Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 41. - Zmijozelův medailon

,,Krátura možná bude všemožně popírat, že o Zmijozelově medailonku něco ví. Nenech se jím přesvědčit, Harry," sdělil mu tiše Albus, když přišli ke dveřím domu číslo dvanáct a opatrně vešli dovnitř.

,,Proč ho nemůžete vyslechnout vy? Víte toho o tom medailonku víc než já," namítl Harry a po ředitelově příkladu rozsvítil svou hůlku.

,,Ty jsi jeho pánem, Harry. Mně by mohl klidně lhát," odpověděl mu Brumbál a energickým krokem šel před ním. Nebelvír se sám sebe ptal, kde ten stařík bere tolik energie. Vždyť on byl někdy rád, že se po famfrpálovém tréninku dobelhal do svého pokoje. Když došli ke kuchyni, ředitel otevřel dveře a vybídl Harryho, aby vešel dovnitř. Mezitím rozžnul všechna světla a Harry trochu zamrkal.

Dveře od maličkého tmavého přístěnku byly pootevřené a chlapec se k němu pomalým krokem vydal. ,,Kráturo?" oslovil ho tiše, ale neozvala se žádná odpověď. ,,Kráturo, přikazuji ti, abys vylezl." Ouha. Harrymu se ani trochu nelíbilo, že mu musí rozkazovat. Co by tomu asi tak řekla Hermiona?

Ozvalo se tiché mrmlání a z přístěnku za šustění vylezl malý skřítek s odporným obličejem. Hluboce se Harrymu poklonil. ,,Ách, Krátura je velmi poctěn, že za ním jeho pán přišel," jeho nos se skoro dotýkal země a zamumlal, ,,a Krátura velmi doufá, že zase co nejrychleji zmizí."

Harry taktně předstíral, že ten dodatek neslyšel a obrátil se na Brumbála, který na něj s povzbudivým úsměvem kývl. Chlapec se zase obrátil ke Kráturovi, který ho nedůvěřivě pozoroval. ,,Zeptej se ho na Siriusova bratra Reguluse. Na jeho smrtijedství."

,,Ahm - dobře," přikývl Harry, ,,pověz mi, Kráturo, víš něco o smrtijedství Reguluse Blacka?"

,,Och, ano, Krátura ví, ale Krátura nemůže povědět-"

,,Přikazuji ti to."

Chvíli to vypadalo, že se skřítek pere sám se sebou. Nejistě svíral cíp svého oblečení a uhnul pohledem. ,,Pan Regulus se přidal ke smrtijedům, když mu bylo šestnáct let. Hrdě sloužil svému pánovi, Tomu, jehož jméno se neříká. Po čase si k sobě zavolal Kráturu a řekl mu, že pro něj má Pán Zla speciální úkol. Pán Zla vzal Kráturu do velké tmavé jeskyně, v níž bylo jezero. A donutil Kráturu..." skřítek se zalkl a chytil se za uši, ,,na ostrově byla mísa s lektvarem. Krátura musel vypít jed. Krátura pil, a jak pil, viděl hrozné věci... Kráturovi to spalovalo tělo... Krátura křičel, aby ho pan Regulus zachránil, volal svou paní Blackovou, ale Pán zla se jen smál... Donutil Kráturu, aby vypil všechen jed... Hodil do prázdné mísy medailonek... A mísa se znovu naplnila lektvarem." Skřítek se odmlčel a dal průchod svým emocím. Z velkých očí se mu vykutálely první slzy.

,,Pokračuj, prosím," pobídl jej jemně Harry a klekl si k němu. Skřítek vzlykl, ale pokračoval.

,,Pán Zla odplul a nechal Kráturu na ostrově. A pak se Krátura na příkaz vrátil za panem Regulusem. A pak... bylo to o nějakou dobu později... Pan Regulus přišel jedné noci za Kráturou do jeho přístěnku a byl divný, jiný, než obvykle, pomatený, řekl by Krátura... a požádal Kráturu, aby ho vzal do jeskyně, do jeskyně, kam Krátura šel s Pánem zla..."

,,Co se stalo dál, Kráturo? Přinutil tě ten jed vypít?" řekl Harry znechuceně. Ale Krátura zavrtěl hlavou a plakal.

,,P-pan Regulus vyndal z kapsy medailonek podobný tomu, který měl Pán zla," řekl Krátura a po obou stranách jeho skobovitého nosu mu stékaly slzy. ,,A řekl Kráturovi, aby si ho vzal a až bude mísa prázdná, aby medailony vyměnil..." Kráturovo vzlykání teď střídalo skřehotání. Harry se musel hodně soustředit, aby mu rozuměl.

,,A přikázal – Kráturovi, aby se přemístil – bez něj. A řekl Kráturovi – aby šel domů – a
nikdy neřekl své paní – co udělal – ale aby zničil – ten původní medailonek. A pil - vypil všechen jed – a Krátura medailonky vyměnil – a sledoval... jak pana Reguluse... stáhly mrtvoly pod vodu... a..."

,,Děkuji ti, Kráturo," přerušil ho tiše Harry a váhavě skřítkovi položil ruku na malé ramínko. Krátura plakal a Harrymu ho náhle bylo líto. Brumbál celou dobu mlčel a poslouchal. ,,Poslyš, Kráturo... máš ještě ten medailonek od pana Reguluse? Mohu ho zničit, pokud se ti to už nepodařilo... a pak pana Reguluse pomstím."

Skřítek k němu zvedl svou ošklivou tvář a jeho velké oči se na malý okamžik naplnily nadějí. ,,Když mi ho dáš, pomstím ho," opakoval Harry, ,,slibuji. Přines mi ho, prosím... a jeho smrt nebyla zbytečná."

Krátura po chvilce přikývl a rychle se vrátil do svého přístěnku, v němž bylo ukryto plno věcí rodiny Blackových. Harry si hlasitě oddechl a podíval se na Brumbála, který se usmíval.

,,Dobrá práce, Harry," ocenil, ale nic víc už říct nemohl, protože se skřítek vrátil i s medailonkem v ruce. Harry si ho převzal a pevně jej stiskl v dlani. Měli další viteál.

,,Děkuji ti, Kráturo. Moc jsi nám pomohl," usmál se na něj Harry a skřítek se jemu i Brumbálovi váhavě, ale vděčně uklonil.

•👨‍❤️‍👨•

,,To bylo naprosto skvělé, Harry," pochválil chlapce Brumbál, když se zase vrátili zpět do ředitelny. ,,Dokázal jsi přesvědčit Kráturu a ukázal jsi mu, jak laskavé máš srdce. Opravdu dobrá práce, chlapče. Ukaž, podej mi ten medailon, prosím." Harrymu až teď došlo, že Salazarovu relikvii stále svírá v ruce, a musel přiznat, že medailon byl krásný. Nádherný, ano - ale svým způsobem i děsivý. Možná k tomu dojmu pomohlo vědomí, že je uvnitř ukrytá Voldemortova duše.

,,Jak se dají viteály zničit, pane?" došlo najednou Harrymu. Brumbál se na něj usmál, než začal medailon zkoumat, a chlapec pochopil, že se má pokusit na to přijít sám.

Přemýšlel. Nevěděl, jak Brumbál zničil Rojvolův prsten. Ale on zničil Tomův deník. Tehdy v Tajemné komnatě... Viděl před sebou baziliška, jak se před ním tyčí ve své úctyhodné výšce, jak ho probodl mečem a přitom se jeho zub zarazil do Harryho předloktí-

To je ono! ,,Baziliškův zub," vydechl v odpověď a ředitel přikývl. Odložil medailon kousek stranou od dvou zničených viteálů.

,,Správně. Jeho jed dokáže viteály zničit. A dokonce i Nebelvírův meč - tím jsem zničil Rojvolův prsten."

,,Ještě čtyři viteály," zašeptal Harry, ,,kdy je zničíme?"

,,Až budeme mít další dva. Voldemort bude oslabený a řekl bych, že tak bude o trochu jednodušší se k Naginimu dostat."

,,Ale ještě jeden vi-"

,,Už je pozdě, Harry. Měl bys jít na kutě. Musíš nabrat hodně síly," přerušil ho Brumbál s úsměvem a Harry s pocitem, že mu ředitel něco zatajuje, vyhověl jeho přání a opustil ředitelnu.

•••

Jupí, Harry má medailon😀a objevil se tu i Krátura - máte ho rádi?😏
V příští se mihne Dobby😏
Snad se vám kapitola líbila💛
-Mil🐢