Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 35. - Oboustranné provokování

V pátek v pět hodin už Harry ťukal na dveře kabinetu profesora lektvarů. Od jejich rozhovoru uplynulo pár dní a on byl celý natěšený na další setkání s ním. Byl z toho trochu zmatený, ale velkou hlavu si z toho nedělal. A kdyby je nevyrušil Dobby... Merlin ví, co by se stalo. Třeba by se políbili-

Harry se začervenal, když si vzpomněl na léto a jeho malou nehodu s lektvarem. No zatraceně...

Snape v tu chvíli otevřel dveře a pozvedl obočí, když si všiml Harryho červených tváří. ,,Co vás zase vzrušilo, Pottere?"

Chlapec přísahal, že zrudl ještě víc, a rychle přemýšlel nad nějakou dobrou odpovědí. Vy... Ne, to ne! Představa na naše doučová- Ne, ne, ne!! ,,Ále," mávl rukou a snažil se tvářit lhostejně, ,,nic. Mimochodem," dodal s úšklebkem jednu nepravdivou věc, ,,mám vás pozdravovat od profesorky Leasleyové."

Snape se zamračil a odstoupil ode dveří, aby mohl Harry projít dovnitř. ,,Byl jste u ní?"

,,Teď už jsem u vás, tak mi zase klidně můžete tykat," uculil se Harry, ,,a jo, byl." Další lež. Vzpomněl si na větu na své ruce a rychle ji skryl za zády.

,,Školní trest nebo další doučování?" zabručel Snape a zavřel dveře.

,,Budeme si dnes zase povídat, nebo mě už vážně začnete doučovat?" zubil se Harry a teď měl pocit, že má konečně nad Snapem navrch. ,,A ne, šel jsem za ní jen tak. Však víte, pokecat si. Nad kafíčkem. Nebo spíš nad čajíčkem. Čajíček o páté..."

,,Pět hodin je právě teď," poznamenal ledovým hlasem Snape, ,,pokud vás okrádám o čas, jejž byste mohl strávit lépe... tak prosím, můžete zase odejít."

,,Ne, ne, ne," vrtěl hlavou Harry, ,,já jsem radši s vámi. Tady. A já nejsem nevěrný, žádný další doučování nemám," mrkl na něj. Snape ho chvíli sledoval a pak trochu pookřál.

,,Dobrá. Pokud je tohle vaše poslední slovo-"

,,Jasný. Vždycky to bude moje poslední slovo," souhlasil Harry. Ten malý nebelvír... neví, co mluví, pomyslel si Snape, ale vnitřně ho těšilo, že si Harry raději vybral trávit čas s ním než s ní.

,,Tak se tedy pustíme do práce."

,,A pane, nemohli bychom si raději povídat? Já... no... líbí se mi to," řekl váhavě Harry a zadíval se na něj svýma zelenýma očima.

,,Nemohli," ušklíbl se Snape a otevřel dveře od své laboratoře. Pobídl Harryho, aby vešel dovnitř; ten jeho příkazu trochu nejistě uposlechl.

,,Ehm, pane, byl bych velmi nerad, kdybych to tady vyhodil do povětří, a vy to tu máte určitě rád..." Snape protočil očima.

,,Máte učebnici?"

,,Nechcete mi už tykat? Je mi to... příjemnější. Nechci být pro vás ten otravný Potter, i když jím asi pořád jsem, ale já se vážně snažím a... já vás-"

,,Máš učebnici?" zopakoval Severus a Harry se pousmál. Vyndal si z brašny svou učebnici lektvarů a položil ji na stůl vedle svého kotlíku. ,,Zmenšovací dryák."

,,Takže opakování?"

,,Opakování je matka moudrosti."

,,Můj ty bože, teď jste zněl jako Hermiona," zasmál se Harry.

,,Dobrá, změnil jsem názor," řekl najednou Snape, když si Harry začal vyhrnovat rukávy košile. ,,Lektvar lásky. Můžeš začít."

,,Co-cože?" vykoktal Harry. ,,Ale ten je strašně těžký! A dlouhý na přípravu!"

,,Tím pádem doufám, že sis na dnešní večer nic nedomlouval," pronesl medovým hlasem Snape a otočil se ke svému kotlíku, aby před Harrym skryl svůj úsměv.

,,A můžu se ho pak napít? Nebo vy?" dobíral si ho Harry a trochu nejistě nalistoval v učebnici danou stranu.

,,Ne. Myslel jsem, že víš, že je to svým způsobem dosti nebezpečný lektvar."

,,Tím pádem nechápu, proč mě nutíte ho připravovat," podotkl Harry a odměřil si tři odměrky vody, které vylil do kotlíku.

,,Ne všechny lektvary se ochutnávají. To není polévka."

,,Ale ucítím to," mlel dál svou Harry a nakapal do vody pět kapek šťávy čmelotryska. Pod kotlíkem zapálil oheň a pak se ušklíbl. ,,Mám hotovou první část. Myslím, že si teď můžeme dvě hodiny povídat. To jste nedomyslel, co?"

Severus na to nic neřekl, jen se pousmál a vrátil se k přípravě svého lektvaru. ,,Hmm, co to vlastně kuchtíte? Pardon, vaříte. Nebo lektvarujete?"

,,Lektvar mlčenlivosti."

,,Tý jo."

,,A ty budeš první, kdo ho vypije."

,,Hmm, tohle asi nepatří do těch výjimek, kde se ne všechny lektvary ochutnávají," uchechtl se Harry, ,,ale jestli vám to udělá radost, klidně se ho napiju."

Ach, Harry, co mi to děláš...

,,Ve skutečnosti to je lektvar pro pana ředitele."

,,Je citronový?" rozesmál se Harry a přešel k profesorovi lektvarů o něco blíž. Pozorně se díval na jeho ruce, jak pečlivě a s jistou grácií krájí nějaké nechutné přísady. ,,To jsou chapadla chobotnice nebo co?"

,,Žabí mozeček."

,,No fůj!" zašklebil se znechuceně Harry. ,,Děláte si doufám srandu, že jo?" Snape se pouze ušklíbl. ,,Nevíte náhodou, proč profesor Brumbál každému pokaždé nabízí ty své citronové bonbony?"

,,To opravdu netuším." Chvíli byli zticha. Bylo slyšet jen jak Snape tiše krájí - pravděpodobně - žabí mozeček a Harry ho pozoroval. Najednou od jeho rukou nemohl odtrhnout pohled, i když se věnovaly něčemu takhle nechutnému.

,,Je to fascinující, víte to?" vydechl Harry najednou a trochu se začervenal.

Severus se na něj nechápavě podíval. ,,Co je fascinující? Lektvary? To jsi uznal po pěti le-"

,,Ne, to jsem nemyslel," přerušil ho Harry a trochu ostýchavě se na něj podíval. ,,Myslel jsem to, jak... připravujete lektvar, tady jste... takový, jaký jste doopravdy. Jakože... tady můžete být sám sebou." Profesor lektvarů chvíli mlčel a pak se na chlapce dlouze zadíval. Srdce se mu rozbušilo. Harry rychle sklopil hlavu. ,,Ehm, pardon. Asi jsem si dovolil až moc."

,,Harry-"

,,Půjdu zkontrolovat ten lektvar lásky," vyhrkl rozpačitý Harry a přiskočil ke svému kotlíku. Severus se za ním otočil, ale nebelvír k němu stál zády. Nevěděl, co by měl říct. Co by byla vhodná odpověď. Byl překvapený, že byl Harry takhle otevřený, ale nevadilo mu to. Naopak. Jen si... jen si přál, aby byl otevřenější o něco víc. A to, co se stalo před pár dny... a to jejich dnešní provokování...

Ach. Tak strašně moc toužil po tom nahlédnout do jeho mysli a zjistit, co se mu to všechno honí hlavou. Ale nechtěl na něj použít nitrozpyt... nemohl.

,,Neměli bychom se začít věnovat nitrobraně?" ozval se znovu Harry. ,,Já jen... že mě posledních pár dní bolela ta jizva. Ale to vy víte."

,,Promluvím si o tom zítra s profesorem Brumbálem." Harry přikývl a nějakou dobu se oba zabývali jen svými myšlenkami. Harry zamyšleně přemýšlel nad Severusem, aniž by tušil, že profesor věnuje svým myšlenkám o chlapci stejnou pozornost.

•••

No, miluju je😀
A ve čtvrteční kapitole už se něco stane, hihi😇
Většina z vás byla zklamaná, že se v minulé kapitole nepolíbili. Pardon😀
A taky jsem vám zapomněla poděkovat za 10K přečtení a 2K votes, děkujuuuu❤❤❤
Jo a taky jsem zveřejnila (ve středu?) Snarry jednodílovku, tak kdo by si chtěl přečíst, jmenuje se to Jizvy, které nezmizí😀
-Mil🐢