Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A jdeme na to! S manželkou stoupáme schod za schodem školní budovou. Už v přízemí jsme si přečetli, že třída 1.G je ve druhém patře vlevo v učebně číslo 21.
Po chodbách míjíme jiné rodiče. Téměř stejně vykulené obličeje. Sem tam postava s deskami v podpaží, zřejmě člen sboru učitelského.
Blížíme se ke třídě, kam chodí naše dcera. Na chodbě je plno. Všichni čekají přede dveřmi. Potřebujeme ověřit číslo dveří 21. Sbírám odvahu a jdu skrz dav. Ano, 21. Kývám na ženu, brodí se za mnou.
Vstupujeme odvážně do třídy. Je v ní šero. Světla zhasnutá. Pár míst již rodiči obsazeno. Zabíráme druhou lavici od tabule při pravé straně třídy. Židličky sundáváme z lavice a usedáme. Polička chybí, není kam dát taštičku.
Rozhlížíme se, co nám šero dovolí. Šeptáme. Zbylí rodičové hučí šeptem okolo nás. Postupně vstupují další a další. Někdo sebevědomě, někdo vyděšeně. Bavíme se pozorováním okolí.
Úderem čtvrté hodiny vstupuje paní s deskami. Že by třídní? "Tak jste tady? Proč jste si nerozsvítili?" Vítá nás, mačká vypínač a pouští do nás nějaké ty luxy. Nerozsvítili jsme, páč jsme se báli, říká si asi každý kdo tu s námi sedí.
Třídní nás seznamuje s technikáliemi, ale záhy ji umlčí malá krabička na zdi. "Hovoří CML..." Nikoliv, rozhovořil se z rozhlasu ředitel školy. Krásně ráčkoval. Nešlo skrývat úsměvy. Zvláště, když zvolil slovní spojení "Drrrrazí rrrrodiče prrrrrvních rrrrročníků."
Za chvíli odcházíme z budovy. Plni zážitků jak z Cimrmana, Marečku podejte mi pero či Cesty do hlubin študákovi duše. Jen to nějak byli naživo. Dnes jsme si prožili společně s manželkou první středoškolský RODIČÁK.
Jen mne mrzí, že jsem měl zákaz mluvit. Jak od dcery, tak od ženy...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
