Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 5. - Malý noční rozhovor

Profesor lektvarů velice neochotně zůstal přes noc u Harryho postele. Snažil se sice nenápadně přemluvit Poppy, aby na chlapce dala pozor, ta ale Severuse buď nepochopila, nebo ho ignorovala, protože podotkla, že je velice ráda, že tu přes noc zůstane a ona si bude moci konečně odpočinout. A tak mu tedy nezbylo nic jiného, než tu přečkat do zítřejšího rána.

V duchu si říkal, že to tu prostě odsedí, že si může alespoň na chvíli vždycky zdřímnout, nic zlého se přece nestane. Proto ho velice překvapilo, když ho ze spánku vytrhl tichý vzlyk.

Nejdříve si protřel oči a zmateně se zadíval na chlapce. Spal. Nezdálo se mu to? Ale teď se Harry neklidně zavrtěl a velmi rychle dýchal.

,,Pottere?" zkusil to Severus tiše. Mladík ale stále spal a po čele mu stékaly maličké krůpěje potu. Neklidně sebou v posteli mrskal a lektvarista přemýšlel, co se mu tak asi může zdát.

,,N-ne... nezabíjej ho... Cedricu... n-ne..." dostal ze sebe Harry a zachvěl se. Z hrdla se mu vydral bezmocný vzlyk a Severus náhle zapomněl na to, že je to syn muže, kterého nenáviděl, a myslel jen na to, jak Harryho probrat.

,,Pottere," zopakoval znovu tiše, ale naléhavěji. Trochu se k němu naklonil a poplácal ho po tváři. ,,No tak, Pottere, vzbuďte se..."

Ale Harry nereagoval. Když ucítil Severusův dotyk, napjal se a vzpomínky na Cedricovu smrt opustil. Začal o něco prosit strýce Vernona. Snape se zamračil. To, co se dělo, se mu vůbec nelíbilo.

,,Harry..." zkusil tentokrát opatrně vyslovit jeho jméno, ,,Harry, probuď se. Je to jenom noční můra. No tak..." položil mu ruce na ramena a pokusil se mu zabránit, aby sebou mrskal. Chlapec se ale začal jeho sevření vzpírat ještě usilovněji, a tak mu jemně rukama sklouzl po ramenou až k loktům. ,,Harry," zopakoval naléhavěji a jistěji. K jeho překvapení mladík otevřel oči a vyděšeně se posadil. Snape ho rychle pustil a sledoval, jak se snaží zklidnit svůj dech.

,,Jenom noční můra..." zašeptal si pro sebe Harry, ale nepřestával se třást. Pokrčil kolena, opřel si o ně lokty a rukama si vjel do vlasů.

,,Jste v pořádku?" ozval se opatrně Severus. Harry trochu nadskočil a zatahal se za vlasy o něco víc, než měl v plánu.

,,Omlouvám se, pane," řekl mu místo odpovědi a pustil své vlasy. Neodvažoval se svému profesorovi pohlédnout do očí. ,,Promiňte, opravdu..."

Snape měl v tu chvíli co dělat, aby překvapením neotevřel ústa. On se omlouvá? Jemu? A za co? ,,Nemáte se za co omlouvat..."

Harry se zatvářil trochu zmateně. ,,Ne? No... dobře. Měl jsem pocit, že vám tu omluvu dlužím. Vy... tu sedíte celý večer?" Snape nepatrně přikývl. ,,Och... Omlouvám se, pane."

Zatraceně, ten kluk se mu za dnešní noc už třikrát omluvil - a Snape by byl mnohem radši, kdyby to nedělal. Tiše zaskřípal zuby. ,,Přestaňte se omlouvat." Harry se trochu usmál, což bylo poprvé v přítomnosti profesora lektvarů. ,,Sklapnete, když vám řeknu, že vaši omluvu přijímám?"

,,Nemusíte tu sedět, pane. Jsem v pořádku," řekl místo toho Harry.

Severus se ušklíbl. ,,To vidím..."

Chlapec si povzdechl a zase sebou plácnul na polštář. Snape ho trochu udiveně a s pozvednutým obočím sledoval. Ještě nikdy se nestalo, aby se Harry v jeho přítomnosti choval tak... normálně. ,,To je normální, pane," začal vysvětlovat, ,,ty noční můry. Mám je už dlouho. Zvykl jsem si," pak si začal znovu třít jizvu, ,,vlastně mám asi jenom noční můry... nejsem si jistý..."

Chvíli ani jeden z nich nic neříkal. Harry hleděl stejně jako dopoledne na strop a Severus klouzal pohledem z něho na podlahu a snažil se si utřídit myšlenky. Harry je nepochybně velmi, velmi zmatený, jinak by už Severuse nazval sty nepěknými slovy. Místo obvyklých pitomých potterovských poznámek se mu už třikrát - naprosto bezdůvodně! - omluvil.

,,Chcete bezesný spánek?" ozval se po chvíli tiše Severus, protože si nebyl jistý, jestli Harry spí.

,,Ne, je mi fajn," odpověděl mu lhostejně Harry a Snape protočil očima. ,,Díky, pane."

,,Zatraceně, Pottere," zavrčel Snape, ,,nejdřív se mi třikrát omluvíte, teď mi zase děkujete. Věřte mi, ani jedno, ani druhé, si nezasloužím a k vám se tohle chování vůbec nehodí."

Harry zvedl hlavu a užasle se na něj podíval. ,,Vážně? Promiňte, já... nejsem si jistý. Ale podle vašich slov 'k vám se tohle chování vůbec nehodí' jsem se musel chovat naprosto příšerně."

Ano, tak jste se choval, měl už Snape na jazyku, ale v poslední chvíli se zarazil. Jistě, Potter se po většinu času choval jako namyšlený fracek, ale to bylo to jediné, co Severus viděl. Skutečně nevěděl, jaký je doopravdy, a i Brumbál přeci říkal, že skutečnou povahu chlapce nemůže znát. Jak by taky mohl?

,,Zapomeňte na to. Nevím, jak jste se choval. Neznám vás," odpověděl mu rychle a odvrátil pohled.

,,Hmm... vlastně si nevzpomínám skoro na nic, jen na pár nepěkných vzpomínek," zamumlal Harry a potlačil zívnutí, ,,nevím, jestli to je normální. Patrně mi je asi souzeno mít jen špatné vzpomínky..."

,,To je hloupost, vy přeci máte dobré vzpomínky," nesouhlasil s ním Snape, ale Harry neodpověděl. Usnul a svou ruku měl položenou blízko té Severusovo. Profesor svou ruku ale odtáhl.

•👨‍❤️‍👨•

Snape hned druhý den ráno, než odešel do svých pokojů ve sklepení se prospat, zašel k řediteli a informoval ho o tom, že měl Harry noční můry. Přeříkal mu i část rozhovoru, některé části ale vynechal.

Dny plynuly a Severus tak pořád získával důkazy, že je Harry stále zmatený a navíc se chová úplně jinak. Nevypadal jako kopie Jamese Pottera. Přinejmenším v chování ne a Severus byl sám ze sebe překvapený, že si to uvnitř sebe přiznal.

,,Nový" Harry měl sklon se pořád omlouvat, byl rozpačitý a zvědavý a stydlivý. Prokazoval zájem o všechno a všechny. Byl skoro až nechutně milý. Nestěžoval si. (Severus pochopitelně nemohl vědět, že Harry si nikdy nestěžoval.) Zkrátka, Severusovi ten nový Harry skoro ani nelezl na nervy. Vlastně už skoro vůbec nebyl ten starý Harry, ačkoliv jisté prvky by se i tak našly. A to, jak si rukou občas nevědomky zajel do vlasů a pohrával si s nimi - ne jako jeho otec - Severusovi připadalo roztomilé. Zatraceně, uvědomoval si vždycky, jak si tohle může myslet?

Ale tenhle Harry vypadal tak zranitelně, tak jinak, tak... roztomile, že vlastně bylo nemožné si to nemyslet. Severus byl ze všeho nadmíru zmatený, což byla snad ta první věc, co je právě teď s Harrym spojovala.

•••

Jediný, co mi otřesné pondělky zlepšuje, je vydávání nové kapitoly😂doufám, že se vám ta dnešní líbila🌻
Někdy během dneška zveřejním nový příběh - který nebude ff - tak kdo se bude chtít mrknout, budu ráda😊
-Milka❤