Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 31. - Budeme si povídat?

Harry se večer připojil k Hermioně a odešel s ní vypracovávat úkoly do knihovny. Ron byl v nebelvírské společenské místnosti, kde právě probíhala menší oslava, kvůli novým členům ve famfrpálovém družstvu. ,,Měl bys jít," opakovala mu cestou Hermiona, ,,jsi kapitán."

,,A ty budeš sama v knihovně? Nechci, abys tu byla sama, Hermiono. Navíc si ty úkoly opravdu potřebuju udělat. Oni se tam beze mě obejdou," uklidňoval ji. Hermiona tedy pokrčila rameny a neubránila se úsměvu. Posadili se ke stolku, u kterého sedávali vždycky, a mlčky se pustili do práce.

Pracovali přibližně půl hodinky, když začala odbíjet osmá. Hermiona zvedla hlavu a zadívala se na Harryho; soustředěně vypisoval poznámky z učebnice. ,,Harry," odkašlala si tiše. Zadíval se na ni a pozvedl obočí. ,,Neříkal jsi mi náhodou, že v pátek v osm hodin-"

,,-musím za Snapem!" vyhrkl Harry a protože to nebylo zrovna potichu, madame Pinceová ho sjela zamračeným pohledem. Chlapec si rychle začal sklízet věci ze stolu do brašny a oddechl si, když zjistil, že v ní má i učebnici lektvarů. Nemusí se zbytečně vracet do nebelvírské věže, akorát by se zdržel a ještě by se ho vyptávali, kam jde. Přehodil si brašnu přes rameno a omluvně se na svou kamarádku usmál. ,,Promiň, Hermiono. Nakonec tě tu stejně musím nechat samotnou. Ale děkuju, že jsi mi to připomněla."

,,To nic, Harry," ujistila ho, ,,tak běž!"

Harry přikývl a co nejrychleji vyběhl z knihovny. Nevšímal si káravého pohledu knihovnice a sprintoval po schodech dolů do sklepení. Málem se ve Vstupní síni srazil s profesorkou McGonagallovou a profesorkou Prýtovou.

,,Pottere!" křikla za ním ředitelka jeho koleje a zamračila se. Chlapec ale běžel dál a hlasitě jí odpověděl: ,,Promiňte, ale spěchám na školní trest!" Jasně, byla to trochu lež, ale kdyby řekl, že má doučování, navíc u Snapea, znělo by to nejspíš divně.

Doběhl ke dveřím Snapeova kabinetu a aby se nějak zabrzdil, chytil se za kliku u dveří. Ty se náhle otevřely a on vpadl dovnitř. ,,Omlouvám... se pane... profesore, ale... trochu jsem... zapomněl..." vysvětloval mezi výdechy a zavřel za sebou dveře. Překvapilo ho, že ho ještě neuvítal chladný hlas s nějakou sarkastickou poznámkou, a pak si všiml, že Snape se opírá o otevřenou skříňku s lektvary. ,,Pane?"

,,Odejděte, Pottere," zamumlal Snape vyčerpaně a Harry se zarazil. Něco se muselo stát.

,,Pane profesore, co se stalo?" vydechl a přešel k němu váhavě blíž. ,,Udělal něco... Voldemort?" Snape mlčel. ,,Co se stalo? Prosím, řekněte mi to..." Když profesor stále nic neříkal, Harry si povzdechl a zlehka se dotkl jeho paže. Snape sebou trhl; možná překvapením, možná bolestí, když to Harrymu došlo. ,,On vás mučil," vydechl tiše.

,,Nechte to být, Pottere," odsekl Snape a když se otáčel, zavířil svým černým pláštěm a unaveně se posadil do křesla.

,,Pane profesore, prosím, nechte mě, ať vám nějak pomůžu," špitl Harry a sledoval ho. Vážně mu chtěl pomoct. Chtěl, aby byl v pořádku. ,,Já nevím, co jsem vám udělal... ale mrzí mě to."

Severus na něj upřel své černé oči. Hloupý nebelvír. Chce mu pomoct, ačkoliv mu to není po chuti. ,,Nic mi není. Umím se o sebe postarat."

,,O tom nepochybuju," usmál se Harry a posadil se na zem před křeslo, ve kterém Snape seděl. ,,Ale viděl jsem, jak jste na tom byl, když jste se tehdy vrátil ze smrtijedské schůze. Panebože! Kolik let už tohle trpíte?"

Snape se hořce pousmál a stále ho sledoval. Jen stěží vnímal, co všechno ten kluk říká; místo toho si všímal detailů, třeba že má nezastrčenou košili, neuvázanou nebelvírskou kravatu, že mu tmavé vlasy spadají do čela, aby překryly tenkou jizvu, která byla rudější než obvykle-

Rychle se napřímil. ,,Bolí tě jizva?" přerušil ho náhle a Harry se zarazil. Rukou si přejel po své jizvě a trošku zkřivil obličej.

,,Bylo by fajn, kdybyste mi odpověděl nejdřív mi. Ale ne, nebolí," zatvářil se zmateně, ,,měla by?" Snape pomalu zavrtěl hlavou a zase se znovu opřel.

,,Nejspíš ne," odvětil zamyšleně profesor. Harryho tedy rozbolí jizva jen tehdy, kdy Temný pán svolává své smrtijedy nebo silně pociťuje nějaké emoce.

,,Pane? Neodpověděl jste mi. Tedy, nevím, jestli je to vhodné. Ale kolik let už jste smrtijedem?" Profesor zavrtěl hlavou. ,,Dobře, tak ne. Už na mě nejste naštvaný?"

,,Nebyl jsem na tebe naštvaný," odporoval mu. Byl jsem naštvaný na sebe, dodal si v duchu. ,,Jen jsem si potřeboval udělat pořádek v několika věcech."

,,No jo, to znám," souhlasil Harry a prstem kreslil na zem různé tvary. Severus ho sledoval s pozvednutým obočím. ,,Tak dneska asi doučování nebude, že? A já tak spěchal!"

Profesor se tence usmál. ,,Ne, nebude. A abych nezapomněl - deset bodů z Nebelvíru za to, že jsi přišel pozdě." Harry překvapeně otevřel ústa.

,,Ale vždyť doučování se nekoná! To není fér."

,,Proč vlastně sedíš na zemi?" zeptal se ho Snape, ale mladík jen mykl rameny.

,,Nevím. Nějak mi to nevadí. Jé, vy jste mi zase začal tykat!" usmál se Harry. Jak málo mu k úsměvu stačí. ,,To je super. Budeme si teď místo učení povídat?"

,,Právě si povídáme."

,,Ale já vím," culil se Harry.

,,Co ti pořád přijde tak vtipné?"

,,Nic. Jen je to prostě super. Že... jste takový. Dřív bych si asi nemyslel, že se s váma dá úplně v pohodě bavit, co? Jsem rád, že už jste mě přestal nenávidět. Asi je to tak mnohem jednodušší." Spíš je to ještě složitější. ,,Víte, jsem fakt rád, že spolu vycházíme. Jak mi pořád připomíná Hermiona; - myslím, že to má od Brumbála - musíme být jednotní a jedině tak se nám podaří Voldemorta porazit. Řečeno ve zkratce," zazubil se. Severus ho pozoroval. Nevěděl, co mu má říct, ačkoliv měl na srdci mnoho věcí, které mu chtěl sdělit. ,,Vy toho asi vážně moc nenamluvíte. Člověk by mohl konverzovat sám se sebou."

,,Nemám co říct," ušklíbl se a Harry chápavě přikývnul, než se zvedl a starostlivě se na něj podíval. Severusovi poskočilo srdce, ale ignoroval to.

,,Taky mám někdy takové chvilky. Takže... jste opravdu v pořádku? Už vás nebudu otravovat a Hermiona aspoň nebude sama v knihovně..."

,,Samozřejmě, jen jdi," kývl profesor a Harry se povzbudivě usmál.

,,Kdybyste něco potřeboval, můžete zavolat Dobbyho-"

,,Já vím, na koho se obrátit, kdybych potřeboval pomoci, děkuji."

,,Jo a bacha na profesorku Leasleyovou," dodal Harry mezi dveřmi a uculil se, ,,prý ji přitahujou muži s tmavýma vlasama a vysokým postavením. Dobrou noc!" Než stačil Severus cokoliv říct, ten kluk byl pryč. Musel se pousmát. Ten otravný malý nebelvír mu přece jenom zlepšil náladu.

•••

No já je prostě miluju❤
Kdo má tenhle týden taky prázdniny?^^
Snad se vám kapitola líbila, budu ráda za vaše názory:3
-Mil🐢