You Are My Teacher?!

27.❌

,,Já nemůžu."promnul si dlaní obličej. ,,Nemůžu ti to říct, chtěl bych, ale já prostě -"hledal správná slova.

,,Přísahám, že nemám žádnou milenku. Přísahám, Sáro, to mi musíš věřit. Nikdy bych ti nic takovýho neudělal. Věř mi, prosím, žádnou jinou než tebe nechci."chytl mě za obě ruce a svalil hlavu ke mě do klína.

,,Nemyslím si, že máš milenku. Tohle mě ani nenapadlo. Já chci jen vědět, co se s tebou děje. Záleží mi na tobě."zajela jsem rukou do jeho krátkých vlasů a všimla si, jak se pomalu pootevřely dveře, ve který stál Sam. Kývla jsem na něj, že je všechno v pořádku a on odešel, zatímco Dean přesnul ruce na můj pas, kolem kterého mě objal. Hlavu stále položenou na mých stehnách a hlasitě dýchal.

,,A chci, abys věděl, že ať se děje cokoliv, tak jsem tady s tebou. Neopustím tě, nikdy. Ale musíš mi říct, co se děje, protože já se o tebe bojím."sjela jsem rukou k jeho tváři a sledovala, jak se mu chvějí řasy pokaždé, když mrkne.

,,Já.."začal se pomalu zvedat až se úplně narovnal. ,,Bojim  se, že když ti to řeknu, že ode mě utečeš. Už teď pro tebe nejsem dost dobrej."

,,O čem to zase mluvíš? Jsi pro mě ten nejlepší."zakroutila jsem hlavou a postřehla ten lehký úsměv, který se mu na sekundu objevil na rtech. ,,Tak mi to řekni, protože neexistuje nic, co by mě přimělo odejít od tebe."

,,Slibuješ? Co když jsi hodná jen proto, abys to ze mě dostala a uvnitř jsi pekelně naštvaná a chceš mě zabít?"

,,Oba víme, že to není pravda."

,,Je tady taková věc.. S mojí bejvalou."začal a já byla ráda, že to z něj konečně dostanu a zároveň se začala bát, když zmínil svojí ex.

,,Lisu?"chtěla jsem se ujistit, že myslíme tu stejnou.

,,Jo, přesně tu."na chvilku se odmlčel a díval se všude kolem.

,,Ta, která tě podvedla a tys ji miloval?"bylo vidět, jak se zarazil, když jsem řekla poslední slovo a nejistě přikývl.

,,Musel jsem za ní letět, několikrát. I minule, když jsem řekl, že musím zařídit povolení, tak jsem ti lhal a mrzí mě to, ale já musel. Musel jsem tam za ní."lezlo to z něj jak z mojí prababky a já byla nedočkavá. Potřebovala jsem už vědět, co se děje.

,,Proč ale? Je nemocná, nebo proč?"

Chvíli na mě jen tak zíral, bez mrknutí. Jako hladovej psík.

,,Řekni mi proč, Deane, proč?"chytla jsem ho za obě tváře a trochu s ním zatřásla, aby se vzpamatoval.

,,Já.."olízl si spodní ret. ,,Mám s ní dítě."

,,Cože?"okamžitě jsem pustila jeho tváře a překvapeně sledovala, jak sklání hlavu a dívá se do země.

,,Za čtyři měsíce ji bude rok."znovu se na mě podíval a já se na něj nevěřícně dívala. Neměla jsem nejmenší ponětí, co na to mám říct. Přála jsem si, abych byla já matka jeho prvních dětí. Aby jsme je měli jednou spolu.

,,Věděl jsem to."zakroutil hlavou. ,,Věděl jsem, že ti to nemám říkat, že to nevezmeš."začal si stoupat. ,,Půjdu se Samem na hotel, abys nemusela na kolej."otočil se ke dveřím.

,,Ne, počkej!"postavila jsem se rychle taky a on se ke mě otočil. Vypadal hrozně a já k němu pomalu přistoupila.

,,Takže je to holka?"

,,Jo, jmenuje se Emma."přikývl.

,,Jak dlouho to víš? Víš to od začátku?"

,,Ne, to bych ti o ní řekl hned. Dozvěděl jsem se to po Castielovo svatbě a nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem ti to říct a rozhodně jsem ti nechtěl lhát, ale nevěděl jsem, jak by jsi to vzala. Bylo mi jasný, že už mě nebudeš chtít."koukali jsme na sebe.