Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ztracené hovory, nezodpovězené dotazy na SMS či FB messengeru - tak to je normální pondělí. Pondělí, kdy jsem si dovolil vzít volno a jal se odpočívat.
Vybavil jsem si dobu, kdy telefon byl vzácností, mobilní neexistoval vůbec a internet? Ten byl jen náznakem zmiňován v dobrodružných románech a sci-fi literatuře.
Mám mobil hozený na nočním stolku, poletuji si jako víla po zahradě. Hraji s dětmi badminton, karty, šachy, dámu a další stolní hry. Při každé možné příležitosti vybíhám zamávat projíždějícímu Posázavskému pacifiku.
Je mi fajn. K odpočinku a relaxu nepotřebuji víc.
Přesto zkažen dobou jednou za x hodin zkontroluji bezděky mobil v ložnici. Fajn, 6 ztracených hovorů. Tři od kolegy z práce. V tom zvoní zas. Úspěšně odmítám červeným tlačítkem. A protože jsem slušně vychován, odesílám krátkou SMS: "Mám dovolenou." Odměnou mi jsou tři další od něho: "Už zase? Chodíš vůbec do práce?" "Chtěl jsem si jen popovídat..." "Aha, tak někdy jindy. S tebou je to zase složitý..."
Asi to se mnou složitý je. Ale tohle není dovolená, když mě stále někdo nahání. Prostě reagovat nebudu. Máš smůlu světe. Já chci klid! Jo a příště, příště vyrazím MIMO SIGNÁL!
