Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 30. - Nabídka

Harry už měl ke své úlevě za sebou konkurz na famfrpál. Opravdu nezáviděl Woodovi a Angelině, - a samozřejmě jejich předchůdcům - protože vybrat někoho bylo těžké. Nakonec se ale na posty střelce dostaly Katie Bellová, která se do týmu vrátila po vynikajícím výkonu v konkurzu, nový objev jménem Demelza Robinsová, která prokázala výjimečnou schopnost vyhýbat se Potloukům, a Ginny Weasleyová, která dokázala všem konkurentům uletět a navíc nastřílela sedmnáct branek.

Ani jeden z jeho vybraných odrážečů nevynikal mistrovskými schopnostmi Freda a George, (protože co si budeme povídat, dvojčata si rozumějí nejlépe) přesto s
nimi byl Harry poměrně spokojen: byli to Jimmy Peakes, malý, ale statný student ze třetího ročníku, kterému se podařilo prudce trefeným Potloukem udělat Harrymu zezadu na hlavě bouli jako vejce, a Ritchie Coote, který sice vypadal neduživě, zato měl skvěle mířenou ránu.

Na post brankáře se k Harryho úlevě dostal Ron; chytil všech pět střel, kdežto Cormac McLaggen pouhé čtyři. Harry očekával, že ho Cormac praští, ale nakonec jen uraženě odkráčel pryč.

,,Pořádal jste famfrpálový konkurz, pane Pottere?" když vykoukl ven z přístěnku na košťata, překvapilo ho, když na chodbě spatřil stát usmívající se profesorku Leasleyovou. ,,Také jsem kdysi hrávala."

,,Vážně?" to Harryho zaujalo, což profesorku očividně potěšilo. ,,Na jakém jste byla postu? A za jaký jste vlastně hrála tým?"

,,Byla jsem střelkyně; ale určitě jsem nebyla tak dobrá jako ta zrzečka, co po vás nenápadně pokukovala," zasmála se dobrosrdečně a významně se na něj podívala.

,,Ginny je moje dobrá kamarádka. Je pro mě něco jako sestra," vysvětloval trochu neochotně. Bylo mu to nepříjemné. Ronova mladší sestra o jeho orientaci totiž nic nevěděla - a on jen oddaloval tu dobu, kdy jí to bude muset říct a navždy uhasí plamínky naděje.

,,Ach tak. No, to ji asi nepotěší. A co nepotěší vás, pane Pottere, je to, že jsem hrála za Zmijozel," poočku sledovala Harryho reakci.

,,Nepřipadáte mi zlá."

Profesorka se rozesmála a položila mu ruku kolem ramen. Společně scházeli schody do Velké síně. ,,Nehažte všechny zmijozely do jednoho pytle. Ne všichni ze Zmijozelu jsou zlí."

,,Jo, já vím. Ale prostě-"

,,-předsudky," usmála se, ,,já to chápu." Pak se zastavila a zadívala se na něj, ruce měla položené na jeho ramenech. ,,Jelikož jsem takový nestranný fanoušek, nebude mi vadit, kdybyste někdy s něčím potřeboval pomoct. Vím, že ředitelka vaší koleje kdysi famfrpál hrála, ale nejsem si jistá, jestli se smí probírat s ní strategii. Takže u mě máte dveře otevřené," mrkla na něj a Harry trochu překvapeně přikývl. ,,Tak pojďte, půjdeme na večeři." Pobídla ho jemným šťouchnutím do zad a otočila hlavu, protože na sobě cítila něčí pohled. Stál tam Snape a propaloval ji černýma očima. Jen se na něj usmála a prakticky doprovodila Harryho k nebelvírskému stolu, kde se s ním rozloučila a odešla si sednout k tomu profesorskému.

Ron na něj hleděl s otevřenou pusou. ,,To si sakra děláš srandu. Ty jsi s ní mluvil! Co ti říkala! U Merlina, mluv!"

,,Aby ses z toho nezbláznil, Ronalde," odsekla Hermiona, ale on jen mávl rukou. Opět jejich profesorku hltal pohledem.

,,Ale, nic moc," pokrčil rameny stále překvapený Harry a začal si nandavat jídlo na talíř, ,,mluvili jsme o famfrpálu. Taky hrála."

,,No to je báječný!" zaradoval se Ron. ,,Bude nám fandit?"

,,To nevím, prý je nestranná. Ale chodila do Zmijozelu."

,,Ha! Co na to říkáš teď?" vysmívala se mu Hermiona.

Ron chvíli mlčel a profesorku pozoroval. ,,Že je pořád kus." Hermiona s prásknutím zavřela učebnici a naštvaně odkráčela pryč. Harry si povzdechl a jeho nejlepší kamarád protočil očima. ,,Poslední dobou se pořád uráží. Cokoliv řeknu, je špatně."

,,A divíš se? Tvoje chování vůči ní není zrovna hezký," namítl opatrně tmavovlasý chlapec a zrzek pozvedl obočí.

,,Co dělám špatně?"

,,Vážně ti nic nedošlo?"

,,Ne!"

,,To přijde."

•👨‍❤️‍👨•

Severus vyšel z hradu a zamračeně se díval před sebe. To, co viděl, ho zrovna dvakrát nepotěšilo. Měl by na to zapomenout, teď se musí soustředit na něco jiného...

Trochu sebou škubl, když mu levou rukou projela bolest. Znamení Zla bylo rozpálené a to znamenalo jediné - Pán Zla ho volá a nejspíš chce vědět, jak pokročil ve svém úkolu. Měl by si pospíšit. Říjen už byl za pár dní a on měl pocit, že vůbec nepokročil. Ani nechtěl. Nechtěl, aby Harry skončil v rukou Pána Zla...

Kousek u Zapovězeného lesa se přemístil před Malfoy manor, kde ho dovnitř dovedl domácí skřítek. Bylo tu ticho a prázdno, což znamenalo, že se schůze nekonala. Ne. Pán Zla chtěl vidět jen jeho.

,,Severusi," uvítal ho s ošklivým úsměvem ve své hadí tváři. Snape se uklonil. ,,Rád tě zase vidím. Pověz mi, jak jsi postoupil ve svém úkolu?"

,,Snažím se, můj pane," odpověděl mu Severus a oči zavrtával do země, ,,je to ale těžší, než jsem si myslel. Potter není zase až tak důvěřivý. Ale pracuji na tom, můj pane. Lepší se to."

,,Nemá na tebe žádné vzpomínky," zasyčel Voldemort a přešel ke svému smrtijedovi pomalu blíž, ,,má být důvěřivý!" Když Snape nic neříkal, ušklíbl se. ,,Snad mi tu nelžeš, Severusi?" Černovlasý muž se polekal. Co když na něco přišel? Co když to ví, že je ve skutečnosti na straně dobra? ,,Jeden z mých smrtijedů mi totiž sdělil, že Potter strávil polovinu prázdnin na hradě. Co mi k tomu povíš?"

,,To je svým způsobem pravda, můj pane," souhlasil Severus a rychle pokračoval, ,,Potter byl totiž na ošetřovně. Po nějaké době byl ale pryč a já si myslím, že byl u Brumbála. Ten ho poté přesunul k Weasleyovým," vysvětloval. Voldemort si ho zúženýma červenýma očima prohlížel a snažil se přijít na to, jestli mluví pravdu.

,,Tvé domněnky nemusí být pravdivé. Snad toho chlapce nechráníš, Severusi? Víš moc dobře, že zemře; a přivedeš mi ho ty, jinak zemřeš také," zasyčel a v očích se mu zablesklo. Severus přikývl a sklopil pohled k zemi. Snažil se co nejrychleji uklidnit své emoce a tvářit se, že se nic neděje. ,,Jsem zklamaný, Severusi. Očekával jsem od tebe víc. Crucio!" vykřikl a v tu chvíli Severus dopadl na zem a začal se zmítat v bolestivých křečích. Snažil se nekřičet - za ta léta na to byl zvyklý - a se zavřenýma očima se snažil, aby ho bolest neovládla.

•••

Tak... kdo má rád Leasleyovou a kdo ne?:DD
30.kapitola za námi! Páni. A 25 před námi😀
Snad se vám dnešní kapitola líbila🐢
Aaaaaaa...
V pondělí se můžete těšit na Severuse a Harryho😏♥️
Btw. Děkuju moc za 8K reads, jste úžasní:33 (vždycky to sem zapomenu napsat-.-:D)
-Milka🐢