Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnešním dnem nastala NOVÁ ÉRA! Nejenom, že po celém území ČR padaly teplotní rekordy, ale po měsících trpělivých snah a příprav se stal symbolicky 1.srpen dnem, kdy našemu hokejbalovému klubu začíná nové období.
Když jsem před osmnácti lety zakládal hokejbalový klub v malinkém městečku Heřmanův Městec, vůbec jsem netušil, že se dožije plnoletosti, natož pak, že se dožije dnešních rozměrů velké sportovní organizace.
Všem, kdo se jen trochu sportem kdy mihli, musí být zcela jasné, že hlavní trenér A týmu v kolektivním sportu má vždy v daném klubu výsostné postavení. Není tomu jinak ani u nás.
Honosit se přízviskem "já jsem hlavní kouč áčka Ježků" mělo dosud možnost šest osob (když pominu období, kdy trenéra nahrazovali hrající osobnosti). Šťastnou sedmičku na sebe vzal kluk, který od malička na zádech nosí osmičku :)
Inu čísla někdy vyloudí úsměv na tváři. A stejně tak působí i on. Nikdo mu neřekne jinak než LUBIN, často mu říkají Luboši, ačkoliv jeho jméno je jiné - malebné Lubomír.
Přijal výzvu. Výzvu po veleúspěšné vlastní sportovní historii. Hrál extraligu, prošel reprezentací a posledních šest let je součástí našeho modrobílého světa. Hokejku a tenisky mění za stopky, píšťalku a polo tričko na střídačce.
Teď tedy jeho věčný úsměv a eneregie přivádí do mého milovaného klubu novou éru. On ji zvládne, to vím. A klub se na něho těší.
A mimochodem, když jsem spokojeně odcházel v podvečerním horku od stadionu, potkal jsem malého klučinu s tatínkem. Jeho slova, jako kdyby zapadla, do včerejší dne coby poslední dílek puzzle: "Tatííí, a proč ten pán říkal, že jsou to NOVÝ ÉRA? Dyk, nemaj křídla?"
