Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 33. - Voldemortův vánoční dárek

Byly dny, kdy byl Harry veselý a culil se na všechny kolem sebe, i když mu nebylo příjemné, že byl každou chvíli na titulní straně Denního Věštce. A pak byly dny, kdy by nejraději zůstal zachumlaný pod dekou a snažil by se přenést se přes bolest, jež mu pulzovala v jizvě. K překvapení Harryho to byl ale i Severus, který dokázal jeho náladu ovlivnit.

Ačkoliv ta bolest nebyla tak strašná, byla velmi nepříjemná. Většinou zmizela stejně rychle, jako se objevila, ale i to nutilo Harryho přemýšlet nad tím, jestli Voldemort náhodou něco nechystá. Bál se o tom někoho informovat, protože co kdyby to zase byl jen planý poplach? Ale na druhou stranu, co když se něco stane doopravdy?

,,Dobrou, Harry," zívl Ron, když se chystali do postelí. Harry ještě ani nebyl převlečený do pyžama. Seamus, Dean a Neville už byli v polospánku.

,,Dobrou."

,,Do Vánoc už zbývá jen devět dní."

Harry se musel usmát a nenápadně si třel jizvu, která ho znovu začala pálit. ,,Tak jo. To je super. Dobrou." Tmavovlasý chlapec ale ještě nešel spát. Vzal si hůlku a kus pergamenu a zatáhl kolem své postele závěsy. ,,Lumos," zašeptal a pak špičku hůlky namířil na pergamen. ,,Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Na pergamenu se začala objevovat slova a když jej rozevřel, objevil se před ním plánek Bradavic. Našel si sklepení a vyhledal si jméno, které chtěl vidět. Severus Snape. Přecházel ve svém kabinetě sem a tam a Harry přemýšlel, jestli ho náhodou nevolá Voldemort. Musel cítit podobnou bolest jako on sám ve své jizvě.

Chvíli se ještě díval, ale pak zavrtěl hlavou. ,,Neplecha ukončena," plánek začal mizet a nakonec měl v ruce prázdný pergamen. Povzdechl si. ,,Nox," světlo zhaslo a on svou hůlku i s plánkem položil na noční stolek.

Seděl a přemýšlel, jestli by si měl zajít ke Snapeovi pro lektvar na bolest. Možná by měl. Aby se dnes v noci vůbec vyspal.

Tiše vylezl z postele, narychlo si obul tenisky a do kapsy u černých kalhot si strčil hůlku. Na sobě měl jen bílou košili, bez vesty a bez nebelvírské kravaty; oba dva kusy oblečení ležely přehozené přes kufr a teď si je rozhodně brát nebude.

Vyšel ven z pokoje a opatrně za sebou zavřel. Seběhl schody dolů do společenky, kde se ještě učilo pár dívek ze sedmého ročníku, a prošel ven. Na chodbách bylo ticho a on doufal, že se mu podaří proběhnout do sklepení, aniž by potkal Filche nebo paní Norrisovou. No, jeho přání nebylo vyslyšeno.

Když byl v prvním patře, zaslechl za rohem mňoukání. Modlil se, aby to byl Křivonožka, ale nebyl. Ta hnusná kočka na něj upírala své červené oči. ,,Zmiz," sykl na ni, ,,kšc! Běž pryč! Já tu vůbec nejsem! Nevidíš mě!" Bylo to marné; Filchova kočka na něj zaprskala a rozeběhla se pryč. Harryho zabolela jizva o něco víc, ale seběhl schody. Běžela za Filchem, to bylo jasné. Co viděla, napráskala.

Proběhl tmavou chodbou do sklepení a zaklepal na dveře, když náhle kolem něj všechno potemnělo a obklopila ho příšerná bolest. Najednou byl někde jinde.

Smrdělo to tu kouřem a slyšel šílený smích. Bellatrix. Potěšeně se usmál, když viděl tolik hořících domů a mrtvých těl. Hlasité výkřiky a zoufalý pláč jen posilovaly jeho smrtijedy.

Kletby létaly sem a tam a ozařovaly tmavé domy, které ještě nehořely. Pozvedl hůlku a s krutým úsměvem ji namířil na dům, za jehož okny se krčily dvě malé děti.

,,Harry? Vnímáš mě?" Chlapec pomalu otevřel oči a se zasténáním si přiložil prsty na jizvu. Neskutečně ho bolela. ,,Vypij to. Bude ti lépe," viděl rozmazaně, ačkoliv cítil, že má na nose brýle. Přesto se ale trochu uklidnil, když uslyšel známý tichý hlas. Chytil Severuse za ruku, zrovna za tu, ve které držel lahvičku s lektvarem.

,,Zaútočil," zašeptal Harry a dál se nedostal, protože mu Severus přitiskl na rty lahvičku a donutil ho, aby obsah, jež mu vlil do úst, spolkl.

,,Já vím," odpověděl jemně Severus, ,,uklidni se. Informoval jsem profesora Brumbála. On už si poradí," konejšil ho.

,,Je to všechno moje chyba," řekl Harry a zavřel oči. Zase ten tíživý pocit viny a tisíce výčitek. Měl to říct Brumbálovi. Měl komukoliv z řádu říct, že ho bolí jizva. Třeba by k tomu nedošlo.

,,Není to tvoje chyba, Harry," nesouhlasil s ním Severus a odnesl lahvičku. Vyměnil ji za jinou, v níž byl bezesný spánek. Vrátil se zpět k Harrymu, kterého předtím posadil na pohovku, a sedl si vedle něho. Všiml si, že se snaží si co nejvíc prokřupat klouby, jako by si snad přál, aby mu rovnou upadly ruce. ,,Nech toho, Harry," řekl mu a vzal jeho ruce do svých.

,,Proč nikdy nic nemůžu udělat dobře?" zašeptal Harry a pomalu otevřel oči. Svá zelená kukadla upřel na Severuse, který si všiml, že se lehce třpytí. ,,To kvůli mně zase umře několik lidí..."

,,Ne, Harry," zavrtěl hlavou Severus, ,,přestaň si to už vyčítat. Za nic nemůžeš, rozumíš?"

,,Musím ho zastavit," řekl zoufale a zorničky se mu rozšířily, ,,ale já... já to nedokážu..."

,,Nebudeš sám," řekl pevným hlasem Severus a stiskl mu ruku, ,,nikdy nebudeš sám." Harry maličko přikývl a Severus mu podal lahvičku s lektvarem. ,,Musíš si odpočinout. Vypij to. Je to bezesný spánek."

,,Děkuji," zašeptal Harry a pomalu vysunul svou dlaň z té Severusovy. Odzátkoval lahvičku a její obsah si vylil do úst. Pak ji položil na stolek a zase vzal Severuse za ruku, což muže překvapilo.

,,Neboj se," řekl uklidňujícím hlasem, ,,ráno bude lépe, uvidíš." Harry si přejel prsty po jizvě, která byla ohnivě rudá. Bolest začala pomalu ustupovat, a dokonce začal pociťovat jakousi otupělost.

,,Děkuju," řekl znovu a přisunul se k němu blíž. Severus ho palcem váhavě pohladil po hřbetu ruky a Harry zavřel oči a pousmál se. Začal pomalu usínat a opřel si hlavu o Severusovo rameno.

,,Neboj se," zašeptal starší muž a volnou rukou mu lehce odhrnul vlasy z čela. Pohladil jeho jizvu jak nejjemněji dokázal, ale Harry už spal. Opatrně mu sundal brýle a položil je vedle sebe. Pak svou hlavu váhavě opřel o tu Harryho a taky zavřel oči. ,,Už nikdy na nic nebudeš sám. To ti slibuji..."

•••

Noo? Už jste spokojenější? Snarry moment! A v příští kapitole se můžete těšit na další...😏už aby byl čtvrtek:c:D
Snad se vám líbila, Voldemort je opravdu štědrý, co se dárků týče, že?:DD
-Mil🐢