Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 53. - Konečně beze strachu

Druhého dne se Severus probudil dříve než Harry. Chlapec pravidelně oddechoval a ležel k němu zády. Deku měl skoro celou omotanou kolem sebe. Lektvarista se musel usmát a pak si vzpomněl na jejich první ranní rozhovor tady v ložnici.

,,Eee, vy jste mě... to... no... líbal na šíji?"

,,Jestli jsem vás líbal na šíji?"

,,No, ano..."

,,Obávám se, že vám musím bohužel odpovědět ne, pane Pottere, jsem pouze zvyklý spát na své posteli a přirozeně mi nedošlo, že tu ležíte také."

,,Bohužel? Vy mi chcete líbat šíji?"

Samozřejmě, že mu chtěl líbat šíji, a teď k tomu měl perfektní příležitost. Přisunul se k němu blíž a sklonil hlavu k jeho zátylku, kde ho začal jemně líbat.

Harry se trochu zavrtěl a ze spánku vzdychl, což přinutilo Severuse pokračovat dál. Motýlími polibky mu obsypával šíji a pomalu se přesouval k ramenu.

,,Sev'rusi..." vzdychl Harry, stále ještě v polospánku, a světlé chloupky na zátylku se mu zježily.

,,Ano, Harry?" zašeptal v odpověď a jeho teplý dech pohladil chlapcovu kůži. Něžně ho kousl do ramene a to už se k němu chlapec otočil.

,,To bolelo."

,,Ale nepovídej."

,,Vážně. Určitě jsi mi odkousl kus kůže."

,,Jsi nějaký upovídaný na to, že ses před minutou probral," ušklíbl se Severus. Harry pomalu otevřel oči a protřel si je; muž se mezitím natáhl k nočnímu stolku a podal mu brýle.

,,Ve skutečnosti jsem nespal asi od té doby, co ses věnoval mému krku," přiznal Harry a nasadil si brýle, ,,víš, vůbec by mi nevadilo, kdybys mě tímhle způsobem budil každý den." Severus se zasmál a Harry se k němu přitiskl. Dýchal mu na hruď, k níž se tulil, a po chvíli si lektvarista myslel, že snad zase usnul.

,,Takhle bych mohl ležet celý den," ozval se chlapec a zvedl hlavu. Hluboce se zahleděl do těch tmavých onyxových očí a jemně ho pohladil po tváři. ,,První ráno bez Voldemorta..." vydechl a po tváři se mu rozlil velký úsměv, který Severus tak miloval. ,,Pořád nemůžu uvěřit tomu, že je konečně pryč. Kdybych neviděl, že ti po Znamení zla zbyly jen jizvy, myslel bych si, že to byl jen sen. A teď... Prostě najednou... je to všechno jiný, ale vlastně stejný. Jen cítíš, že už se nemusíš bát."

,,Věděl jsem, že to dokážeš," zašeptal Severus a políbil ho na čelo, přesně na místo, kde se nacházela blednoucí jizva. ,,Víš... podívej se do zrcadla. To tě přesvědčí zase o trochu víc."

Harry vmžiku vyskočil z postele a běžel do koupelny. Severus se za ním pobaveně díval a usmál se, když slyšel jeho nadšený výkřik.

,,Je skoro pryč! Skoro ji nevidím!" radoval se Harry a hupsnul zpátky na postel. Rozzářenýma očima se podíval na lektvaristu a zatvářil se zmateně, když viděl, jak si obléká košili. ,,Chtěl jsem si ještě lehnout."

,,Tak si lehni."

,,Ale k tobě."

,,Nemůžeme proležet celý den v posteli," namítl Severus.

,,Ale-" chtěl protestovat Harry, když se ozval jeho žaludek. Profesor se na něj s vítězným úsměvem podíval, jenže chlapec zvedl ruku, aby ho zastavil. ,,Počkej, mám nápad. Dobby?" zavolal a chvíli vyčkával. Severus nechápavě pozvedl obočí, když tu se náhle objevil domácí skřítek.

,,Harry Potter volal Dobbyho?" zašeptal skřítek a hluboce se uklonil, než přešel k Harrymu a políbil mu obě ruce. Když zvedl hlavu, oči měl zalité slzami. ,,Dobby a všichni ostatní skřítkové jsou šťastní, že Harry Potter zbavil svět Toho, jehož jméno se neříká. Jsme panu Harrymu Potterovi velice vděční. A Dobby přeje dobré ráno i profesoru Snapeovi a děkuje mu, že zachránil Harryho Pottera."

,,Děkuju, Dobby. Kdyby ale nebylo tebe, nejspíš bych Vol- hmm, Toho, jehož jméno se neříká, neporazil. To ty jsi přišel za Se- za profesorem Snapem a řekl mu, že jsem v nebezpečí. Bez tebe by mě nezachránil a já bych byl mrtvý." Po celou tu dobu, co mluvil, Dobbymu tekly po tvářích velké slzy, ale usmíval se. ,,Děkuji ti, Dobby."

,,Dobby je rád, že mohl Harrymu Potterovi pomoct," zašeptal skřítek a znovu se uklonil. ,,Co pro vás Dobby může udělat?"

,,Mohl bys nám prosím přinést snídani, Dobby?" požádal ho Harry a skřítek začal přikyvovat. ,,Děkuji ti. Já bych si dal palačinky se spoustou čokolády a jahod a šlehačky. A pan profesor..." zadíval se na Severuse, který se nad jeho snídaní zašklebil. Než ho však stihl poškádlit tím, že by Dobbymu řekl, že chce to samé, požádal skřítka lektvarista o obyčejnou anglickou snídani.

,,Víc sladkého sis nemohl dát?"

,,Mohl. Ale nechci hned přibrat a vypadat jako Dudley," zasmál se Harry a mlsně si olízl rty, když se před ním objevil talíř se třemi palačinkami s čokoládou, jahodami a šlehačkou. Severus si v duchu říkal, že by skutečně byla škoda, kdyby Harry přišel o svou nádhernou vypracovanou postavu... ,,Páni. To vypadá úžasně-"

,,-nechutně. Skutečně doufám, že tohle nebudeš jíst každý den. To by pak tvé svaly nahradily tuky."

Harry, který si přes sebe předtím přehodil svou košili, se teď zarazil s otevřenými ústy a s palačinkou v půli cesty do pusy. ,,Tobě... tobě se líbí moje postava?"

,,Samozřejmě. Líbíš se mi celý," odpověděl mu klidně Severus a pustil se do jídla. Jo, v posteli. Harry byl trochu zaražený a překvapený, ale pak se přece jenom s chutí pustil do jídla. Do půl minuty měl v sobě celou palačinku.

,,Nezůstaneme ve sklepení už napořád?" uculil se po chvíli, když si prstem nabíral šlehačku a pokaždé nabídl Severusovi, jestli nechce. Ten ho zezačátku stroze odmítal, ale když to Harryho stále nepřestalo bavit, musel se smát.

,,Ne, nezůstaneme, protože bys celý život jedl jenom palačinky."

,,Jak si osladit život ve třech krocích. Hmm, to zní bezvadně. Myslíš, že bych takovou knihu měl napsat?" zeptal se ho Harry a začal si jahody namáčet ve šlehačce. ,,Chceš?"

,,Ne, děkuji." Nemohl z Harryho spustit oči. Byl tak... tak krásný. A on nemohl uvěřit, že tu skutečně sedí, prakticky polonahý v jeho posteli a cpe se palačinkami. A že ho miluje.

,,Krok číslo jedna: Jezte hodně palačinek a čokolády," zazubil se, ,,krok číslo dvě: Najděte si někoho, kdo vás bude milovat," usmál se na Severuse, ,,a krok číslo tři: Zůstaňte někde, kde to máte rádi, a do konce života se cpěte palačinkami."

,,Jestliže na tom zapracuješ, jistě se to dostane do žebříčku popularity v mudlovské literatuře."

,,Nebuď tolik sarkastický. Jahodu?" nabídl ho znovu Harry.

,,Ty si nedáš pokoj, viď?"

,,Ne, baví mě to," culil se Harry a vítězně se uchechtl, když si Severus s protočením očí kousek ovoce konečně vzal. Chlapec si ukousl z palačinky a pak se k lektvaristovi naklonil. ,,Políbím tě, pokud přežiješ to, že chutnám jako čokoláda."

,,Co bych pro tebe neudělal."

•••

No miluju je:D
Páni, nemůžu uvěřit, že za týden už bude konec:D
Snad se vám kapitola líbila💙
-Mil🐢