Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 54. - Můžeme se nadechnout

,,Kde jsi celou noc byl?" křikl na Harryho s úsměvem Ron, když se tmavovlásek konečně objevil v nebelvírské věži. Hermiona s Ronem se od sebe trochu rozpačitě odtáhli a Harry je s úsměvem pozoroval. Byl tak rád, že se konečně dali dohromady. ,,Celou noc se tu oslavovalo. Kdyby mě Hermiona nehlídala, ještě teď zvracím."

,,Já jsem byl v Komnatě nejvyšší potřeby. Chtěl jsem být... no, nechtěl jsem být středem pozornosti a potřeboval jsem být někde, kde je ticho a klid. Omlouvám se," posadil se vedle nich. Nemohl tu na ně vybafnout s tím, že... spal v posteli s profesorem lektvarů.

,,Hledal tě Brumbál," sdělila mu jemně Hermiona a dívala se na něj s pýchou a obdivem. Byla na něj hrdá - i Ron na něj byl hrdý - že to dokázal, ačkoliv tomu už od začátku věřili. ,,Máš za ním co nejdřív jít."

,,Potřeboval jsem vás vidět. Sice vím, že jste v pořádku, ale i tak..." usmál se na ně. Začínal mít pocit, že život nakonec není až tak špatný. Zvlášť když máte pro co žít.

,,Já vím, Harry. Ale už je to za námi."

•👨‍❤️‍👨•

,,Jen pojď dál, chlapče. Posaď se," uvítal ho Brumbál a pokynul rukou ke křeslu. ,,Vidím, že se ti ulevilo. Vypadáš dobře."

,,Taky že ulevilo," souhlasil Harry a posadil se, ,,teď už se nemusím strachovat každý den. O čem jste se mnou chtěl mluvit, pane?"

,,Převelice se ti omlouvám, že jsem tě vytrhl z víru oslav, ale - chtěl jsem ti poděkovat, Harry," řekl mu Brumbál a nebelvírský mladík povytáhl obočí. ,,Byl jsi neuvěřitelně statečný. Postavil ses svému osudu čelem a věř mi, to by plno lidí nedokázalo. Děkuji ti."

Harry nevěděl, co na to odpovědět, a tak jen přikývl. Bál se ale Brumbála zeptat, kolik čarodějů a čarodějek stojících na jejich straně zemřelo.

,,Něco tě trápí, Harry?"

,,Cože? Ne, ne - jsem šťastný, pane. Tak šťastný, jak jen můžu být. Ale stejně budu cítit do konce života alespoň nepatrný kousek viny, že jsem ho mohl zastavit dřív-"

,,Harry, to není tvoje chyba. Co se stalo, stalo se. Nemůžeš změnit minulost. A ti lidé, kteří padli - bojovali za tebe a za dobro, naprosto dobrovolně. Věděli, že mohou zemřít," odvětil Brumbál a chlapec sedící naproti němu trochu přikývl.

,,Pane... chtěl jsem se vás ještě zeptat - proč jste mi neřekl, že jsem viteál?" zajímalo Harryho. Ředitel se ostře nadechl a chvíli přemýšlel nad odpovědí.

,,Chtěl jsem ti to říct. Neustále jsem to odkládal, protože jsem si nebyl jist, jak ti pravdu vlastně sdělit. Věděl jsem ale, že je nutné, abys to věděl; proto jsem si tě k sobě zavolal toho večera, kdy tě Bellatrix předala Voldemortovi. Abych ti to konečně řekl, byl jsem k tomu odhodlaný. Zkrátka a jednoduše jsem se bál, Harry. O tebe." Chlapec přikývl, ačkoliv tomu stále trochu nerozuměl. Nu, možná časem.

,,Bylo to všechno šílené. Ale teď se, Harry, můžeme konečně nadechnout."

•👨‍❤️‍👨•

O několik týdnů později, kdy se už blížily závěrečné zkoušky, se Harry odhodlal vrátit Severusovi vypůjčenou učebnici lektvarů. Říkal si, že bude mít čistější svědomí, a navíc to byla i záminka pro to, aby se s ním mohl zase po několika dnech vidět. Vídal se s ním na hodinách lektvarů, samozřejmě, ale kvůli opakování za ním nestíhal večer chodit, protože byl zkrátka unavený.

Zaklepal na dveře, ale žádné vyzvání se neozvalo. Zamračil se a vzal za kliku, bylo odemčeno. Zavřel za sebou a rozhlédl se po prázdném kabinetu. Všiml si, že jsou otevřené dveře od Severusovy laboratoře, a tak se tam vydal.

,,Ehm - Severusi?" řekl tiše, protože ho nechtěl vylekat. No, stejně se mu to nepovedlo. Lektvarista hlasitě zaklel a jedním mávnutím hůlky všechno na stole skryl. Harry si ale ještě před tím všiml, že na něm měl položenou myslánku. Myslánku? K čemu? To nechápal.

,,K čertu, Harry."

,,Promiň, klepal jsem, ale nikdo mě nevyzval. Myslel jsem, že tu nejsi," pokrčil rameny omluvně Harry. ,,Na čem děláš?" ptal se ho zvědavě.

,,Myslel jsem, že se učíš na zkoušky," podivil se Severus a vyšel ven, dveře od laboratoře pečlivě zavřel.

,,Ne, chtěl jsem si aspoň jeden den odpočinout. Na čem děláš?" dožadoval se odpovědi. Severus se krátce zasmál a posadil se na pohovku, Harry si sedl trochu nervózně vedle něj.

,,Jsi nervózní. Stalo se něco?"

,,Odpovíš mi už?"

,,Ty jsi zkrátka neodbytný. Typický tvrdohlavý nebelvír," protočil očima, ale na tváři mu tančil malý úsměv. ,,Na jedné takové masti, která by zakryla moje jizvy."

,,To nemusíš. Mně nevadí," pousmál se Harry a jemně se dotkl jeho předloktí. ,,Pořád mi připomínají, jak jsi statečný."

,,Spíš neuvěřitelně hloupý," odfrkl si Severus a odvrátil hlavu, ,,připomínají mi minulost, a to nechci."

,,Jsi statečný," trval na svém Harry a vyhrnul mu rukáv, aby mohl každou jizvu pohladit a políbit. ,,Tolik let jsi byl špehem - nikdo jiný by to nezvládl tak dobře, jako ty. Což mi připomíná, že jsem ti vlastně nepoděkoval." Severus se na něj překvapeně podíval.

,,Za co bys mi měl děkovat, prosím tě?"

,,Za to, že... jsi mě zachránil. Nejen v Malfoy manoru... celých šest let jsi mě chránil a já se choval jako idiot."

,,Ne, Harry," zavrtěl hlavou Severus a vzal ho za ruku, ,,to já jsem se choval jako idiot. Nebyl jsem schopen se přenést přes staré křivdy v minulosti. Neustále jsem v tobě viděl Jamese a přitom... přitom jako on vůbec nejsi. Vzhledem ano, ale ne chovaním."

,,Nechme to být," navrhl Harry a trochu váhavě mu podal učebnici. Severus pozvedl obočí. ,,Já, ehm... vypůjčil jsem si ji. Byly tam správné postupy a já..." trochu se začervenal, ,,jsem ze sebe na lektvarech nechtěl dělat ještě většího idiota."

K jeho překvapení ho ale lektvarista skoro vůbec neposlouchal. Pustil jeho ruku a horlivě listoval knihou. Pak vydechl: ,,Ani ve snu bych si nemyslel, že tu stále ještě je."

,,Cože?" nechápal Harry.

Severus učebnici zaklapl a otočil se k němu. ,,Tahle učebnice byla moje, když jsem ještě studoval. To já jsem do ní psal."

,,Och! Takže... takže ty jsi princ dvojí krve?" vyhrkl Harry překvapeně. Snape přikývl. ,,Páni... princ... dobrá přezdívka, určitě lepší a vznešenější než Vyvolený."

,,Ty jsi pako," pokroutil s úsměvem černovlasý muž hlavou, ,,nicméně jsem rád, že jsi tu učebnici dostal zrovna ty."

,,Jo, je to bezva. Už navždy ti totiž budu říkat princ," rozesmál se Harry.

•••

Předposlední kapitola!:D v pondělí nás čeká poslední, ale nebojte se, zdaleka to není moje poslední Snarry povídka:D (už totiž nějaký ten pátek pracuju na další)
Snad se vám dnešní kapitola líbila💛
-Mil🐢