco Lydie pochodovala po pokoji a fotila se.

,,Už jdu!" ozvalo se od zavřených dveří.

,,A co jste včera dělaly, holky?" snažila se s námi Lydie navázat konverzaci, když Kath vylezla z koupelny.

,,Co je ti do toho?" zavrečela na ni Katherine, zatímco mé myšlenky se vracely zpět k té puse, kterou mi včera Dean dal. 

Nestihla jsem ani zareagovat a Dean už mě za ruku táhnul zpět do hotelu. Zatímco já se snažila vzpamatovat, Dean dělal jakoby se nic nestalo a to vlastně celou cestu k mému pokoji, kde mi s mrknutím popřál dobrou noc.

Jestli si myslel, že díky tomu přestanu myslet na Setha a Lydii, tak se mu to povedlo. Protože teď myslím jen na něj a ten polibek.

,,Co ty Weekesová, cos ty dělala? Prej tě Novak pustil za příbuznejma, jo? Jsem nevěděla, že tu máš příbuzný." vyrušila mě z myšlenek Lydie. Nic jsem ji na to neřekla a připravovala se znovu na výlet k Eiffelovce.

---

První dva dny jsme viděli všechny památky v Paříži a dnes mnoho ze třídy navrhlo, že bychom mohli jít do aquaparku, ale že by se mi zrovna chtělo, to vážně ne. 

Venku byla zima a mě se opravdu nechtělo cákat ve vodě. I když vevnitř, ale stejně. Jenže Novak rozhodl, že je to dobrý nápad, takže jsme si s Lydii právě balily věci, jelikož Katherine si zabalila co nejrychleji, aby se ještě mohla jít pozdravit s Novakem, dokud jsou všichni v pokojích. 

Samozřejmě před Lydií řekla, že si jde koupit něco na cestu dolů do automatu, což ji Lydie hned uvěřila.

,,Nechci, aby sis myslela, že ti Setha balím, to on za mnou pořád leze." odtrhla jsem obličej od batohu a podívala se na ní.

,,Je mi to jedno." pousmála jsem se a znovu se věnovala balení batohu. Byla to pravda. Necítila jsem nic, vůbec nic. Bylo mi úplně jedno, jestli s ní Seth spal, nebo ne. Jediný, na co jsem dokázala myslet, byl polibek od Deana.

Od té doby jsme spolu soukromě nemluvili, protože nebyl čas a když už byl, tak jsem se za ním neodvážila jít, tak jako Kath za Novakem.

,,Já vím, že je ti to jedno."

,,Ty víš?" překvapeně jsem se na ní podívala.

,,Je to na tobě vidět. Nezajímá tě a nedivím se ti, protože je to pěknej hajzlík. I já do něj byla kdysi blázen, ale on mě jen využil a odkopl." posadila se na postel a přišla mi najednou docela upřímná.

,,Jen nevím, proč je ještě s tebou." pokračovala, když jsem na to nic neřekla.

,,Protože jsem s ním ještě nic neměla." ušklíbla jsem se na ní. ,,A nemusíš tady na mě hrát nějaký divadlo. Nezajímá mě, co spolu děláte." zapnula jsem batoh a hodila ho na zem, načež jsem si taky sedla na svojí postel.

,,Nic tady na tebe nehraju. Snažím se ti ukázat, že nejsem tak hrozná, jak si o mně všichni myslíte."

,,Prosím tě, Lydie..." zakroutila jsem hlavou a zasmála se.

,,Jsem zamilovaná, nikdy jsem nevěřila, že existuje něco jako láska, ale teď to zažívám. Kdykoliv ho vidím, kdykoliv mi napíše, tak se usmívám z ničeho nic. Kdykoliv se mě dotkne, tak cítím takový divný pocit na hrudi a na břiše. A když se na mě podívá, tak cítím, jak mi hoří tváře. Nevím, jak to popsat, ale je to nádhernej pocit." popisovala mi své pocity a já se na ní znovu podívala. Co mi ty pocity jen připomínaly...