Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
LESU ZDAR! Zelený mužíci a já... Tak by se dal krásně pojmenovat dnešní den.
Ráno se mi vstávalo neskutečně radostně. Vůbec nevím proč, ale probuzení jsem měl veselou náladu. Věděl jsem, že mne čeká pracovní cesta na poradu tajemné organizace Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR.
Nebylo divu, že se mi už v koupelně při ranní očistě vloudila do hlavy melodie a popěvek: "Hajný je lesa pán, zvěří je milován. Hajný je lesa král a každej pytlák se ho vždycky bál. Co se děje, les mi hoří nebo řádí kuny, tchoři ? Že by pytlák lesní pych ?Já tu meškám v pantoflích."
A nebylo divu proto, že mi společnost měl dělat správce našich lesů. Náš lesní Pepa. Přijeli jsme na jednání kousek od Jihlavy v předstihu. Na parkovišti už stálo asi šest zelených aut. Nasadil jsem sáčko, lesní Pepa svou zelenou uniformu a zamířili jsme do kongresového sálu.
Prezence, volba židliček a stolečku, aby bylo dobře vidět na prezentační plátno a hurá na kávičku. "Lesu zdar!" přivítal mne zavalitý fousáč a vytrhl z myšlenek nad výrobou vhodného produktu z místního kávovaru. Stejný pozdrav mne čekal ještě asi třicetkrát.
Začínalo mi být pomalu divné, jak se ke mě všichni hlásí. Po povelu řídícího: "Zelení přátelé, prosím do židlí..." Bílý límeček a modré apartní sáčko se v zelené lavině opravdu nedalo přehlédnout.
Zatímco 60 zelených účastníků bylo přivítáno jako jednolitý celek, já se dočkal osobního přivítání. Bylo to tak rychlé, že jsem se nestihl červenat.
Samotný program konference byl hodně přínosný. Informace měly velkou kvalitu a to nebývá při podobných akcích běžné.
Díky sledu přednášek, které neumožňovaly rozptylování zelených kolegů a také mé unikátní schopnosti ovládat kávovar, stal jsem se během krátké chvíle součástí kolektivu. Asi nejvyšším prvkem dokonalosti byla věta jednoho "zeleného kolegy": "Příteli, tady si dovolím podat ten vynikající štrúdl. Můžu poprosit o jedno preso s mlékem?" Samozřejmě jsem vyhověl. Štrúdl byl opravdu skvělý.
Rozcházeli jsme se sborovým "LESU ZDAR!" Za rok prý opět na viděnou. Byl to zážitek. Třeba budu mít příležitost si ho zopakovat. Takže i ode mne LESU ZDAR! a ať žije SVOL!
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
