Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 14. - Čokoládové žabky

S koncem sedmého měsíce roku přišly Harryho narozeniny. Chlapci přišly u snídaně dopisy s přáním všeho nejlepšího a Severus sledoval, jak je Harry jeden po druhém postupně otevírá a usmívá se.

Sklopil oči ke svému talíři a vidličkou šťouchl do opečené slaniny. Včera odpoledne se odhodlal vejít do toho příšerného obchodu se sladkostmi dole v Prasinkách. Zatnul zuby, potlačil svou hrdost a vešel dovnitř, přičemž děkoval Merlinovi, že tu nepotkal žádného ze svých studentů.

Ale teď, když na včerejšek zpětně myslel, říkal si - nezachoval se hloupě? Samozřejmě že to bylo hloupé, Potter se mu vysměje. Beztak za to všechno mohl on. A Brumbál taky!

A když už je řeč o něm...

,,Á, dobré ráno, Severusi! Nejste tu dnes nějak brzy?" zvolal usměvavý bradavický ředitel a posadil se vedle něj. Snape protočil očima.

,,Vždycky vstávám brzy. Neznamená to, že když snídám v soukromí dole ve sklepení, že vyspávám do poledne. Ne jako pan Potter," ušklíbl se a hodil hlavou k osamělému chlapci u nebelvírského stolu. Jako by mladík vycítil, že se na něj muži dívají; zvedl hlavu od dopisů, natočil ji k nim a zmateně se na ně podíval.

Och, Merline. Severus pocítil něco zvláštního a v duchu se okřikl, že si dovolil o svém studentovi pomyslet, že vypadá roztomile! Ne, rozhodně nevypadá roztomile. Zmateně a tupě se tvářil každou hodinu na lektvarech celých pět let a roztomilý nebyl ani v nejmenším!

,,Severusi? Posloucháte mě?"

,,Cože?" Severus trhaným pohybem odvrátil hlavu od chlapce a roztěkaně se podíval na Brumbála. Co to s ním sakra je. ,,Ale samozřejmě."

,,Nu, nevím, nevím, vypadal jste velmi zamyšleně, když jste se díval na Harryho," culil se Brumbál, když si lžičkou míchal svůj citronový čaj.

Severus se s ním raději nepřel a nedovolil si o Harryho ani zavadit pohledem. Rychle dojedl svou snídani, ignoroval Brumbálovo přání hezkého dne a rychle se rozešel do sklepení.

Na rozdíl od svého profesora si Harry v klidu dojedl snídani, rozloučil se vesele s Brumbálem a se všemi dopisy odkráčel za lektvaristou. Velmi ho potěšilo, že mu přišlo tolik přáníček od svých přátel. Zatoužil je po takové době zase vidět.

,,Dneska vypadáte rozrušeně," poznamenal Harry, když si odložil dopisy na stůl a začal je pečlivě skládat na hromádku, přičemž ho Severus s pozvednutým obočím sledoval. ,,Stalo se něco?"

Ne, jen máš narozeniny, řekl si v duchu hořce Snape. ,,Vůbec nic," zamručel a začal klepat prsty o opěrku křesla. Harry přestal skládat psaníčka a užasle se na něj podíval.

,,Jo, něco se muselo stát! Tohle nikdy neděláte," poznamenal Harry a pak zbledl, ,,snad ne nějaký útok-"

,,Ne, Harry," přerušil ho rychle Severus a chlapci se viditelně ulevilo, ,,žádný útok. Všechno je v pořádku."

,,Díky Merlinovi, ale... stejně se chováte podivně, pane. Máte nějakou tajnou milenku a kvůli mně si ji sem nemůžete pozvat?" rýpl si z legrace Harry, kterému zelené oči jen zářily. Snape se hořce usmál. Kdybys tak tušil, ty jeden malý...

,,Doufám, že můj život se svými přáteli neprobíráš."

Harry se zasmál. ,,To těžko, když o vašem životě nikdo nic neví. Jste rád tajemný, co?"

,,Spíš dbám na soukromí."

,,Do kterého jsem vám vlezl." Přesně tak, ty kluku zatracený.

,,Co se dá dělat," pokrčil rameny Snape a zamyšleně se díval do ohně.

,,Myslel jsem, že ve sklepení bude kosa. Jako ne ta na kosení trávy, ale jako zima." Lektvarista protočil očima.

,,Myslíš, že tu budu mrznout?"

,,No, myslel jsem si to. Vždycky jste byl takový chladný, tak nás-" aha, Harryho a jeho milované nebelvíry, ,,napadlo, že ve sklepení prostě bude mrznout. A taky jsem si vždycky myslel, že máte studený ruce," dodal rozpačitě a trošku se začervenal. Sakra, musí ten kluk mluvit o takových věcech? Očividně mu to není příjemné... a Severusovi také ne.

,,Vidím, že ti mnoho lidí popřálo k narozeninám," pokusil se rychle změnit téma a chlapec přikývl.

,,Doufám, že mi veřejně nepopřeje i Denní Věštec," zažertoval a Snape se ušklíbl.

,,Ani by mě to nepřekvapilo."

,,Pane, už jsme dlouho netrénovali nitrobranu."

,,Menší pauza ti prospěje. Bylo toho na tebe moc a pan ředitel uznal, že po tobě chtěl příliš. Také se domnívá, že se Temný pán do tvé mysli nějakou dobu nebude zrovna dvakrát toužit dostat." To nebude, když na Severusova bedra vložil ten pitomý úkol.

Než se k tomu Harry stačil vyjádřit, rychle vstal, ignoroval jeho zmatený pohled a přešel do ložnice. Otevřel svou skříň a vzal krabici z Medového ráje.

Hluboký nádech. Tak ať to má za sebou, přinejhorším se mu Harry prostě vysměje.

Když se vrátil zpět k Harrymu, vypadal chlapec ještě zmatenější než před chvílí. Rozpačitě zamrkal, když mu Severus krabici podal a trpělivě čekal, než si ji převezme. ,,To je - pro mě?" Snape pouze mlčky přikývl a když si Harry krabici vzal, rychle se zase posadil do křesla.

Zatímco chlapec krabici otevíral, Severus z něj nespouštěl pohled. Byl tak mladý a přesto na svých bedrech nesl tíhu kouzelnického světa. Bylo to pošetilé, naprosto hloupé - šestnáctiletý chlapec přece nemůže čelit Temnému pánovi naprosto sám.

,,Páni," vydechl Harry překvapeně a vytáhl z krabice jednu zabalenou čokoládovou žabku. Rozzářenýma očima pohlédl na Severuse, kterému při pohledu na chlapce poskočilo srdce.

,,Říkal jsi, že máš rád čokoládové žabky," vysvětlil tiše Severus. Připadal si nesmírně trapně a tak se díval spíš někam za Harryho než na něj, ,,takže-"

,,To jste nemusel," usmíval se Harry a jednu žabku si hned strčil do pusy. ,,Já - děkuju. Nejradši bych vás obejmul. Teda, eee... já..."

,,Radši to nedělej," varoval ho Severus, kterému se celkem ulevilo, že se jeho ,,dárku" Harry nevysmál. Rychle se zvedl z křesla a rozhodl se, že uvaří pár lektvarů na ošetřovnu. Než se ale stačil rozejít k laboratoři, už se kolem něj obtočily chlapecké ruce, což ho velmi překvapilo a znervóznilo zároveň.

,,Vážně děkuju," zamumlal Harry, celý rozpačitý, a ještě pár vteřin ho objímal. Když ho pustil, s červenými tvářemi od něj odstoupil pár kroků stranou a upřeně hleděl do země.

,,Neděkuj mi," zašeptal Severus upíraje oči na zavřené dveře. Mysli na svůj úkol, našeptával mu vnitřní hlas. Zatnul ruce v pěst. Byl sám ze sebe znechucený, jak to manipuluje s nevinným chlapcem... s chlapcem, který pro něj už není tak lhostejný.

•••

Brumbál ví:DDD (a Voldy je tajný shiper😏)
Jak se vám líbila dnešní kapitola? Ti dva jsou tak roztomilí, úplně aww:D:33
-Milka❤