You Are My Teacher?!

41.❌

Sarah

Chvilku mě jen sledoval a pak svůj pohled přesunul na svou dlaň, která stále spočívala na mém zatím plochém břiše.

,,Chceš mi tímhle říct, že.."vrátil se k mým očím. ,,Že budeme mít dítě?"vysoukal ze sebe a jeho zmatený výraz byl to nejroztomilejší, co jsem za posledních pár týdnů viděla.

,,Jo, Deane, jsem těhotná."chytla jsem ho za tu ruku a pousmála.

,,A je to jistý?"tvářil se jako by tomu nemohl uvěřit a já se otočila, abych ze své kabelky vytáhla obálku, ve které bylo všechno potvrzené lékařem a dala jsem jí Deanovi.

"Bože, Sarah. My budeme mít mimi."upustil tu obálku na zem. ,,A to mimi už je v tvým břiše."přitáhl si mě k sobě blíž, aby mě mohl obejmout.

Byl to tak úžasnej pocit. Být mu po té dlouhé době zase blízko. Cítit to teplo jeho těla a vůni, která z něj čišela.

Byl proti mě tak obrovskej a to byla jedna z věcí, kterou jsem na něm milovala. To jak mohutný a vysoký proti mě byl a já se tak cítila ještě víc v bezpečí.

Po té ještě dalších třicet minut Dean povídal o tom, jak tomu nemůže uvěřit a mě dělalo dobře, že je šťastný. Na ničem jiném mi nezáleželo, než na tom, aby byl tenhle muž, budoucí otec mého dítěte, můj manžel a láska mého života, šťastný.

A nakonec jsme skončili v autě směr San Antonio, protože i přes to, že už bylo devět večer, tak chtěl vidět dům, do kterého se máme za týden nastěhovat.

,,Měli jsme to nechat až na zítra. Co když nás zastaví policie? Měl jsi to pivo."měla jsem obavy.

,,Fajn, tak se zastavíme u nejbližšího motelu a pár hodin se prospíme, ale zpátky domů už nejedu."rozhodl a já souhlasila, protože ani ne za pět minut jsme narazili na motel.

,,Nevzali jsme si ani žádný oblečení na převlečení, protože si vyběhl k autu jako blázen."uvědomila jsem si, když jsme vystupovali z auta.

,,Nesmíš se mi divit. Víš jak moc pro mě tohle znamená? Za devět měsíců vyprdneš malýho Winchestera. Moje žena nosí v břiše moje dítě. To je zasraně úžasný!"doufala jsem, že bude mít radost, ale nečekala jsem, že bude mít až takovou.

,,To je ten nejhezčí dárek k Valentýnu, kterej jsem kdy dostal."nepřestával se usmívat.

Popravdě jsem se docela bála, že Deana nepřejde ta věc s Jackem a bude si dokonce myslet, že to dítě je Jackovo. Jenže být nemůže. S nikým jiným jsem nespala. Naposledy před Vánoci s Deanem a tomu i odpovídá mé těhotenství a on to musel vidět na tom papíře.

A teď i přes to, že to vypadalo, že je vše na dobré cestě jsem měla strach, že se něco stane.

Protože tak to v mém a Deanovo vztahu chodilo. Vždycky se něco přihodilo a já se teď, sakra, snažila, aby to nebylo mojí vinou.

,,Máte štěstí. Tohle je poslední volný pokoj."usmála se žena na recepci. Pokud se tomu tak dalo říkat. Měl daleko do hvězdičkového hotelu a to je co říct.

,,To by jsme se líp vyspali i v autě."zašeptala jsem cestou k pokoji.

,,Tak na to zapomeň. Potřebuješ zdravej spánek."vychrlil ze sebe.

,,Jsem těhotná, ne nemocná."zasmála jsem se. ,,A pochybuju, že tady budeme mít zdravej spánek."zastavili jsme se před dveřmi.

Jenže jakmile Dean odemkl, tak mi spadla brada až na zem. Ten pokoj byl skvělej. Z venku to vypadalo jako nějaká bouda, ale vnitřek byl čistej a krásnej. A když jsem se podívala na Deana, tak mi věnoval úšklebek typu; já ti to říkal.