Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 34. - Báli jsme se

Druhého dne se Severus vzbudil jako první. Byl celý rozlámaný a opatrně se protáhl, aby neprobudil Harryho, který stále spokojeně chrupkal na jeho rameni. Musel se pousmát. Zadíval se na jeho klidný obličej a ulevilo se mu, když zjistil, že jeho jizva už je zase světlejší. Cítil, že ho mladík stále drží za ruku a trochu se zamračil, když si všiml bledé jizvy táhnoucí se přes její hřbet.

Opatrně zvedl Harryho ruku a zadíval se na její hřbet. Jizva zasvítila a on si všiml, že tam je něco napsáno. Nemám vykládat lži. Severus nechápavě stáhl obočí, když se náhle ozval chlapcův váhavý hlas. ,,Pane?"

Severus se na něj otočil a Harry se omluvně usmál. ,,Omlouvám se. Nechtěl jsem tu usnout," opatrně pustil Snapeovu ruku a protřel si oči. ,,Vyspal jste se vůbec?"

,,Co to máš na ruce?" zajímal se Severus a na jeho otázku neodpovídal. Harry sklopil pohled ke svým rukám a mlčel. ,,Harry."

,,Nic," odpověděl mu tiše. Severus si k němu přisedl trochu blíž a zlehka se dotkl jizvy na hřbetu jeho levé ruky.

,,A co je tedy tohle?" zašeptal a přesunul svůj pohled na Harryho tvář. Váhavě ho vzal za bradu a donutil ho, aby se na něj podíval, což chlapec trochu ostýchavě udělal. Chvíli na se na sebe jen tak dívali a Harry se bál, že mu srdce buší až moc hlasitě.

,,Já-" náhle nevěděl, co říct. Bylo hloupé zatěžovat ho svými problémy. A navíc, Umbridgeová už byla pryč. Po všem zbyla jen jako vzpomínka bledá jizva. Po malé chvilce se přistihl, že nad odpovědí vůbec nepřemýšlí a jen se dívá do těch hlubokých onyxových očích, v nichž tančila zodpovězená otázka. Harry od nich nemohl odtrhnout pohled a říkal si, že jestli se něco nestane, cokoliv, že se v nich asi utopí.

Naprázdno polknul a otevřel ústa. Pak je ale zase zavřel, v hlavě měl úplně prázdno. ,,No... já nevím..." řekl nakonec a profesor se zamračil. No, tohle nebyla přesvědčivá lež.

,,Nenuť mě, abych si to zjistil sám," varoval ho tiše a Harry zaváhal. Zatnul volnou ruku v pěst a na chvíli zavřel oči. ,,Harry?"

,,Proč vás to zajímá?" vypálil chlapec svou otázku a teď se zarazil Snape. Proč vlastně? Nedokázal na to odpovědět. No, možná dokázal, ale nemohl to říct nahlas. Protože mě ty zajímáš...

Místo toho ale pozorně sledoval jeho tvář. Harry ho zvědavě pozoroval. Čekal na svou odpověď, ale něco uvnitř něj mu říkalo, že ji nedostane. ,,Víš..." začal váhavě Snape a pečlivě si rozmýšlel slova. Není to hloupé? Dokáže to vůbec říct...?

,,Řekněte... to," vydechl Harry a jejich obličeje se k sobě přiblížily o trochu blíž. Dívali se na sebe. Možná to byly hodiny. Nebo jen minuty či vteřiny. Ale Harry si přál, aby tenhle okamžik trval věčnost.

Náhle se ozvalo prásknutí a oba dva se od sebe rychle odtáhli. Před krbem se objevil domácí skřítek Dobby a nejistě si mnul svůj svetr, který dostal od Rona.

,,Dobby se omlouvá, že Harryho Pottera a pana profesora ruší, ale Dobby musel Harryho Pottera najít. Harry Pottere, pane, váš nejlepší přítel pan Ron Weasley má o vás strach, pane," vysvětlil skřítek mezi hlubokými úklony.

,,No jasně! Úplně jsem zapomněl na čas!" Harry se plácl do čela a rychle vstal z pohovky. ,,Díky, Dobby."

,,Nemáte zač, Harry Pottere, pane," Dobby se znovu uklonil a zmizel.

,,Omlouvám se," řekl Harry a vzal za kliku u dveří. Ještě než odešel, otočil se a na svého profesora se usmál. ,,Uvidíme se v pátek?"

,,Před prázdninami?" pozvedl obočí Severus.

,,A proč ne?" pokrčil rameny Harry, ale než profesor stačil odpovědět, zavřel za sebou dveře a byl pryč.

Severus měl pocit, že celou dobu zadržoval dech. Zhluboka se nadechl a zmateně se zadíval do vyhaslého krbu. U Merlina. Málem se políbili. Vložil si tvář do dlaní a tentokrát nepotlačoval šťastný úsměv.

•👨‍❤️‍👨•

,,Kde jsi sakra byl!" vykřikl Ron a vyskočil z křesla, jakmile se Harry objevil v nebelvírské věži. ,,Hledali jsme tě všude! Museli jsme i za Dobbym, protože ten to zvládal rychleji než my! Už jsme se báli, že tě unesli smrtijedi..."

,,Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyděsit," Harry se cítil provinile, když viděl, jaký o něj přátelé měli strach. ,,Jen... nemohl jsem spát, tak jsem šel do Komnaty Nejvyšší potřeby, trochu... si zatrénovat. Myslel jsem, že pak konečně usnu, ale než jsem se stihl vrátit, usnul jsem tam," zalhal. Byl na sebe naštvaný, že jim neříká pravdu, ale cožpak jim mohl říct o tom, že šel za Snapem a usnul u něj?

,,To jsi spal tak dlouho?" pozvedl obočí Ron a zase se posadil. ,,Omlouvám se, že jsem tak vyváděl. Ale bál jsem se."

,,Hlavní je, že je Harry tady a v pořádku," vložila se do toho Hermiona a na oba dva se usmála. Ron přikývl a Harry si přisedl k nim. ,,Byl jsi na snídani?"

,,Teď," přikývl Harry, ačkoliv to nebyla pravda, a doufal, že se mu jako na potvoru neozve prázdný žaludek. ,,Zrovna jsem dojídal, když se tam objevil Dobby a řekl mi, že mě hledáte."

,,I on byl k smrti vyděšený, když jsme za ním šli a řekli jsme mu, že ses někam ztratil-" Hermiona ho dloubla loktem mezi žebra a zpražila ho pohledem.

,,Už toho nech. Nakonec si bude Harry vyčítat, že vůbec spal." A že jsem spal dost dobře, pomyslel si Harry a jen tak tak potlačil úsměv.

,,Tak co budeme dneska dělat?" změnil rychle téma, protože by se nerad zamotával do dalších lží.

,,Nevím," pokrčil rameny Ron a pohodlně se opřel. ,,Hrát famfrpál je k ničemu, je tam moc zima. Dneska bych raději zůstal hezky tady v teplíčku..."

,,Bezvadné!" zaradovala se Hermiona a široce se usmála. ,,Alespoň se konečně pustíme do všech úkolů a můžeme začít procvičovat na zkoušky-"

,,Měním názor, raději půjdu ven," přerušil ji Ron a zašklebil se. Pak Hermioně položil ruku kolem pasu a ona se začervenala. Harry je s úsměvem sledoval. ,,Co blázníš? Vždyť zkoušky jsou až za šest měsíců. Času dost."

,,Víš moc dobře, že to vždycky rychle uteče."

,,Navrhuji kompromis," vložil se do jejich rozhovoru Harry, protože nechtěl, aby se zase hádali. ,,Chvíli se budeme učit a pak půjdeme ven, co říkáte?"

,,No, měli bychom to udělat naopak. Nejdříve si okysličíme mozek a pak se budeme lépe soustředit," řekla jim Hermiona spokojeně a Ron s Harrym si vyměnili pobavené pohledy.

•••

Dobby malý kazišuk😂😂❤
Kdo z vás už doufal, že se políbí?😀
Snad se vám kapitola líbila. Už brzy se něco stane...😏
-Mil🐢