Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Rozsvícení vánočního stromu v centru města či obce je vždy událost. U nás ve městě ji máme již od první neděle za sebou. Dnes následovala místní část zvaná Chotěnice. Místo, kde se žije trochu jinak...
I samotný akt rozsvícení vánočního stromu je zde jiný. Na návsi sejdou staří i mladí. Poslechnou koledy a shlédnou i vystoupení svých dětí ať jsou přímí potomci, či děti jejich dětí...
Loni zde vznikl zvláštní boj. Tradiční vánoční smrk začal mířit do drátů vysokého napětí. Nabídku skácet jej a postavit po adventní čas na hlavní náměstí v našem městě nejen nevzali jako důstojné rozloučení se stromem, ale spíše jako útok na jejich chloubu.
Dokonce se mezi sebou začali velkém přít. Výsledek byl zřejmý. Nic se nezměnilo. Strom zůstal tam kde je a měl čelit nebo spíše bránit se před ořezem odborníků z ČEZu. Přesto ze všeho toho dohadování vzešlo přeci jen něco pozitivního. Na podzim vysadili jejich následovníka. Malého "syna", který až doroste, tak nahradí jejich chloubu. Navíc zasazen mimo dráty vysokého napětí...
Příroda však většinou člověčí dohady ignoruje a rozhodne po svém. Říjnová vichřice udělala své a chlouba lehla na zem. Tradiční vánoční strom si ustlal sám, aniž by se kohokoliv ptal. A udělal to s noblesou. Lehl nejen aniž by ohrozil ony dráty, ale pěkně se položil vedle hasičské zbrojnice. Nikde ji ani náznakem nepoškodil a symbolicky ulehl k nohám svého mladého nástupce. Ani jeho se nedotkl.
A tak letos zažil svou derniéru. Místní symbolicky ozdobili špičku "chlouby" a světélka už poblikávala z jeho malého následovníka. A místní? Už se nedohadovali. Sešli se a užili za velké zimy, drobného sněžení a štiplavého větru svůj den plný koled.
A já? S manželkou na místě. Zima nezima - MÍNUS 22 stupňů - mi říkala jen hlava. Teploměr tolik netvrdil. Ale jedno MÍNUS 22 tu přeci jen je. Spočítejte si to v kalendáři. Do konce roku totiž zbývá -22!
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
