Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 51. - Ty můj nebelvírský hrdino

Harry to cítil ve své pulzující jizvě, že byl zničen předposlední viteál. Se Severusem od sebe byli odtrženi a on teď musel bojovat naprosto sám.

Musel najít hada a zničit ho. Jenže věděl, že to nebude tak lehké. Had byl totiž pokaždé v blízkosti Voldemorta, který určitě neskutečně zuří.

Na zemi ležela mrtvá a ohavně zkroucená těla. Tu a tam i rozdupané brnění. ,,Nazdárek, Pottere!" posměšně za ním křikl nějaký smrtijed a než stačil vypálit kletbu, skácel se k zemi.

,,Neville!" vydechl Harry vděčně a na svého kamaráda se lehce usmál. Všiml si, že v ruce drží Nebelvírův meč.

,,Nějaký plán, Harry?" zeptal se ho Neville a postavil se k tmavovláskovi zády. Omračovali tolik smrtijedů, kolik jen mohli.

,,Musíme zabít hada," sdělil mu chlapec s jizvou na čele, ,,teprve pak dokážu Voldemorta zabít."

,,Tak pojď, je ve Velké síni! Zkoncujeme to!" Teď nebylo pochyb o tom, že Neville Longbottom patří do Nebelvíru. Z ustrašeného chlapce vyrostl odvážný muž, který se nebál pomoci svým přátelům a bojovat za to, v co věřil.

Vběhli do síně, kde bojovalo snad nejvíc lidí. Profesorka McGonagallová zahnala do rohu tři smrtijedy a teď s nimi bojovala; Prýtová jí kryla záda a držela od ní ostatní smrtijedy dál. Byl tu Brumbál, který bojoval úžasně na to, že už nebyl nejmladší.

Harryho srdce se sevřelo strachem, když spatřil, s kým si Voldemort měří síly. Nesmí ho zabít, jeho ne. Do žil se mu vlil vztek a čirá nenávist, která jen povzbudila jeho adrenalin. S Nevillem se rozeběhli k bojující dvojici a protože byl Voldemort plně zaměstnaný, uznal Harry, že právě nadešla ona chvíle.

Kývl na Nevilla a ten běžel vstříc Naginimu, jenž se vztyčil ve své výšce a po nebelvírovi vystartoval s otevřenou tlamou. Ale bylo pozdě. V další sekundě Naginiho odťatá hlava dopadla vedle jeho těla a Voldemort se zapotácel, díky čemuž dostal Harry nějaký čas.

Teď už to všechno záleželo jen na něm.

,,Nech ho být, Tome! Pokud se nemýlím, dnes večer jsi chtěl zabít mě! Tak jsem tady," jeho hlas zněl pozoruhodně klidně a odhodlaně si stoupl před Severuse, který měl co dělat, aby ho nestáhl k sobě. Byl odhodlaný ho chránit svým tělem. Měl o něj strach.

,,Pottere..." zavrčel Voldemort a v rudých očích se mu zablýsklo. Harry v pravé ruce dřímal úplně cizí hůlku, protože někoho odzbrojil. Brumbál ho ještě před odchodem upozornil, že jeho a Voldemortova hůlka mají stejné jádro.

,,Je po všem, Tome," pokračoval Harry a nespouštěl z něj oči, ,,dnes večer to budeš ty, kdo zemře. Všechny viteály jsou zničeny. A navíc," pousmál se, ,,já mám na rozdíl od tebe pro co žít."

,,Sentimentální řečičky!" štěkl na něj Voldemort a ani jeden z nich si neuvědomil, že řev utichl a všichni ve Velké síni je pozorují. ,,Pro co máš žít? Pro lásku? Láska je nesmysl, Pottere. Měl sis vybrat moc... společně jsme mohli ovládnout celý svět..."

,,Myslím, že jsi to ty, kdo si měl ujasnit priority," přerušil ho Harry, ,,ale na to už je pozdě." Nesměl zaváhat, nesměl couvnout - teď už nevedla žadná cesta zpět; vedla pouze jedna, a to vpřed. Než si to stihl rozmyslet a než stačil Voldemort cokoliv udělat, pozvedl hůlku a vyřkl ta dvě slova, která ho měla učinit vrahem. ,,Avada kedavra!"

Zelené světlo narazilo do Voldemortovy hrudi a oči, vytřeštěné v němém překvapení, zůstaly hledět vzhůru. Temný pán padl na kolena a spadl na záda. Už se víc nepohnul.

Bylo po všem.

Ve Velké síni vypukl hlasitý jásot. Všichni - kromě smrtijedů, samozřejmě, ti se snažili co nejrychleji zmizet, avšak bystrozorové je začali hodně rychle zatýkat - běželi k Chlapci, který přežil a porazil Voldemorta a chtěli si s ním alespoň potřást rukou.

Harry nevěděl, jak dlouho to trvalo, přál si ale jen jediné; aby už byl pryč od toho zmatku, byl někde, kde je ticho, a nejlépe se Severusem nebo s Ronem a Hermionou. Když se k jeho úlevě začali lidé bavit mezi sebou, ucítil, jak ho někdo bere za ruku.

,,Smím si tě také na chvíli ukrást?" zašeptal mu Severus do ucha a Harry se stihl jen připitoměle zahihňat, a už ho muž vedl z Velké síně pryč.

,,No konečně," oddechl si hlasitě Harry, když byli konečně v klidném tmavém sklepení, kde nebyl ani jeden človíček. ,,Už jsem se bál, že tam budu trčet až do druhého dne."

,,Tak zlý zase nejsem," usmál se na něj Severus a teprve u sebe v kabinetu pustil Harryho ruku a otočil se k němu. Bedlivě si prohlížel jeho obličej a byl rád, že je v pořádku. Ale ještě radši byl, že to takhle dopadlo.

,,Musíš být vyčerpaný," pronesl jemně s chápavým úsměvem a Harry zlehka přikývl. Nebelvír se vděčně posadil na černou pohovku přes krbem a hlasitě zazíval.

,,Nechci tu sedět sám," pousmál se Harry a poklepal na místo vedle sebe, kam se Severus s velkou radostí posadil. Chlapec si lehl a nohy si přehodil přes ty Severusovy. ,,Hmmm... takhle bych tu mohl ležet vděčně."

,,Já ne."

,,Vždyť ani neležíš. Víš, nemám už ani sílu přesunout se někam jinam," zamumlal ospale Harry.

,,Třeba do postele?"

,,Hmm... třeba." Och. Očividně byl hodně unavený, když při té poznámce nezačal vyvádět a ani se nezačervenal.

Severus zamyšleně hleděl do vyhaslého krbu a jemně hladil Harryho, kterého doteky ještě víc uspávaly, na lýtku.

,,Víš, Severusi..." začal, ale větu už nedokončil. Víčka mu ztěžkla a on propadl zaslouženému a hlubokému spánku.

,,Co, Harry?" zeptal se ho dotazovaný a když chlapec neodpovídal, otočil se k němu a musel se pousmát, když se na spícího Harryho díval.

Kolik toho ten chlapec prožil... a kolik toho dokázal. Spasil kouzelnický svět a jednou provždy jej zbavil od lorda Voldemorta. A to docela sám.

Severus se neubránil obdivu a pocitu hrdosti, jak bravurně to Harry zvládl. Vždyť mu bylo teprve šestnáct let, to, co on dokázal, nedokázali třeba ani dospělí.

Byl prostě výjimečný.

A krásný. A roztomilý. A vtipný. A úžasný. A odvážný. A nebelvírský. A jeho.

,,Jenom spi," zašeptal Severus a naklonil se, aby ho mohl políbit na čelo, na němž se už pomalu začala červená jizva ztrácet. Harryho rty se nevědomky stočily do úsměvu. ,,Však si to zasloužíš, ty můj nebelvírský hrdino."

•••

Před námi jsou poslední čtyři kapitoly a konečně už je po všem:D
Jste rádi, že to takhle dopadlo?:D
A ne, nebudu vám říkat, kdo všechno umřel, samozřejmě zemřelo plno lidí, ale nechám to na vás. Představte si třeba ty postavy bez konkrétních jmen a obličejů:DD
Snad se vám kapitola líbila❤
-Mil🐢