Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes se den povedl. Pracovně jsem byl nad míru spokojený. Domů jsem pelášil za naší mladší dcerou, protože mne čekal podvečer s ní o samotě. Byl jsem plný očekávání.
"Ahoj Maru, tak jsem doma!" zahlaholil jsem při zouvání bot v předsíni. "Ani se nezouvej, musíme na nákup a pak máš vařit večeři. Víš to?" Povedené dítko. "S večeří to vím, s nákupem ne..."
Obdržel jsem kázání, že večeře nákup nepotřebuje, ale dcera ano, neboť zítra odjíždí na atletické soustředění a potřebuje ty rpavé běhací botya nějakou tu mikinu.
Cílový obchod mi byl rovněž nadiktován a tak jsem za nedlouho parkoval naše vozidlo u A3 sportu v Pardubicích. "Pojď už, ať nám nevykoupí boty, mám je vyhlídnutý na internetu," popoháněla mne, když jsem kontroloval, jestli je dobře zamčené auto.
V obchodě z ní byla královna. Regály plné sportovní obuvi nabídly desítky variant možného nákupu. Slečna prodavačka jí byla k ruce a já seděl jak u vytržení na malém sedátku a pozoroval ten frmol.
Vyzkoušela asi patery až konečně narazila na ty z internetu. "To jsou ony, podívej, ty jsou super!" Neměl jsem sílu se ptát, proč je nezkoušela jako první. Měla je přece vyhlídnuté. Pochválil jsem. A bylo opravdu co. Koupit dnes boty na běhání je radost. Ten výběr je úžasný.
Cestou k pokladně jsme se zatoulali mezi mikiny. Tady byl výběr jednodušší. Hned druhou, kterou vzala do ruky, nadšeně zkoušela a nadšeně prohlížela. Bylo jasno.
Když jsme nastoupili do auta a odjížděli z parkoviště, pohladila mne po hlavě a zašvitořila: "Tatínku moc děkuju, mám teď nejhezčí boty a mikinu na běhání na světě. Už nedědím po Andulce, už mám svoje! Děkujuuuu!" Hned se mi řídilo domů lépe. I přes závěrečný pokyn dne: "Jo a k večeři bych si dala knedlíky s vajíčkem!" I ty nakonec chutnaly skvěle. Roste z ní ženská. Ví, jak na mě...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
