Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 19. - Od čeho jsou přátelé

,,Mimochodem, je tu Fleur," oznámil Harrymu po snídani Ron, když seděli u něj v pokoji a tmavovlásek si trochu vybaloval věci. Zatímco zrzek seděl na posteli, Harry seděl na zemi, což mu nijak zvlášť nevadilo.

,,Fleur?" opakoval po něm zmateně, ale pak mu svitlo. ,,No jasně, Fleur. Turnaj Tří kouzelníků. Jasně."

Ron se zamračil a starostlivě se na svého nejlepšího kamaráda zadíval. ,,Harry, je všechno v pohodě?"

,,Jasně. Jo."

,,Nevypadá to tak," odporoval mu a pak tišším hlasem dodal: ,,Bolí tě jizva?"

,,Občas."

,,Poslyš, Harry, na tý ošetřovně jsi vypadal fakt hrozně. Jsi si jistý, že ti nic není?" ujišťoval se Ron a Harry si povzdechl. Nemělo smysl mu to zatajovat, ani Hermioně ne. Byli to jeho nejlepší přátelé a zasloužili si vědět pravdu.

,,Fajn," řekl rezignovaně, ,,řeknu ti to až tu bude i Hermiona." Vyndal z kufru dopis a pak si vzpomněl, že jim ještě zapomněl říct tu novinku. ,,Mimochodem, přišel mi odznak famfrpálového kapitána."

,,Cože?!" vykřikl Ron a oči se mu rozzářily. ,,A to říkáš až teď?!"

,,Co říká až teď?" do pokoje vešla Hermiona s Křivonožkou, který nespokojeně prskal, v náruči. Zavřela za sebou dveře a posadila se na Harryho postel. Křivonožka se pokusil seskočit na zem, ale dívka mu to nedovolila.

,,Že je famfrpálový kapitán!" odpověděl jí Ron a s úsměvem kroutil hlavou. ,,Jak by taky ne! Zaslouží si to! Ještěže jsi ten odznak dostal, Harry, protože jestli ne..." zakřupal klouby a Hermiona se nad tím zvukem otřásla. ,,A teď povídej."

,,Díky, Rone," zamumlal Harry a s povzdechem se zády opřel o postel. Cítil na sobě pohledy obou dvou svých kamarádů. ,,Včera jsem byl v ředitelně a zjistil jsem, že tam Brumbál skladuje moje vzpomínky."

,,Cože?" zamračil se Ron.

,,Ronalde!"

,,Jo, fakt. Už mi došlo, proč jsem tak zmatený. Protože plno mých vzpomínek má on. No, vlastně už nemá, protože jsem je rozbil, když..." zaváhal. Chtěl říct ,když mě Snape zase urazil', ale rozmyslel si to. ,,když jsem se je pokusil odnést. Já vím, jsem idiot."

,,Ach, Harry," vydechla Hermiona smutně, ,,tak moc mě to mrzí. Jinak je doopravdy všechno v pořádku?"

Ne, není, pomyslel si, buď se stanu vrahem, a nebo zemřu. Jedno lepší než druhé. Ale rozhodl se jim o věštbě neříct. Ještě na to nebyl připravený.

,,Jasně. Jo."

•👨‍❤️‍👨•

Snape za sebou naštavně práskl dveřmi a posadil se do křesla u vyhaslého krbu. 'Myslel jsem, že ve sklepení bude kosa. Jako ne ta na kosení trávy, ale jako zima.' ozval se mu v hlavě Harryho hlas a on zasténal. Opravdu? Musí na toho kluka pořád myslet?

'Myslíš, že tu budu mrznout?'

'No, myslel jsem si to. Vždycky jste byl takový chladný, tak nás napadlo, že ve sklepení prostě bude mrznout. A taky jsem si vždycky myslel, že máte studený ruce.' Skutečně tu teď byla zima. Ale proč by měl zapalovat oheň, když tu nebyl Harry, který by si svým nebelvírským otravným způsobem zase nějak postěžoval.

Aj. Snape se zarazil a pak pomalu zavrtěl hlavou. Ne, Harry si nestěžoval. Ne doopravdy. Vždycky si myslel, jaký je to nafoukaný fracek, který myslí jen na sebe a v hlavě nemá nic než jen piliny a svou slávu, ale mýlil se. Tak zatraceně moc se mýlil a taky pro něj bylo zatraceně moc těžké přiznat chybu. Jenže teď by možná přiznal cokoliv, kdyby tu Harry byl a díval se na něj těma nádhernýma zelenýma očima. Možná by se mu i omluvil za své chování.

Ne! okřikl se v duchu. Přestaň takhle přemýšlet. Nesmíš na něj myslet, alespoň ne takhle. Je to otravný, malý, drzý-

Ne, tohle nikam nevede. Severus si povzdechl a opřel se. Začal bubnovat prsty o opěrku křesla. Ne, Harry mu nechybí a nikdy chybět nebude. Prostě je zase nezvyklé být tu sám a nemoct koho urážet.

,,Proč musí být všechno tak moc složité?" zašeptal se zavřenýma očima a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby se Harry dostal do Zmijozelu a nevznikla by mezi nimi hned při prvním setkání oboustranná nenávist. Snažil se si představit Harryho ve zmijozelských barvách, ale pak mu došlo, že už nad ním zase přemýšlí, tak se neochotně zvednul a rozhodl se, že uvaří několik lektvarů na ošetřovnu. Třeba pak konečně přijde na jiné myšlenky. A snad v nich konečně nebude Harry.

•👨‍❤️‍👨•

Chlapec se toho večera bál usnout. Odpoledne si s Ginny, Ronem, Hermionou, Fredem a Georgem zahráli famfrpál a u večeře se zase po dlouhé době uviděl s Billem. Ginny, Hermiona a Molly se chovaly jaksi odměřeně, když tu byla i Fleur, která si podle všeho ,,zlepčovala englištinu", zatímco všichni kluci - kromě Harryho a Arthura - na ní mohli oči nechat. Harry netvrdil, že Fleur není krásná; jen prostě nebyla muž.

Ačkoliv byl vyčerpaný, nedovolil si usnout. Bál se, že by se mu zdály noční můry, nebo by svou mysl zase nějak spojil s tou Voldemortovou. Neměl tu ani bezesný spánek, který by mu určitě zajistil klidné spaní. Najednou si přál, aby byl zase zpátky u Snapea.

S tichým povzdechem se otočil bokem ke zdi a začal na ni prstem malovat různé obrazce. Dnešní den byl skvělý. Harry byl rád, že zase viděl své přátele a mohl být s někým, kdo ho měl skutečně rád. Ne jako Snape, který ho toleroval jen kvůli Brumbálovi.

Ach jo. Co mu udělal tak hrozného, že ho ten muž nenávidí? Harry by to moc rád věděl. A taky by rád věděl, proč měl Brumbál jeho vzpomínky a co v nich asi bylo. Kdyby se do všeho tak nehrnul, možná by teď jeho vzpomínky byly ještě v pořádku.

Chlapci se klížila víčka a on je neochotně zavřel. Modlil se k Merlinovi, Bohu i Ježíšovi, ačkoliv nebyl věřící, aby měl klidný spánek a svým křikem nevzbudil Rona. Vlastně celé Doupě. A ani netoužil být svědkem nějaké vraždy.

Zabořil tvář do polštáře a v hloubi duše ho zamrzelo, že nevoní stejně jako polštáře u Snapea. Už si na to tak moc zvykl, že teď pro něj bylo překvapením ji necítit.

Harry zazíval. Protřel si oči a přitáhl si deku až k bradě. No jo, spánek stejně potřebuje. Doufal, že bude všechno v pořádku...

•••

Tak co? Myslíte, že bude všechno v pořádku?:D
Přeji vám krásný nový rok, spoustu úspěchů a spokojenosti!❤
A pozítří zase do školy😥😭
-Milka❤