Albus Brumbál se vrací s Harry Potterem, jehož mysl napadl lord Voldemort, v bezvědomí zpět do Bradavic. Před chlapcem se otevírá nová a velmi trnitá cesta, v níž dostává šanci poznat Severuse Snapea. Jelikož je ale kouzelnický svět ve válce, na Har...
,,Tak tohle jste nemusel, Severusi," pronesl po několika vteřinách ticha zachmuřeně Brumbál a přelétl pohledem ode dveří, přes rozbité lahvičky, až na profesora lektvarů. Myslel si, že na toho chlapce Severus už změnil názor, že spolu vycházejí lépe než předtím. Ale zdálo se, že je všechno při starém. Očividně se mýlil.
Snape jen něco zabručel a raději se nedíval řediteli do očí. Já vím, že nemusel, pomyslel si trpce a ptal se sám sebe, proč se vlastně takhle zachoval? Musíš se od něj držet dál, problesklo mu hlavou a v duchu si povzdechl. Správně. Musí se od něj takto držet dál, protože mu chlapec není lhostejný.
,,Měl jsem na srdci ještě pár věcí, ale vzhledem k okolnostem..." ředitel si povzdechl a vstal ze svého křesla. Pohladil svého fénixe po rudém peří a než vyšel schody nahoru, zadíval se na černovlasého muže, ,,můžete jít, Severusi. Promluvím si s vámi o tom po prázdninách. A zítra prosím doprovoďte Harryho do Doupěte."
Jakmile Severus vstal ze svého křesla, Brumbál zmizel za dveřmi. Lektvarista se na ně na malý okamžik zadíval a pak vytáhl z hábitu svou hůlku. Klekl si k rozbitým lahvičkám a pokusil se je pomocí kouzel opravit a vrátit dovnitř jejich obsah. Vzal do ruky neviditelný plášť a jemnou látku promnul mezi prsty.
Pevně jej stiskl v pěsti a na malý okamžik zavřel oči. Kolik věcí mu díky tomuto zatracenému plášti provedli James Potter a jeho partička. Teď měl šanci jednou provždy zničit ten proklatý kouzelný předmět. Ale nedokázal to udělat. Ten plášť patřil Harrymu. Harrymu, kterému ublížil už dost.
S povzdechem do pláště stejně jako chlapec předtím zabalil lahvičky a pečlivě ho zavázal. Teprve potom se vydal z ředitelny ven s neklidnými pocity, jež pečlivě ukryl za svou typickou kamennou masku.
•👨❤️👨•
Když Harry vyběhl ven z ředitelny, přestal zadržovat slzy. Běžel prázdnými chodbami hradu ven a snažil se co nejrychleji dostat na bradavické pozemky.
Proč se nechá tak snadno vyvést z míry? Nejdřív si zničí zrcátko od Siriuse a teď navíc navždy přijde i o své vzpomínky.
Harry se nestyděl za to, že pláče. Ale to jen v případě, že byl sám. Když ho Dursleyovi zavírali do přístěnku, jakmile něco provedl, pokaždé tichounce plakal, ačkoliv se to snažil zadržovat. Za ty roky si ale na jejich sekýrování a nadávky zvykl, až si to přestal brát k srdci a bylo mu to naprosto lhostejné.
Chlapec si vztekle setřel slzy z mokrých tváří a zadíval se na svůj odraz v jezeře. Kousek od něj si ve vodě lebedila obří oliheň, a když začal házet do vody malé oblázky, zvědavě se na něj zadívala.
Ne, už mu bylo lhostejné, když slýchával nadávky od svého strýce a tety. Ale bolelo ho, když slýchával nadávky - nebo jen nějaké výčitky - od lidí, o nichž si myslel, že ho mají aspoň trochu rádi. Dursleyovi ho nenáviděli, to za ty roky pochopil. Přesto si teď připadal jako ten malý kluk z přístěnku pod schody, do něhož ho neustále zavírali kvůli každé prkotině. Jako například když se učil poprvé vařit a spálil si prsty o horkou pánev, za což navíc dostal několik pohlavků. Tehdy ty slzy aspoň byly oprávněné.
,,Jak ty dokážeš porazit Voldemorta," promluvil tiše ke svému odrazu, ,,když ani nedokážeš nerozbít několik důležitých lahviček. Možná by ses na to všechno měl vykašlat a nechat Voldemorta, ať tě v klidu zabije. Potěšil bys tím Malfoye, Dursleyovy, všechny zmijozely, Snapea..." sevřel v dlani další kamínek a hodil ho do vody. Tohle nemá cenu, řekl si v duchu a zhluboka se nadechl. Tak, už ses vybrečel, tak by sis mohl jít aspoň zabalit. Jenže jít si zabalit znamenalo potkat se se Snapem, a po tom Harry opravdu netoužil. V duchu se modlil, aby tam nebyl.
Jenže jeho modlitby nebyly vyslyšeny.
Jakmile Harry vešel dovnitř, pokusil se co nejrychleji projít do ložnice a nepromluvit se Snapem ani slovo. Což se mu překvapivě povedlo. Protože si toho moc nevybaloval, naházel si pár svých věcí, které si vyndal, zpět do kufru a dlouhou dobu se ho snažil zavřít. Neměl náladu na skládání svých věcí, a stejně si tam bude muset na konci prázdnin nacpat nové učebnice. Takže si to v kufru přerovná až u Weasleyových.
Harry se zbytek odpoledne nudil. Rozhodl se, že půjde brzo spát, jednak proto, aby se vyhnul Snapeovi, a druhak proto, že chtěl příštího dne s Ronem probrat všechno, co se událo v rodině Weasleyových. Snažil se taky napsat dopis Hermioně, ale nedařilo se mu se nějak srozumitelně vyjádřit, a tak toho raději nechal. Doufal, že jeho nejlepší kamarádka bude v Doupěti také. Aby se nějak zabavil, zkoušel si pár jednoduchých formulí, třeba k sobě přivolával své předměty a nebo je nechal levitovat ve vzduchu, a nebo si snažil představovat, co všechno budou v Doupěti dělat. Třeba budou hrát famfrpál - hlavně si nesmí zapomenout své koště a Hedviku.
Po večeři si Harry přenesl kufr k pohovce, na které si ustlal a pokoušel se co nejrychleji usnout. Celé odpoledne s profesorem nepromluvil a doufal, že s ním nebude muset mluvit alespoň do zítřejšího rána. Aby rychleji usnul, snažil se počítat ovečky. Dostal se k číslu 319, než se na to přestal soustředit a nakonec se dočkal vytouženému spánku.
Severus strávil několik hodin ve své pracovně, ale nedokázal se na práci soustředit. Nakonec se rozhodl si odpočinout a pokoušel se začíst se do nějaké knihy, což se mu taky nepodařilo. Neustále totiž v myšlenkách zalétával k Harrymu a čím dál víc si vyčítal své chování vůči němu. Zatraceně, zatraceně. Do háje se vším, myslel si. Ještě před dvěma měsíci by mu bylo jedno, jestli je jeho chování k chlapci dobré nebo špatné. Své pokusy o zaměstnání mysli tedy vzdal a vydal se na pozdní večeři.
Překvapilo ho, když spatřil spícího Harryho na pohovce. Trochu se zarazil a nějakou chvíli jen koukal na chlapcův uvolněný obličej. Ne, opakoval si v duchu, hlavně ho znovu nepolib.
Přesto se k němu aspoň trochu přiblížil a jenom lehce ho pohladil po tváři. ,,Odpusť mi to, Harry," zašeptal a ruku odtáhl. Tentokrát se tomu neubránil. Měl pocit, že v chlapcově společnosti je pro něj najednou těžší udržovat své emoce na uzdě. ,,Odpusť mi to všechno. Prosím."
•••
No a už je zase po Vánocích:D Co pěkného jste dostali?:) Já z HP bohužel jen tohle, měly mi přijít zmijozelské rukavice a klíčenka se Severusem:(
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Jinak včera jsem zveřejnila vánoční Snarry jednodílovku Nikdy nejsi sám, tak když si někdo přečte, budu ráda:) A ve čtvrtek už hurá do Doupěte!❤ Snad se kapitola líbila❤ -Milka💞
